Článek
Přestože návrh plánované důchodové reformy zahrnuje velké množství parametrických změn, největší emoce i obavy vyvolává zvyšování důchodového věku. Opakovaně dostávám dotazy, co si o prolomení hranice 65 let myslím, proto jsem sepsal první rozsáhlejší zamyšlení od předložení legislativního návrhu reformy.
Osobně s dalším mírným zvyšováním důchodového věku souhlasím. Jde totiž o nejjednodušší, politicky únosný a mnoha lety prověřený způsob, jak i do budoucna zajistit finanční udržitelnost důchodového systému, tedy aby mohly být důchody bez problémů vypláceny i dalším generacím. I drobné zvýšení důchodového věku totiž v součtu představuje velké peníze. Jiné změny důchodů by byly bolestivější a ve výsledku možná ještě horší, což v minulosti ukázalo třeba tragické zavádění druhého důchodového pilíře.
Ale v současné navrhované podobě je pro mě růst důchodového věku až příliš tvrdý, rychlý a nezohledňuje skutečnost, že část lidí zkrátka do 67 nebo 68 let pracovat nemůže.
Svůj pohled na celou situaci nyní popíšu a vysvětlím ve třech bodech:
1. Růst důchodového věku je politicky průchodný
Obecně platí, že politici většinou souhlasí, že je nutné důchody změnit, aby byly udržitelné i v dalších desetiletích, ale nedokážou se shodnout na způsobu, jakým to učinit. Snad jediné řešení, které je průchodné napříč politickým spektrem a zároveň dostatečně silné, aby s udržitelností pomohlo, je navyšování důchodového věku. Politici o něm rádi mluví často dost hlasitě, ale reálně ho všichni tiše podporují.
Postupné zvyšování probíhá nepřetržitě v podstatě už od druhé poloviny 90. let. Od té doby se u vlád vystřídaly různé politické strany a politici s různými názory prováděli mnoho důchodových změn. Nikdo ale nezakročil proti konstantnímu zvyšování důchodového věku. Jistě, bylo tady dohadování o zastropování na 65 letech, jednu dobu strop nebyl, pak zase ano. Ale samotný růst důchodového věku nikdo nezpochybnil.
Už řadu let navíc funguje takzvaný revizní mechanismus, který stanovuje, že důchodový věk se má pravidelně posuzovat a případně upravovat tak, aby lidé v penzi strávili alespoň čtvrtinu očekávané délky života. Jeho smysluplnost a existenci nezpochybnila současná ani minulá vláda, které mají na důchody odlišné názory.
Stejně tak je nutné říct, že názory politiků i politických stran na samotné zastropování důchodového věku se neustále mění. Třeba strana KDU-ČSL dnes prosazuje kontinuální růst nad 65 let, ale v minulosti chtělo mít tuto hranici zastropovanou. A třeba hnutí ANO zase dříve prosazovalo růst důchodového věku nad 65 let, ale nyní podporuje pouze růst do této hranice. I Petr Fiala, předseda ODS, která dlouhodobě podporuje víceméně neomezený růst důchodového věku, ještě nedávno tvrdil, že strop 65 let se za této vlády rušit nebude (a poté zase názorově otočil). Jinými slovy se dá říct, že většina tuzemských politických sil už v minulosti do nějaké míry další růst podporovala a jejich stávající pohled se může kdykoliv změnit.
Proto si myslím, že určité mírné zvyšování důchodového věku je politicky i společensky průchodné, a to zvláště v okamžiku, pokud bude zajištěno, že se změna nedotkne lidí, kteří mají do důchodu méně než 15 let.
Současně jsem ale přesvědčen, že by měl být i při dalším zvyšování nastaven určitý strop, například na 66,5 nebo 67 let, a to přinejmenším z psychologického hlediska. V budoucnu, pokud nebude zbytí, o jeho změně můžeme opět diskutovat, podobně jako dnes diskutujeme o hranici 65 let. Ale představa, že by měli lidé pracovat v 68, 69 nebo 70 letech, je dnes pro mě jen těžko představitelná.
2. Přílišná tvrdost aktuálního návrhu – jednosměrnost i rychlost
Přestože tedy růst důchodového věku obecně podporuji, se současným návrhem, který plánuje prosadit vláda Petra Fialy, se nemohu ztotožnit. Připadá mi přísný a nelíbí se mi, že by se změny měly dotknout i dnešních padesátníků. Konkrétně mám tyto výhrady:
- V plánu je růst důchodového věku až o 2 měsíce za rok. To je tempo, které kopíruje současný růst důchodového věku u mužů a bezdětných žen (u žen s dětmi je růst ještě rychlejší), ale při představě, že podobné tempo bude pokračovat i nad hranici 65 let, mám pochybnosti. Osobně bych tempo růstu zpomalil.
- Navrhovaný mechanismus počítá se zvyšováním důchodového věku podle tempa očekávaného dožití. Ovšem v okamžiku, kdy očekávané dožití klesne (což se stalo třeba při nedávné pandemii koronaviru), se nepočítá se snížením věku, ale pouze s pozastavením růstu. Osobně bych zavedl i určitou pojistku a možnost snížení pro případ, že se očekávaná délka dožití bude snižovat dva nebo tři roky po sobě.
- Důchodový věk se má zvýšit lidem od ročníku 1966. Tedy i lidem, kterým letos bude 58 let, se poměrně zásadně změní pravidla pro odchod do důchodu. Osobně bych důchodový věk nezvyšoval dnešním padesátníkům.
V současném legislativním návrhu mi také zcela chybí ošetření a stanovení důchodového věku pro lidi, kteří pracují v náročných profesích. Ministr Marian Jurečka sice opakovaně slíbil, že připraví seznam profesí, které budou mít nárok na dřívější důchod bez sankcí, ale zatím nic konkrétního předloženo nebylo.
Myslím si, že tyto dvě věci, tedy růst důchodového věku i úlevy pro náročné profese, by měly být projednávány společně a nelze je oddělit. A dokud nebudeme znát návrh obou těchto zásadních změn a nebudeme schopni o všem přemýšlet v kontextu, nemohu návrh na zvyšování důchodového věku podpořit, i kdyby byl sebelepší. Jak jsem totiž napsal v jednom z dřívějších článků, mnoho lidí, kteří odcházejí do předčasného důchodu, k tomu má vážné důvody. Často jde o manuálně a těžce pracující lidi, kteří mají potíže se zdravím. A to je nutné při debatě reflektovat.
3. Je nutné zohledňovat zdravotní stav Čechů
Myslím si, že zvyšování důchodového věku představuje pro Česko správný krok, ale mechanismus by měl být mírnější (pomalejší) a měl by začít nabíhat později, než se nyní navrhuje. Česká populace totiž zatím na rychlé prolomení hranice 65 let není připravena.
Velmi srozumitelně a stručně to v připomínkovém řízení k návrhu reformy shrnulo Ministerstvo zdravotnictví: „Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech.“ Myslím si, že ministerstvo zdvihlo varovný prst a poukázalo na to, že bezhlavé zvyšování důchodového věku není ideální.
Zároveň by se neměla zohledňovat jen délka očekávaného dožití, ale svou roli by mělo sehrát i zdraví populace. Před časem jsem pro Blesk dělal rozhovor s demografkou Danou Hübelovou, která působí na brněnské Mendelově univerzitě. A ta jasně řekla, že délka dožití sice v Česku roste, ale délka života ve zdraví nikoliv. „Od 60. let minulého století máme stejnou délku ve zdraví, ale více času strávíme v nemocnicích nebo pečovatelských domech,“ uvedla tehdy odbornice. A dodala, že muži ve zdraví prožijí zhruba 60 let a ženy pak 62 let.
Současný návrh na zvyšování důchodového věku s délkou dožití ve zdraví nepočítá, což nepovažuji za ideální. Navíc byly v roce 2023 zpřísněny podmínky pro odchod do předčasného důchodu, což významně eliminovalo možnost dřívějšího důchodu pro lidi, kteří mají zdravotní problémy, které jim znemožňují naplno pracovat, ale zároveň jsou těsně pod bodovou hranicí pro přiznání invalidního důchodu.
Zdroje: Návrh důchodové reformy a připomínkové řízení (systém VeKLEP), varianty reformy od politických stran před rokem 2005 (archiv webu MPSV), plánovaná podoba růstu důchodového věku (web České důchody)
