Článek
Ani o píď neustoupíme!
Chodím plavat do pražského Podolí a máme tam takovou partu, kdy vždycky kecáme o všem možném. Teď jsme probírali excesy fotbalisty Tomáše Chorého a otázku, zda ho ještě vezme na milost Slavia a reprezentace. Pak se z ničeho nic stočila diskuse na Sudetoněmecké dny v Brně a moji plavečtí podolští kámoši se shodli na tom, „že nesmíme Sudeťákům ustoupit ani o píď!“
Když jsem se ptal: co tím myslí - dostalo se mi odpovědi: „Co má sudeťácký skopčák pořádat v suverénní zemi?“ Já jsem začal protiargumentovat, že jsme v EU s volným pohybem a že není náhoda, že prezident Petr Pavel poděkoval před třemi lety mluvčímu Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndu Posseltovi za to, co všecko pro bavorsko-české a česko-německé vztahy vykonal (David Vondráček: Větička prezidenta Pavla se pozitivně zapíše do dějin střední Evropy - Médium.cz), že na česko-bavorské a česko-saské hranici je v plném proudu ekonomická a kulturní spolupráce, na níž se podílí i třetí generace vyhnaných sudetských Němců, z níž se někteří zúčastní i „Brna“, i když se do země svých předků natrvalo nikdy vrátit nechtějí („Sudeťáci“ Boris Becker a Joy Adamsonová s lvicí Elsou - Médium.cz).
Potomků sudetských Němců se do Česka vrátilo za posledních dvacet let - osmnáct (slovy osmnáct), zatímco na bavorské a saské území poblíž hranic se za v posledních dvaceti letech přistěhovalo třicet tisíc Čechů, kde ve velkém nakupují domy a byty. Na Žitavsku (Zittau) už jich je tolik, že budou mít brzy statut národnostní menšiny, i když už teď saská samospráva platí desítky českých úředníků, aby pomáhali novoosídlencům Německa s byrokracií (Žitaváci - 24. listopadu 2025 - Reportéři ČT | Česká televize).
Mezi Chorým a Posseltem
Snažil jsem se svým kámošům od chlorované vody vysvětlil, že výběr Brna pro Sudetoněmecký sjezd - jako kdysi progresivního prospěšně multikulturního velkoměsta Moravanů dvou zemských jazyků a dvojjazyčných Židů - má logiku, než jej rozvrátila nevyřešená národnostní otázka Masarykova Československa, ostrý nástup německých nacistů a poválečné mimosoudní vyhnání dvaceti tisíc obyvatel německého jazyka na základě kolektivní viny, mezi nimiž byly i skupiny německy hovořících Židů, kteří se na jižní Moravu vracely z koncentračních táborů. A že sjezd našich bývalých krajanů německého jazyka, kteří se už většinou narodili ve vyspělé západoněmecké s rakouské ústavní demokracii - navazuje na Pochod smíření, který už několik let úspěšně pořádá sdružení Meeting Brno, jež se dlouhodobě věnuje historické paměti německé nacistické okupace, menšinám, sociálně slabým, ale i brněnským německým vyhnancům, s nimiž jsme kvůli čtyřicet let trvající železné oponě – uzavřené hranici - ztratili kontakt (Program festivalu - Meeting Brno 2026).
Moji podolští známí na mě koukali jako na blázna, moje argumentace na ně působila jako z jiného světa. Pepík, velký odpůrce odpuštění hříchů fotbalisty Tomáše Chorého a jeho přijetí do repre - nekamarádsky zasyčel, zda nejsem náhodou kolaborant a kámoš toho „tlustého protičeského prasete Posselta“, který vypadá jako Hitler, kdyby přibral sto kilo (smích všech kolem…). Chtěl jsem si osazenstvo, které znám dvacet let, trochu usmířit nehezkou neetickou větou, že je pravda, že nevypadá zrovna jako Robert Kennedy nebo Mahátma Gándhí, ale neuspěl jsem; pak se řeč rychle stočila na hokejovou prohru ze Slovinskem (INFO.CZ | Dejme šéfovi landsmanšaftu Berndu Posseltovi medaili. Zaslouží si ji!).
Zapudí tzv. obyčejní Češi brankáře Dominika Haška?
Šel jsem pak přes nový kubistický Dvorecký most na Smíchovské nádraží a přemýšlel o tom, kde se ta hrubost a nesnášenlivost bere, jedenaosmdesát let po válce? Ve vlaku směr Beroun, kterým jezdím skoro každý den, naproti přes uličku - muž a žena; tak čtyřicátníci. Dáma říká partnerovi, že všichni Češi, kteří se sjezdu v Brně zúčastní, jsou zrádci „našich lidí“… A že se prezident Petr Pavel zbláznil, když udělil záštitu konání sjezdu landsmanšaftu. Chtěl jim trochu oponovat a ty všecky věci vysvětlit, ale zbrzdil jsem se - dopadl bych jako v Podolí; velké nepochopení (Navštíví český prezident Petr Pavel Sudetoněmecké dny v Brně? – Médium.cz).
Myslím si, že bývalý disident a ministr kultury Milan Uhde, který přišel kvůli nacistické persekuci o velkou část příbuzenstva- není žádný zrádce, stejně jako bývalý český premiér Petr Pithart či Židé, jejichž rodiče nacisté zplynovali. Nebo hokejový brankář Dominik Hašek; příbuzní jeho ženy si prožili Pochod smrti tři týdny po skončení války. Po Naganu byl tento sportovec pro vlastence Bohem. Nyní Boha, jehož svatyní bylo brankoviště - asi zapudí (Vláda odmítá sudetské Němce, Wintonovy děti i oběti nacismu ale na akci míří - Seznam Zprávy).
Slovník jako z Rudého práva
Když jsem dojel domů - čel jsem na netu některé články o landsmanšaftu, který se jednoznačně vymezuje proti německým a rakouským stranám AfD a FPÖ, kde zaznívají často i hlasy i pohrobků nacistů a které jsou v evropských frakcích s ANO, s Motoristy a s SPD, což je český paradox paradoxů: tedy subjektů, které odsuzuju konání sjezdu demokratického spolku v Brně (Bernd Posselt pro HlídacíPes.org: „Zlehčování AfD v českých médiích jde proti zájmu Česka.“, INFO.CZ | Okamurův paradox: Sudetští Němci vadí, jen pokud to nejsou přátelé z FPÖ, (Musíme využít chaosu, vyzýval Klaus konzervativce. Do Prahy je sezval Turek - Seznam Zprávy).
Reakce tzv. obyčejných Čechů na články o smíření byly mnohem početnější než na cokoli jiného v poslední době. A také jsou z pětadevadesáti procent velmi nenávistné. Slovník vůči potomkům našich bývalých krajanů německého jazyka je agresivně xenofobní. Podobá se svou hrubostí běžným útokům na Romy, Ukrajince, uprchlíky. A také jsou to věty jako vystřižené z komunistického Rudého práva o revanšismu z let 1948-1989. Čiší z nich neznalost moderních středoevropských dějin a jakákoli snaha o pokus o pochopení mnohovrstevnatosti česko-sudetoněmeckých a česko-bavorských moderních dějin po roce 1989.
Hlas lidu – hlas ďábla?
Velmi známé je úsloví Vox populi - Vox Dei (hlas lidu, hlas boží). Čas od času se sarkasticky používá Vox populi - Vox diaboli (Hlas lidu, hlas ďábla). V nedávných dějinách - tzv. obyčejní lidé se selským rozumem podlehli ďáblu nelidskosti, i když si mysleli, že volí dobro (v Německu ve volbách v roce 1933 získali nacionální socialisté 37 procent hlasů a komunisté na území dnešních Čech v roce 1946 - 43 procent hlasů; lidé nastěhovaní po etnických čistkách do německých baráků a bytů volili komunisty z šedesáti procent).
Současná „vlastenecká“ masová kolektivní hysterie živená také českou vládou a vládními poslanci kvůli sjezdu demokratického spolku - je tak trochu nehumanistickým hlasem ďábla, jakoby navazovala na substantiva paraziti a deratizace, jež používá k označování lidských skupin jeden z vládních poslanců, který sbírá nacistické artefakty…
Nedá se podle mě vyloučit, že při protestech proti Sudetoněmeckým dnům v Brně tzv. obyčejní lidé, vyhecování nacionalistickými politiky, budou urážet a napadat účastníky, jejichž příbuzní se nevrátili z nacistických koncentračních táborů - a přesto si dokáží pobrečet a odpustit s dětmi přeživších poválečné etnické čistky a vyhnání z domovů.
Pokud by v Brně docházelo k fyzickému, nebo jen k agresivním slovnímu násilí - svědčilo by to o české psychologicko-politické neuróze. Ta má své hlubinné nevědomé kořeny v nevypořádáním se s moderními dějinami bez berličky rigidní ideologie. Duševní problémy jednotlivce se dají léčit terapií nebo léky. Jak ale uzdravovat celé skupiny obyvatel z nenávistné xenofobní psychózy…?
