Článek
Cool, deadline, budget, wellness, teenager, office, busy, event, happy, sorry,… A mohl bych dlouho pokračovat. Vedle těchto anglicismů, které běžně slýcháme v toku jinak české promluvy, mnohdy používáme i fráze, co mají základ v anglické gramatice.
Vybral jsem pár anglicismů a frází, které patří mezi ty, co v češtině nejvíc zdomácněly.
Měj hezký den, Měj se (hezky)
Začněmě příkladem, u kterého už anglické kořeny na povrch téměř nevykukují. U „měj hezký den“ jde o doslovný překlad „have a nice day“. Analogicky pak vznikají další věty typu „mějte respekt k češtině“ namísto ladnějšího „respektujte češtinu“.
Hejty
„Dostal pořádný hejt. Všichni ho hejtovali. Nic si z těch hejtů v komentářích nedělej.“ Čeština ještě zdaleka nevstřebala slovo hejt (zanglického hate – nenávist/nenávidět), avšak v novinářských textech se objevuje čím dále častěji, což mu usnadňuje cestu do slovní zásoby řady z nás. Hate je totiž oproti své české sestřenici Nenávisti z hlediska gramatiky podstatně ohebnější a univerzálnější.
Na konci dne
Další doslovný překlad, tentokrát anglického idiomu „at the end of the day“, který se používá pro zdůraznění nejpodstatnější informace v promluvě, např.: „Může to zkusit udělat po svém, na konci dne je to ale všechno na mně.“ To zní podivně, což? Lepší by bylo použít jednodušší české nakonec.
Epický
„Kámo, ten film byl epickej!“ Oblíbené hlavně v generaci Z a u mladších mileniálů. Vhodný překlad anglického přívlastku epic do češtiny je slovo velkolepý, což ostatně zapadá do kontextu, v kterém věty podobné té z úvodu odstavce nejčastěji zaznívají. Epický v češtině znamená dějový, tzn. mající děj. Jeho opakem je, jak si jistě všichni pamatujete ze školy, přívlastek lyrický.
Vezmi místo
Angličtiny znalí už tuší větu schovávající se za touto frází, a to „take a seat“. Lepší český překlad by tedy zněl „posaďte se“. Je ale v pozadí neohrabaně znějící výzvy „vezmi místo“ angličtina? Fráze je častá v Sudetech, především na západě Čech, a patrně vychází z jiného západogermánského jazyka, jmenovitě z němčiny, což nás přivádí k závěru…
Jazyky, které se užívají v konkrétním časoprostoru, se navzájem ovlivňují. Němčina byla kdysi dominantním jazykem kolem nás a dala nám třeba slova jako šňůra, kára nebo šrajtofle.
V současnosti dominuje angličtina. Jazyk je ale primárně nástroj (pozn. aut. – filosofické disputace o tom, jestli jazyk ovlivňujeme my, nebo on nás, nechám diskutujícím). Hýčkejme ten svůj mateřský, nebojme se těch ve světě oblíbenějších a využívejme jazyků tak, aby nám nervaly uši a sloužily co nejlépe – ať už to pro vás znamená cokoliv!
Češtině (a jazykům) zdar!
