Článek
Je (ne)známkování známkou dobré školy?
Parlament to schválil, prezident podepsal – a od školního roku 2027/2028 už prvňáci nedostanou ani jedničku, ani trojku. Jen větu. Možná dvě. Možná celý odstavec.
O rok později se to samé stane i ve druhé třídě. Ale hodnotit se bude dál – jen trochu jinak. Známky nahradí slova. A to některé děsí. Jiní tleskají. A většina se ptá: co to vlastně změní?
Číslo vs. věta: souboj, nebo symbióza?
Známka je číslo. A my lidé čísla milujeme. Jsou přesná, měřitelná, jednoznačná. Na rozdíl od slov. Ta si můžeme vyložit každý jinak.
Zkuste si představit, že by vám rychlost v autě neukazoval tachometr, ale hlas z palubní desky by řekl:
„Jedete tempem, které jemně čechrá vlasy.“
nebo:
„Vaše jízda připomíná rychlostí běžící border kolii.“
Obrazné? Rozhodně. Praktické? Asi ne. Někdy potřebujeme prostě vědět: 50 nebo 120? Na druhou stranu, i čísla si často zpětně pro představu převádíme na slova. Někdy je ale slovo prostě víc. Zejména, když nejde o závod v rychlosti, ale o naše dítě. „Nejde o to, že by čísla byla špatná. Ale že někdy říkají málo – nebo příliš stroze.“
Co se (ne)řekne známkou
Známka sama o sobě žádné dítě nevychová. A už vůbec ho neudrží ve škole, aby se tam cítilo dobře. Vzpomínám si na svůj vlastní zážitek z druhé třídy. Kvůli ztracenému dvojlistu v pracovním sešitě jsem během jedné hodiny dostal jedenáct pětek z matematiky. Jedna za každé cvičení, které chybělo. Zmizel jsem ze školy a dlouho se toulal venku. Domů jsem se vrátil až k večeru, hladový, přesvědčený, že mě čeká trest. Nestalo se nic. Rodiče se nezlobili – a řekli, že to není moje chyba. Dvojlist měl nakonec jiný spolužák a vše se vysvětlilo. On se omluvil. Učitelka ne.
Tohle si pamatuju celý život. Ne pětky. Ale ten rozdíl v přístupu.
Slovní hodnocení není slohové cvičení
Slovní hodnocení není zázračná mantra. Pokud ho učitel píše jen proto, že to vyžaduje zákon, může být stejně prázdné jako pětka bez vysvětlení. Dobré hodnocení je to, které pedagog dává hlavně od srdce.
Rozumím rodičům, kteří říkají: „známka je známka. Jasná, přímá. Když čtu, že Pepík objevuje krásu matematiky, ptám se: Tak může jít na gympl, nebo ne?“
Ano – slovní hodnocení vyžaduje občas se vyhnout pozitivním výlevům, a taky pedagogické hantýrce. Ale i odvahu přiznat, že dítě nelze jednoduše vyčíslit na stupnici od 1 do 5.
Zákon z nikoho inspirativního pedagoga nevykouzlí
Změna formy hodnocení je krok. Ale ne zázrak. Neudělá z bachařky inspirativního pedagoga. Zákon je jako klavír ve třídě. Sám o sobě nezahraje. Musí se ho dotknout někdo, kdo vnímá tón i ticho. A to je v tomto případě učitel. Člověk je důležitější než nástroj.
Pokud chceme, aby ve školách byli lidé, kteří tam být mají, musíme jim to umožnit. Ne tabulkami a kontrolami, ale prostorem, důvěrou – a možná i paní asistentkou, která najde dětem pastelky, zatímco on hledá talenty.
Škola jako týmová hra
Učitel není všeuměl. A neměl by jím být. Potřebuje tým – asistenty, psychologa, někoho na komunikaci s rodiči i na papírování. Neměl by být na vše sám. Jako specialista na výuku má dělat to, co umí nejlíp – a tím by měl učitel být hlavně. Dnes? Často dělá všechno. A pak nemá čas na nic.
Na inzerát učitele se hlásí jeden uchazeč. Pokud vůbec. Tolik k atraktivitě profese, která má pečovat o děti. Chceme víc? Tak přidejme hmotnou i nehmotnou motivaci. Jinak zůstane krásné povolání a jeho avizovaná priorita jen prázdnou hláškou v reklamě ministerstva a politiků.
Hlavně, aby to hodnocení bylo bez známek škodolibosti :-)
Happyend pro každého prvňáčka
Jestli budou mít prvňáci známku, nebo větu? To je důležité. Ale ne tolik, jako to, jestli zažijí na začátku školní docházky příběh s dobrým koncem. A ten nikdy nenapíše paragraf. Píše ho člověk.
Co se může opravdu změnit?
Chceme změnit školství? Začněme tím, co je opravdu důležité. Aby se ve třídě nevystřídali tři asistenti za pololetí. Aby ředitel mohl tvořit tým, nejen hlídat rozpočtové tabulky. Aby učitel trávil více času s dětmi než v e-mailu nebo Excelu a psaním zpráv.
A hlavně je důležité – aby na školách byli lidé, kteří tam být chtějí. Ne proto, že musí, ale protože je to naplňuje. To pomůže dětem ze všeho nejvíce.
Zaklikněte nahoře nad článkem +sledovat a budete dostávat přednostně upozornění na moje nové články.
Anketa
Máte vlastní silný zážitek se známkou nebo slovním hodnocením – jako dítě, rodič nebo učitel? Podělte se v komentářích. I jeden příběh může změnit pohled na to, co je ve škole doopravdy důležité.
Zdroje:
Od školního roku 2027/2028 nebudou mít první třídy ZŠ klasické známky, ale pouze slovní hodnocení. Následující školní rok skončí známky i ve druhé třídě.
https://www.denik.cz/skolstvi-a-vzdelavani/skola-vysvedceni-konec-znamek-slovni-hodnoceni.html
Slovní hodnocení místo jedniček. Umožní popsat pokrok dětí, říká učitelka z Brna
https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/slovni-hodnoceni-jednicky-pokrok-deti-ucitelka-studenti-brno-skola.html
Výhody a nevýhody slovního hodnocení
https://clanky.rvp.cz/clanek/1523/VYHODY-A-NEVYHODY-SLOVNIHO-HODNOCENI.html
