Říká se, že dnešní děti jsou líné a neumí si hrát. Tak proč to u nás vypadá jako v muzeu Lega?

Nedávno jsem četla článek o tom, že dnešní děti jsou přesycené. A že právě proto se nudí a ztrácejí fantazii.
A celou dobu jsem si říkala: „Buď mám doma úplně jiné děti, nebo je v té teorii něco špatně.“

Naše děti se totiž nenudí. Neříkám, že se nikdy nenudí. Občas ano. Ale většinou to trvá tak deset minut. Pak se zvednou a začnou něco dělat. Bez zadání. Bez programu. Bez dospělého.

Mají spoustu hraček, přístup k televizi, YouTube, Netflixu, tablet i vlastní mobily. A taky kroužky, výlety a dovolenou tak čtyřikrát do roka. Takže by podle té teorie měly být úplně přesycené, znuděné a bez fantazie.

Jenže realita?

Aktuálně třeba už asi tři týdny pracují na stavbě obřího Lego města. Vymýšlí různé příběhy, samostatně si k nim vyrábějí loutky a pak pro nás hrají divadlo. Nebo se rozhodnou, že samy připraví večeři.

A často přijdou s tím, že potřebují nějakou další věc – hračku, protože mají nový nápad na hru. Nebo si ty hračky vyrobí. Takže sice mají spoustu hraček, ale pořád jim nějak nestačí.

Stejné chování vidím i u jiných dětí. Třeba když přijdu do družiny, děti si tam vyrábějí vlastní společenské hry, staví překážkové dráhy, tvoří z keramické hlíny i dalších materiálů, staví bunkry, šijí, malují, vytvářejí hračky ze dřeva a krabic, hrají na klavír, staví z Lega nebo jiných stavebnic, tancují.

Rozhodně se nezdají být znuděné. Vypadají spokojeně. A evidentně nemají problém se něčím zabavit.

Dle teorie by naše děti měly být tak moc přesycené obrazovkami, že by na ně měly jen pasivně koukat. Bez zájmu. Důvodem jejich sledování by měla být jen lenost jít dělat něco jiného. Protože ve skutečnosti se i u toho sledování kvůli přesycení nudí.

Jenže moje zkušenost? Úplně jiná.

Když naše děti něco sledují, zpravidla to sledují s nadšením, prožívají to, komentují to. Nejsou znuděné, jsou zabrané.

A to, co vidí, přenášejí do reality. Syn třeba začal sledovat videa o Minecraftu. A následně začal psát vlastní knihu z tohoto prostředí, vyráběl si z papíru „tablety“, na kterých měl rozehraný Minecraft, začal hrát na počítači a celou dobu to komentuje, mluví na postavičky, vymýšlí příběhy. Také přečetl Deník malého Minecrafťáka. Nebo staví Minecraft město z Lega i z magnetických kostek a kreslí si vlastní postavy.

To není pasivita. To je tvořivost v přímém přenosu.

Dcera si zase zamilovala úplně jiný svět. Sleduje Berušku a černého kocoura. A pak si vyrábí vlastní „mirákula“, hraje si na postavy, vymýšlí příběhy, kreslí celé scény.

To není zahlcení. To je fantazie.

Jezdíme hodně. A naše dovolené jsou intenzivní. Podle teorie by toho měly mít naše děti plné zuby.

Jenže realita? Přicházejí s dalšími nápady, co by chtěly vidět. Na dovolenou se balí pomalu jen co zmíníme, kam pojedeme. Chtějí vědět dopředu, co je v okolí zajímavého. Prohlížejí si obrázky a plánují, kam se rozhodně musíme jít podívat.

A třeba dcera nás už pár měsíců téměř denně bombarduje tím, že by chtěla do Anglie. Protože tam si nejlépe procvičí angličtinu. Protože chce vidět Buckinghamský palác a Tower Bridge. A také navštívit Legoland, protože tam ho mají největší. A jet Eurotunelem.

Syn zase občas zmiňuje, že by chtěl do Francie, protože je tam Eiffelovka. A také do New Yorku, protože je to prý nejhezčí město na světě. A protože by chtěl vidět naživo Sochu Svobody.

Jo, a taky bychom prý měli zase zajít do dinoparku, přestože už jsme tam byli několikrát. A taky by prý nebylo k zahození jít se podívat na nějaké bývalé židovské ghetto a do dalšího koncentračního tábora.

Takže opravdu nemám pocit, že by byly přesycené. To by se asi chovaly jinak.

Tak já nevím. Možná jsou dnešní děti opravdu přesycené. Možná se opravdu neumí zabavit. Možná ztrácejí fantazii.

Akorát že u nás doma to nějak nefunguje. Děti si hrají. Vymýšlí. Tvoří. Nadšeně koukají – a pak z toho něco vzniká.

Takže teď jsou vlastně dvě možnosti:

👉 Buď ta teorie neplatí tak obecně, jak se tváří.
👉 Nebo jsme prostě divní.

Upřímně? Ta druhá varianta mě začíná lákat čím dál víc.

Možná jsme mutanti.
Taková malá domácí odnož Homo imaginativus.

A jestli jo, tak doufám, že je to nakažlivé.

Máte doma ty slavné „přesycené děti“?
Znuděné, bez zájmu, bez fantazie?

Nebo vám doma taky běhá malá výrobna nápadů, příběhů a chaosu?

#děti #rodičovství #výchova #tvořivost #fantazie #moderníděti #jinýpohled #realitarodičů #lego #muzeumlega