Článek
Otázkou pouze je, zda je ta skutečnost více děsivá pro nás, nebo spíše pro ty dva samotné.
Dost možná je to vůbec neděsí, protože nevěří nejen na to, že je možné prohrát vlastní duši, ale velmi pravděpodobně nevěří ani v to, že nějakou duši mají. A že se z nich stala odporná monstra, to nejspíš dávno nevnímají - nebo je jim to úplně jedno.
Předesílám, že nepopírám možnost, že Trump „kope za Rusko“ proto, že se nějak zapletl s KGB, případně za něj kdysi sovětský režim - případně i režim Putinův - zaplatil nějaké dluhy, kterých tento člověk měl vždycky poměrně dost. Případně že na něj v Rusku „mají“ nějaké skandální fotografie, kterými by jej případně mohli vydírat. Ta první možnost se mi moc nezdá - a ta druhá mi přijde už vůbec prakticky nemožná.
Doník totiž absolutně postrádá stud a současně jeho zarytí fanoušci - ne, ta „MAGA sekta“ vážně už nejsou normální voliči nebo „pouzí“ podporovatelé nějakého politického směru - by mu nejspíš odpustili úplně cokoliv. Kdyby se na veřejnost dostaly fotografie, na kterých se oddává BDSM homosexuálním orgiím, jeho fanatické přívržence by to nejspíš v jeho podpoře nezviklalo ani trochu. Patrně by mohlo být klidně zveřejněno i video, ve kterém brutálně vraždí dvouměsíční koťátka nebo štěňátka - a i kdyby se prokázalo, že se nejedná o podvrh, MAGA sekta by toto chování rovněž „chápala“ a omlouvala.
Podobná situace byla a je v případě nekritických podporovatelů, ba přímo zbožňovatelů, Miloše Zemana. Mohl mluvit sprostě jako dlaždič, mohl urážet kdekoho, případně mu vyhrožovat, mohl lhát, až se mu od pusy prášilo, mohl dělat „rádoby humor“ na téma vraždění novinářů, mohl mít v počítači pedofilní porno… a jeho fanouškům to stejně nevadilo. Takže i kdyby byl přistižen při sexuálním styku se slonem (doufám, že si tuto situaci nebudete moc barvitě představovat, protože pak už ji z hlavy těžko dostanete) nebo jak osobně kroutí krkem malému dítěti, u některých lidí by tím na oblibě neztratil.
Takže v podstatě vylučuji, že by oba zmíněné Putin „držel pod krkem“ nějakými kompromitujícími fotkami.
Ani ty peníze za moc pravděpodobné nepovažuji - tito pánové jsou natolik cyničtí, že by jim nejspíš nedělalo problém vzít úplatek a pak si stejně dělat, co je právě napadne. Možná jediné, co by na ně mohlo fungovat, by byla hrozba, že pokud nebudou dělat to, co Putin chce, najde si je nějaký agent s cepínem či novičokem, případně odborník na pády z okna (o čemž by možná mohl něco povídat už i Honza Masaryk).
Vzhledem k jejich egocentrismu považuji za jednoznačně jisté, že jediný lidský život, na kterém každému z nich skutečně záleží, je pouze a jen ten jeho vlastní. Na straně druhé na světě existují a existovaly stovky politiků a hlav států obou pohlaví, z nichž mnozí jednali či dosud jednají jednoznačně proti Putinovým zájmům, a přesto jsou stále naživu. Pokud by byl Putin schopný posílat svoje „asasíny“ kdykoliv a kamkoliv, určitě by jejich prvním terčem byl Volodymyr Zelenskij. Vzhledem k tomu, že ukrajinský prezident je stále mezi živými, buď Putin těch zabijáků zase tolik nemá nebo jsou mimořádně neschopní, případně jich moc není a ještě k tomu jsou neschopní.
To je možná i jeden z důvodů, proč se Trump i Zeman „vyhlídkového letu z okna“, kliky natřené novičokem ani ranní kávy či čaje obohacených rovněž o polonium zas tak moc neobávají. Jejich slušně řečeno sympatie vůči Putinovi (neslušně řečeno lezení Putinovi do zadku) budou mít tím pádem jiné důvody.
Myslím si, že tuším jaké.
Všichni fanoušci Star Wars někdy slyšeli o „propadnutí temné straně Síly“, zatímco milovníci díla J. R. R. Tolkiena zase moc dobře vědí, jak a proč se prstenové přízraky staly tím, čím se staly. Tato díla tímto metaforickým jazykem mluví o tom, že může člověka ovládnout zlo, což ovšem není žádná fantasy, ale - bohužel - realita. Metaforami, které používají, také mluví o tom, že člověka jeho zloba nakonec velmi výrazně (a pochopitelně negativně) poznamená nebo dokonce úplně „stráví“.
Prstenové přízraky za touhu po moci nakonec zaplatily tím, že přestaly být lidmi a staly se pouhými stíny, jen občas viditelnými (zde na snímku cosplay jednoho z nazgúlů, čarodějného krále Angmaru).
A přesně to je případ jak Trumpa, tak i Zemana - oba dva naprosto ovládla pomstychtivost, na jejímž základě „upsali svou duši ďáblu“. Jeden jako druhý byl přímo posedlý touhou „vyřídit si to“ s každým, kdo by třeba jen hypoteticky mohl mít sebemenší vinu na tom, že prohrál prezidentské volby.
Trump se dodnes nesrovnal s tím, že v předchozích prezidentských volbách nad ním zvítězil Joe Biden - a tudíž nikdy nepřestal vykřikovat nesmysly o „ukradeném vítězství“ a na jejich základě i všemožně konspirační teorie o údajných „volebních podvodech“. Čímž pochopitelně velmi škodí nejen americké demokracii, ale dokonce i demokracii v jiných zemích světa, naši nevyjímaje. Odpůrci korespondenční volby, která již dlouhá desetiletí naprosto bezproblémově funguje ve většině Evropy, a to včetně Slovenska, používají právě Trumpovy paranoidní bláboly.
Jeho jedinou životní touhou tudíž bylo v dalších prezidentských volbách zvítězit, a to za každou cenu, aby za prvé sám sobě i všem okolo dokázal, jaký je „borec“, a za druhé aby mohl „zatočit“ s každým, kdo podle jeho choré mysli byl vinen jeho minulou volební porážkou. Proto dnes nenávidí nejen demokraty a zcela apolitické vládní úředníky, ale i středové republikány či dokonce republikánské konzervativce, kteří se dopustili pouze jednoho jediného „hříchu“ - dovolili si s ním nesouhlasit nebo dokonce jej veřejně kritizovat.
V této své „křížové výpravě“ proti všem, kteří mu jakkoliv skutečně či domněle ublížili, se nezastaví absolutně před ničím. Proto zavile nenávidí dokonce i svého dřívějšího viceprezidenta. Nevím, jestli něco podobného má v dějinách USA vůbec obdoby. Velmi pravděpodobně nikoliv.
Na straně druhé i sama Republikánská strana teď krvavě platí za svou někdejší „smlouvu s ďáblem“.
V touze vyhrát „stůj co stůj“ nad konkurenčními demokraty si před deseti lety zvolili za kandidáta na prezidenta právě Trumpa. Domnívali se, že pokud jejich kandidátem bude velmi výrazná a všeobecně známá osoba (záměrně nepíšu „osobnost“), snadno zvítězí. Což se i stalo.
Takže na první pohled by se dalo jejich taktiku hodnotit jako úspěšnou. Jenže tak už to s těmi smlouvami s ďáblem chodí, že ďábel nejdříve opravdu dá to, co slíbil, jenže cena, kterou za to požaduje, je nesmírná, nepředstavitelně vyšší než hodnota toho, co bylo díky pomoci ďábla získáno. Neboli, jak říká mistr Yoda ve Star Wars, temná strana není mocnější než světlá, pouze je to cesta „snadnější, svůdnější, rychlejší“.
I Republikáni jako strana tudíž ve finále zaplatili „svou“ duší. V žádné další prezidentské volbě si totiž už nemohli dovolit postavit jiného kandidáta než Trumpa. Pokud by tak učinili, Trump by kandidoval jako nezávislý a ačkoliv by s 99% pravděpodobností nevyhrál, ubral by jim velké množství hlasů, z čehož by pochopitelně těžili konkurenční Demokraté.
Jistě, pokud by Republikánům šlo více o blaho země než o vlastní - a ještě ke všemu jen krátkodobý - prospěch, byli by schopní a ochotní hrát i tuto hru. Tedy zbavit se Trumpa klidně za tu cenu, že je to bude stát jedny prohrané prezidentské volby. Čímž by ale za prvé posloužili své zemi a za druhé v dlouhodobé perpektivě i vlastní straně. Která by se tak zbavila vší té patologie, která se kolem Trumpa vytvořila, a v dalších obdobích by byla o to lepší a ještě silnější.
Jenže současní politici už dávno nejsou státníci, natož pak vizionáři, kteří by konali s výhledem na desítky let dopředu. Nikdo z nich nemyslí na víc než jedny úspěšné volby.
Byť samozřejmě jsou takoví, kteří jen díky tomuto způsobu uvažování dokáží na společnosti parazitovat celá desetiletí. I u nás pár takových máme, z těch nejznámějších lze jmenovat např. Marka Bendu nebo Tomia Okamuru. Ovšem též Kateřina Konečná nebo „multiministr“ Karel Havlíček se této „kýžené metě“ docela blíží. A pak je zde celý zástup těch, kteří by velmi rádi parazitovali, ale zatím se jim to nepovedlo. Asi nejznámějším příkladem je univerzální kandidátka kdykoliv, kamkoliv a na cokoliv Bobošíková.
Miloš Zeman - který svou povahou jako kdyby byl Trumpův brácha - se pak nikdy nesmířil se svou porážkou v prezidentských voblách v roce 2003. Tvářil se sice, jako kdyby se po této fatální prohře už definitivně stáhl z politiky - a možná tomu i sám věřil. Jenže v okamžiku, kdy se u něj na Vysočině zjevil „ďábel“ a nabídl mu, že zasponzoruje jeho prezidentskou kampaň v přímé volbě a udělá vše, co bude v jeho silách, aby v ní zvítězil, Miloš Zeman neváhal ani minutu. Takovou smlouvu byl ochotný podepsat třeba vlastní krví.
I jeho posedla touha po pomstě - které byl ochotný obětovat úplně cokoliv a kohokoliv. Vzhledem k tomu, že lidé jako Nejedlý jsou zcela prokazatelně finančně napojeni na ruské oligarchy blízké Putinovi, není vůbec nic divného na tom, že když se Miloš Zeman opravdu stal prezidentem, „kopal za zájmy“ Kremlu. Prostě ďábel za ním přišel a ukázal mu úpis na jeho duši. Pokud by smlouvu odmítl dodržet, skončil by v pekle - nebo tedy přinejmenším v hrobě - zatraceně rychle.
A jak už jsem napsala, lidé jako Trump nebo Zeman ze všeho nejvíc milují sami sebe a také jedinou hodnotou, kterou uznávají, je jejich blaho - za což lze samozřejmě považovat i možnost být co možná nejdéle zde na světě. Ještě navíc když přinejmenším Zeman (u Trumpa nevím, jak tomu přesně je) v žádný posmrtný život, reinkarnaci, ráj, Valhallu ani cokoliv tomu podobného ani náhodou nevěří. Podle něj smrtí vše příjemné končí - a tudíž udělá cokoliv, aby se jí velmi, opravdu veeelmiii dlouho vyhýbal.
V roce 2003 sociální demokracie - která si tehdy říkala ČSSD a dnes si říká Soc-dem - sice nepodepsala žádný úpis ďáblu, ale udělala zřejmě jednu z největších chyb ve své historii. Nedokázala se povznést nad žabomyší spory a tudíž jednotně hlasovat pro Zemana jako pro prezidenta. Uškodila tím této zemi, která si mohla ušetřit nejméně jednoho prokremelského prezidenta - nemluvě o mezinárodních ostudách s kradenými propiskami a jeho „poradním sborem“, jenž byl plný podivných existencí, např. odmítačů práv žen a konspiračních teoretiků odmítajících moderní vědu (těžko říct, zda v jejich představách není Země placatá).
Kdyby se totiž Miloš Zeman stal prezidentem v roce 2003, nejspíš by ani zdaleka nebyl tak proruským jako o deset let později. Tehdy by za své zvolení přece jenom vděčil především české politické straně a ne špinavým penězům od Putina. Holt, sociální demokracie to podělala, jak jen se dalo.
Ovšem „karma je zdarma“, takže dnes jako politická strana prakticky neexistuje.
Jenže v tom příšerném marastu, který svým hloupým rozhodnutím tehdy způsobila, jsme museli žít dlouhých 20 let.
Balšoje vam spasibo, nikagdá nězabúděm.
Na podobná témata:
