Článek
Přelomová větička
Bylo by to logické: český prezident dostal pozvání od potomků vyhnanců z Čech, Moravy a ze Slezska, od našich bývalých krajanů německého jazyka - k návštěvě svého sněmu v kdysi dvojjazyčném Brně. Stejnou pozvánku obdržel i český premiér Andrej Babiš, který má sám karpatoněmecké kořeny a jeho děd i matka přišli kvůli německé etnicitě o domov - podobně jako miliony sudetských Němců (Jak se Babišova rodina vyhnula odsunu podle dekretů? – Médium.cz).
V Brně se uzavře definitivně jedna historická etapa, kterou ale početná část českých populistů, ultrapravice a ultralevice - nechápe. Myslím si dokonce, že všechny tyto protievropské síly ani nezaznamenaly zlomovou větu prezidenta Petra Pavla z 19. 5. 2023, kdy v bavorském Selbu poděkoval mluvčímu landsmanšaftu - Berndu Posseltovi za vše, co pro česko-sudetoněmecké a česko-bavorské vztahy za třicet let politické práce vykonal (David Vondráček: Větička prezidenta Pavla se pozitivně zapíše do dějin střední Evropy – Médium.cz). Za obrovské finanční prostředky, věnované na obnovy kostelů a hřbitovů - včetně židovských -, které sdružení obstaralo. Za tisíce lidských kontaktů s Čechy v pohraničí, kde už hlavně mladí třetí a čtvrté poválečné generace „Sudeťáků“ a českých poválečných novoosídlenců zušlechťují kdysi kulturní místa, pokud se dají ještě vůbec zušlechtit; po válce bolševizující národně socialistické Československo (1945-1948) a komunistická ČSR a ČSSR (1948-1989) - srovnaly se země dva a půl tisíce německých měst a vesnic, stovky historických památek, kostelů, hřbitovů a zámků („Sudeťáci“ Boris Becker a Joy Adamsonová s lvicí Elsou - Médium.cz).
Když se na zlobu odpovídá zlobou
Prezident Pavel při poděkování Berndu Posseltovi - měl na mysli i důležitý dokument z roku 2015, kdy se landsmanšaft definitivně zřekl jakýchkoli právních nároků na po válce ukradený majetek. A dekrety má v ekonomicko-právní rovině za vyřešené. Nikoliv ale v eticko-humanistické sféře, což se dá ale emočně psychologicky mírnit jen v kultuře vzpomínání a projevování lítosti, stejně jako v připomínkách zločinů německého nacismu. A to je přesně dikce o pokání ve smířlivé Česko-německé deklaraci z roku 1997, která navazovala na Václava Havla z roku 1989: „Já odsuzuji vyhnání Němců po válce, který způsobil nejenom Němcům, ale snad ve větší míře i Čechům samotným jak morální, tak také materiální škody. Když se na zlobu odpovídá jinou zlobou, znamená to, že se zloba nepotlačuje nýbrž rozšiřuje.“
Jsou proti demokratickým „Sudeťákům“ a fandí nahnědlým…
Je to česká absurdita: Setkání potomků vyhnanců a mladých Moravanů v kdysi multietnickém Brně, kde pořadatelé pamatují i na židovský a romský fenomén - ostře napadají české národovecké a populistické strany a hnutí, jež mají ale hřejivé vztahy s nacionalistickou Alternativou pro Německo (AfD) a s ultrapravicovými rakouskými Svobodnými (FPÖ), které někdy zlehčují zločiny nacismu - na rozdíl od Posseltova krajanského sdružení. A nikdy se také - nahnědlí partneři našich „protisudeťáckých vlastenců“ - ekonomicko-právně - s Benešovými dekrety nesrovnali.
Proměna landsmanšaftu
Už několik desetiletí převažují v landsmanašaftu, v Sudetoněmeckém krajanském sdružení, demokratické frakce: sociálně-demokratická, historicky protinacistická Seliger-Gemeinde a křesťansko-demokratická Ackermann-Gemeinde. Nacionalistická skupina Witikobund je dlouhodobě marginalizovaná a bezvýznamná (INFO.CZ | Dejme šéfovi landsmanšaftu Berndu Posseltovi medaili. Zaslouží si ji!).
Tyhle skutečnosti nejsou širší veřejnosti moc známé, stejně jako fakt, že se podle mých zjištění - vrátilo za posledních třicet let, do svých bývalých domovů (koupili si své baráky nazpět) osmnáct sudetoněmeckých rodáků, většinou ze západních Čech.
Ještě kolem přelomu tisíciletí strašily KSČM, Kluby českého pohraničí a ODS návratem desetitisíců „revanšistů“. Nedávno jsem natáčel v saské Žitavě malý dokument( Žitaváci - 24. listopadu 2025 - Reportéři ČT | Česká televize) o tom, jak kupují Češi po stovkách levné domy, byty, zahrádky a čím dál častěji v této části Německa bydlí nastálo, i když pracují třeba v Česku.
Češi obsazují celé příhraniční oblasti Německu a Rakouska
V Sasku, ale i v Bavorsku a v Horním a Dolním Rakousku našlo za posledních patnáct let nový domov kolem třiceti tisíc našinců. S mnohými z nich jsem hovořil. Nikdo jim u sousedů nevyčítal jejich původ. Setkávají se většinou s milou vstřícností, v saských úřadech pracují kvůli nim často i čeští úředníci. Tedy - žádný návrat „Sudeťáků“ a „Trautenberka Posselta v bílých podkolenkách“ do „alte Heimat“- jak nás strašila a stále straší část českých politických pseudoelit. Ale naopak. Obrácená „čechizace“.
Nejezděte do Brna!
Nejbizarnější je, že se proti sjezdu smíření v Brně se vymezuje český fašizující spolek Svatopluk (Národovecký „Svatopluk“ chce vystoupit z NATO a požaduje integraci s Bulharskem – Médium.cz, Ideolog Stačilo! a SPD předvídá v Česku násilné období, kdy poteče krev - Médium.cz), který vydal v těchto dnech výzvu: „Nejezděte do Brna! Dobré česko-německé vztahy mají jasné hranice. Sudetoněmecký landsmanšaft je nesmí narušovat.“
Demokrat Posselt proti radikální pravici AfD
V kulturně politickém vnímání ve starých zemí EU je věta o vylučování nějaké demokratické organizace z dialogu - nepochopitelná. Nikdo nesmí být z diskuse o minulosti i budoucnosti vylučován, zvláště - když se jedná o demokratický spolek. Na rozdíl od Alternativy pro Německo (Afd) a rakouských Svobodných (FPÖ), kterým čeští „pravičáci“ a „konzervativci“ často fandí a které už několikrát prověřovala německá kontrarozvědka kvůli pravicovému extremismu a neonacismu (Bernd Posselt pro HlídacíPes.org: „Zlehčování AfD v českých médiích jde proti zájmu Česka.“ — HlídacíPes.org, INFO.CZ | Okamurův paradox: Sudetští Němci vadí, jen pokud to nejsou přátelé z FPÖ).
„Svatoplukovci“ se domnívají, že „Sudeťáci“ v Brně narušují jinak výborné vztahy s Německem. Myslím si, že se mýlí. Vztahy jsou super. Ale mohou být ještě lepší, hlavně otevřenější. To by jinak nemířil do Brna bavorský premiér Marcus Söder, který označil šéfa landsmanšaftu Posselta - podobně jako český prezident - jako stavitele mostů. A brněnský sjezd jako historický okamžik, kdy už definitivně dokázaly obě strany překonat stíny minulosti. Benešovy dekrety už nikdo neřeší.
Sudetští Němci jsou po vyhnání z Československa -společenstvím, které výrazně přispělo k proměně agrárního Bavorska v moderní průmyslově progresivní a kulturně vyspělou zemi, kde se prolíná v osobitém propletenci modernita s tradicí, zatímco místa, kde kdysi žili čeští Němci (jedna třetina území ČR) prošlo po válce a v komunistické totalitě s železnou neprodyšnou oponou - ekonomickým, sociálním, kulturním a ekologický rozkladem (Pojď s námi budovat pohraničí, Do země (ne)zaslíbené - iVysílání | Česká televize). Dodnes jsou ze sociologického hlediska data dokumentující kulturně-civilizační normy a sociální kohezi - podstatně horši, než v jiných částech ČR, kde k etnickým čistkám a několikamilionové výměně obyvatel po roce 1945 nedošlo. A to už na bývalém jazykovém německém území žije třetí a čtvrtá generace bývalých slovanských novoosídlenců (Fantomové hranice dodnes dělí Sudety | iROZHLAS - spolehlivé zprávy).
Zamrzlé historické vědomí?
České provinčně šovinistické projednávání sjezdu našich bývalých krajanů německého jazyka a moravských organizátorů bez ideologických předsudků v české dolní sněmovně PČR - působí pro bavorské i německé politiky, ale i pro běžnou německou a evropskou veřejnost - jakoby u nás historické a společenské vědomí zamrzlo v roce 1946.
Bavorsko nemůže naše bývalé krajany hodit přes palubu, politicky a lidsky. Jsou vedle Švábů, Bavorů Franků – oficiálně tzv. čtvrtým kmenem Bavorska, země velikostí a významu Česka, s níž měla ČR doposud nejlepší ekonomické, politické, kulturní i mezilidské vztahy. Jak neustále zdůrazňuje bavorský předseda vlády Markus Söder - díky „lobbingu“ Bernda Posselta a dalším „Sudeťákům“ narozeným už v Německu - řeší v Berlíně zlepšení dopravní infrastruktury směr ČR, respektují výhrady krajanského sdružení k zavedení zbytečných hraničních kontrol a navazují užší spolupráci s českými školami a firmami. A to jenom z toho důvodu, že lidé, jejichž předci se narodili na území ČR - mají tuto zemi rádi. „Je to jediná vlivná česká lobby v Německu,“ říkala mi Lída Rakušanová, bývalá novinářka z mnichovské Svobodné Evropy (Lída Rakušanová: Už zase ty dekrety… | Plus). „Jinak nikoho moc nezajímáme,“ doplňuje dnešní spolupracovnice Českého rozhlasu. „O Česku kromě Bavorska a Saska skoro nic v Německu nevědí…“ A dodává, z vlastních vzpomínek, že vyhnaní sudetští Němci pomáhali nejvíce nezištně po srpnové okupaci Varšavskou smlouvou v roce 1968 Čechům, kteří se rozhodli emigrovat a usadit se v Německu.
Odsunuté dějiny se vracejí…
Podobná historická zátěž v temnotě předsudků a kolektivních vin existovala po válce i jinde na Západ od nás. Například skupinová nenávist až na smrt mezi Alsasany a Lotrinčany francouzského a německého jazyka nebo dvojjazyčné Šlesvicko-Holštýnsko v Německu u dánských hranic. Na těchto územích ale nedocházelo k poválečným bestiálním etnickým čistkám jako u nás, ale nenávist s příznaky kolektivních vin a s jazykovou averzí - byly podobné jako v Sudetech.
Jenže zatímco u nás se po vyhnání tří miliónů sudetoněmeckých starousedlíků spustila neprodyšná železná opona a tím jsme „sudetský problém“ totalitou vyřešili, ve Francii, v Německu a v Dánsku nastala doba pokání a usmiřování, které vycházela organizačně z vrcholných státních míst, jelikož začínaly i první evropské integrační procesy. Společné dánsko-německé, nebo francouzsko-německé školy, navštěvování rodin, které si za války ubližovaly, pobyty dětí v rodinách druhého jazyka, společné kulturní a sportovní akce. Pod patronací církví - vzájemné pojmenování příčin nenávistí a pokusy o pokání a odpuštění.
U nás, v jedné z nekrutějších stalinistických diktatur, kterou velká část obyvatel přijala za svou - hesla o nebezpečném sudetoněmeckém revanšismu padaly na úrodnou půdu i u nekomunistů; zvlášť když bydleli v barácích „po Němcích“.
Tisíce sudetských Němců koukaly v padesátých letech přes dráty a pletiva uzamčené česko-německé hranice, jak se radlice buldozerů zakousávají do jejich bývalých domů, jak se vyhazují do povětří kostely (INFO.CZ | Sudetoněmecké dny v Brně a Homo Sudeticus | Podcast Bratři).
Po odvážné omluvě Václava Havla v roce 1989 za brutální poválečnou etnickou čistku a po stovkách omluv za nacismus předků od předáků landsmanšaftu, včetně návštěv Lidic, za něž lidé narození po válce nemohli, ale historickou zátěž na duši cítili – to v posledních letech vypadalo v česko-sudetoněmeckých vztazích podobně jako ve smíru a ve spolupráci v Alsasku Lotrinsku nebo v Šlesvicko-Holštýnsku už před padesáti lety. Zvláště po projevu českého premiéra Petra Nečase 21.2. 2013 v bavorském sněmu, kdy odmítl kolektivní vinu principiálně jako takovou a omluvil se za křivdy při nuceném vysídlování miliónů lidí, aniž by zlehčoval předehru hrůz německého nacionálního socialismu.
Sudeťáci pro začátečníky
Tohoto zmírnění napětí přirozeně využila organizace Meeting Brno, která je známá humanistickou potřebnou prací mezi sociálně slabými, menšinami a pokusem o smiřování lidí, s často s protikladnými světopohledy. Meeting Brno také spoluorganizoval vzpomínky na pochod smrti, vyhnání tisíců německých starousedlých Brňanů tři týdny po konci války, aniž by jakkoli zlehčoval nacistický teror za protektorátu (Přepište dějiny: Sudeťáci pro začátečníky - Meeting Brno 2026) . Prakticky tato organizace většinou mladých lidí dělá to, co podnikaly stejné generace na francouzsko-německé či dánsko-německé hranici před šedesáti lety, kdy ještě žili na hraničních územích lidé, kteří byli zachváceni xenofobním zlem druhé světové války.
Dnes, když se jedenaosmdesát let po válce ve sjednocující se Evropě chtějí sejít s mladými Brňany i lidé, kteří už válku nezažili - nebo v dětském věku - , aby si řekli: už je to za námi, ale máme rádi tu zemi, kde naši předci žili celá staletí a společně jsme tvořili osobitost mnohonárodnostní středoevropské vědy a kultury (Žlutá ponorka ze Sudet — Reportéři ČT — Česká televize), z níž vzešel světově nejuznávanější Brňan – německy hovořící Gregor Johann Mendel (Program festivalu - Meeting Brno 2026).
Kdo vytváří kolektivní hysterii?
V Německu a v Rakousku už skoro nikdo „revanšisticky“ sudetoněmeckou otázku politicky neinstrumentalizuje. Až na pár jedinců v krajně pravicových stranách, s nimiž spolupracují naše SPD a Mototoristé sobě (Musíme využít chaosu, vyzýval Klaus konzervativce. Do Prahy je sezval Turek - Seznam Zprávy). Bývalý český premiér a prezident Václav Klaus hovoří o brněnské akci, že smíření je falešné a prázdné… „Nechci démonizovat Brno, ale…“ Klaus se zlobí kvůli sudetským Němcům, smíření odmítá – Aktuálně.cz
Paradoxně Václav Klaus vytváří protisudetskou psychózu, když se sám stýká s opravdovými nahnědlými německými a rakouskými radikály, pro něž je Bernd Posselt, člen bavorské středové CSU - změkčilým demokratem, který vymazal ze stanov spolku návrat majetku.
To, že protisudetské hysterii propadá i část českého veřejného mínění - svědčí o tom, že na rozdíl od Německa (hlavně západního), kde proběhla hluboká myšlenková denacifikace - u nás nešla dekomunizace vůbec do hlubin. A už vůbec ne sebereflexe bolševizujícího českého národního socialismu (1945-1948) s etnickými čistkami a s třídním vylikvidováním českých vlasteneckých podnikatelských elit - zestátněním tří tisíc neněmeckých velkých a středních firem 28.10. 1945 . (INFO.CZ | Jak Benešova poválečná politika připravila půdu pro únor, Byla Milada Horáková vůbec demokratkou? – Médium.cz).
Babiš se mohl v Brně dozvědět něco o své rodině
Premiér Andrej Babiš oznámil, že se nikdo z jeho ministrů Sudetoněmeckého setkání v Brně nezúčastní, přestože byli všichni pozváni. Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt se těšil na českého ministra Lubomíra Metnara (ANO) ze stejného resortu, jelikož mají společně na starosti národnostní menšiny. Pro českého premiéra Andreje Babiše by bylo na Sudetoněmeckých dnech určitě zajímavé - že by se dozvěděl něco o své rodinné historii. Do Brna byli totiž pozváni i karpatští Němci, z jejichž komunity pochází matka českého premiéra Adriana Scheibner. Možná by se od karpatoněmeckých historiků, kteří mají zmapovanou celou demografii svého společenství - dozvěděl, proč děd českého předsedy vlády Imrich Scheibner utekl s rodinou z domova před osvobozením sovětskou armádou (INFO.CZ | Původ Andreje Babiše: Německé kořeny a vytěsněné trauma | Podcast Bratři).
Podobně tohle všechno prozkoumal bývalý slovenský prezident Robert Schuster, který je stejně jako Andrej Babiš - napůl Němec. Na rozdíl od českého premiéra se bývalá hlava novodobého slovenského státu aktivně angažovala v akcích smiřování středoevropských národů a etnických skupin, které odcizily dvě totality dvacátého století. Díky tomu převzal Robert Schuster v roce 2005 Evropskou cenu lidských práv Sudetoněmeckého krajanského sdružení.
Čeští moravští spolupořadatelé sudetoněmeckého sněmu v Brně počítají s akcemi odsuzujícími německý nacismus, který měl psychologický podíl i na „odplatě“, v jejíž drápech byly v době míru drceny statisíce nevinných lidí. Ničím se nedá ospravedlnit krvavá etnická čistka vůči ženám, dětem a starým lidem v tzv. divokém odsunu osmi set tisíc lidí, který neměl svou sadistickou brutalitou v poválečné středozápadní Evropě obdobu. Vedle paramilitarních Revolučních gard i československých vojáků se na něm podíleli i běžní Češi, kteří už koncem května 1945 (dávno před Postupimskou konferencí) zabírali tisíce domů i s nábytkem, s peřinami a s porcelánem a vyháněly domácí obyvatele do lesů, kde bloudili s tisíci malými dětmi. Když se chtěli vrátit domů, který už nebyl během hodiny jejich domovem, byli často vražděni. Příběhy z Bukové hory u Teplic nad Metují (Kříž smíření na Bukové hoře) nebo z Olomouce nejsou vůbec ojedinělé (Pseudopartyzáni Němce před odsunem zabíjeli v „hodolanském pekle“ - iDNES.cz ).
Naváže prezident Pavel na Havla a TGM?
Prezident Petr Pavel je jediný významný český politik, který se ke sjezdu v Brně zatím explicitně nevyjádřil. Jak už jsem v úvodu napsal, poděkoval lansdmanšaftu v května 2023 za veškerou práci, kterou v politice a kultuře s nepředsudečnými Čechy vykonal. Sám prezident pochází z Mariánskolázeňska a zná dnešní poměry na hranici s Bavorskem. Vnímá, jak funguje za posledních třicet let přeshraniční spolupráce, kolik památek se ze sudetských peněz zachránilo (Maria Loreto u Starého Hrozňatova aneb zázraky se dějí – Médium.cz). Ví, že za těmito bohulibými věcmi jsou často sudetští Němci ve třetí poválečné generaci, kteří znají vyprávění o vyhnání od svých prababiček. Zároveň plno Čechů ve třetí generaci novoosídlenců pohraničí pracuje v Bavorsku právě u potomků sudetských Němců, kteří jim dnes často pomáhají zakládat vlastní firmy.
Český prezident se může stát státníkem evropského formátu typu Václava Havla a Tomáše Garrigua Masaryka. Ti šli často proti většinovému veřejnému mínění, když byli přesvědčeni, že prosazují dobrou a lidskou věc. Petr Pavel - se svými vhledem do problematiky a s názory na smíření - by se měl „Brna“ - třeba jen symbolicky - zúčastnit, nebo aspoň poslat zdravici s odsouzením nacismu i poválečné brutality. Takovéto důležité symbolické akty probíhaly na dánsko-německých a francouzsko-německých hranicích už před půl stoletím. Máme zpoždění. Pozdě, ale přece…
Co se stalo s pejsky?
Brněnského sjezdu se se zúčastní i dvě starší německé dámy, s nimiž jsem v roce 2010 natáčel. Jde o rodačky z Rokytnice v Orlických horách (Adlergebirge), žijící dnes v Bavorsku, ale chtějí být v Rokytnici vedle svých rodičů pochovány (Řekni, kde ti mrtví jsou - iVysílání | Česká televize). Paní Hilda a Marie. Byly na setkání s českým prezidentem Pavlem v bavorském Selbu v květnu před třemi lety, kdy pochválil Sudetoněmecké krajanské sdružení za zlepšení česko-bavorských vztahů. Prý je ten český prezident fešák - říkaly mi. V červnu 1945 jim bylo sedm a osm let, když je vyhnali lidé z českého vnitrozemí během dvou hodin z jejich chalup, i s matkou a s prarodiči.
Pro ně by to byla v závěru života obrovská událost se zadostiučiněním, že uvidí opět „fešáka“, který mluví tak nějak lidsky a rozumně…
Týden v létě 1945 se toulaly bezprizorně se stovkami jiných sousedů různého věku v lesích Orlických hor a jedly syrové houby a nedozrálé borůvky . Pak je naháněli českoslovenští vojáci a „partyzáni pět minut po dvanácté“ a odvážely je do českých koncentračních táborů. Když jsem se jich ptal na zážitky, nechtěly o nich mluvit. Ale vyprávěly, co je dodnes nejvíce trápí… Podobně jsem to slyšel i od jiných vyhnanců, kteří byli v létě 1945 ještě děti a bydlely v domech ve vesnicích, které byli Čechy vyrabovány, nebo se do nich nastěhovali a rodiny vyhnali; matky a babičky musely odevzdat novým nájemníkům zlaté snubní prsteny a náušnice; dospělí muži v chalupách je nemohli chránit, byli jako vojáci v americkém nebo v sovětském zajetí (INFO.CZ | Sudetoněmecké dny v Brně a Homo Sudeticus | Podcast Bratři).
Mají i po tolika letech v očích slzy, že musely doma nechat psy a kočky, které dodnes znají jménem, i když na jména - například spolužáků - zapomněly. Trápí je, že nevědí, co se s těmi čtyřnohými před jedenaosmdesáti stalo. Co s nimi ti dvounozí, co je vyhnali - asi provedli…?
