Naklonovaní pravlci jsou jen falešnou senzací: „Vyhynulé druhy oživit nelze,“ shodují se vědci

Pravlk obrovský (Aenocyon dirus) patřil k vrcholovým predátorům Severní a Jižní Ameriky v období před přibližně 125 000 až 10 000 lety. O kořist, kterou tvořili předchůdci dnešních býložravců – například bizoni či koně – se dělil s dalšími šelmami, jako byli šavlozubí tygři rodu Smilodon, medvěd krátkočelý (Arctodus simus) nebo vlk obecný, který jako jediný z nich přežil až do dnešních dnů.

Pravlk obrovský a vlk obecný jsou tedy naprosto odlišná zvířata. Původně byl pravlk obrovský klasifikován v rodu Canis jako Canis dirus, ale novější výzkumy ho řadí do samostatného rodu Aenocyon. To znamená, že nešlo o přímého předka ani o blízkého příbuzného moderních vlků. Pravlk představoval samostatnou vývojovou větev psovitých šelem, která zanikla s koncem poslední doby ledové.

Současné rekonstrukce zobrazují pravlka spíše jako mohutného, rezavého kojota (jako v příspěvku výše, kde s vlkem obecným bojuje o kořist). Obě šelmy sice sdílely některé tělesné znaky, ale nebylo to kvůli příbuzenství – šlo o důsledek tzv. konvergentní evoluce čili přizpůsobení se životu ve stejném prostředí, v němž se oba druhy adaptovaly na roli predátora.

Vědci z americké společnosti Colossal Biosciences analyzovali genom pravlka obrovského z 13 000 let starého zubu a 72 000 let staré ušní kosti. Poté ho porovnali ho s genomem vlka obecného, aby zjistili, v čem se tato zvířata liší.

Následně izolovali buňky ze vzorků dnešního vlka a upravili 14 klíčových genů v jejich jádrech tak, aby odpovídaly některým vlastnostem pravlka – jako je mohutnější stavba těla nebo silnější čelisti.

To znamená, že v procesu klonování DNA pravlka obrovského vůbec nepoužili. Pracovali výhradně s genetickým materiálem vlka obecného, který modifikovali tak, aby se výsledné zvíře pravlkovi vizuálně podobalo. A to ještě velmi vzdáleně.

Nyní se ukazuje, že znovuzrození „pravlci“ nápadně připomínají zlovlky ze známé fantasy ságy Píseň ledu a ohně, která se proslavila zejména díky seriálu Hra o trůny. Nejenže jedno z vlčat dostalo jméno Khaleesi (což je titul jedné z hlavních postav), ale do očí bije i jejich sněhobílá srst – tu však skuteční pravlci podle vědců rozhodně neměli. Jak už zaznělo, připomínali spíše zavalité, rezavé kojoty.

Prohlášení společnosti Colossal Biosciences, že jejím hlavním cílem je oživovat vyhynulé druhy, tedy v tomto případě působí poněkud rozpačitě. Místo skutečného pravlka vznikla jen vizuálně zajímavá atrakce, která měla přitáhnout pozornost a zajistit financování dalších projektů – těmi mají být například pokusy o oživení vakovlka tasmánského, ptáka dodo nebo mamuta.

Zvlášť u tvorů, kteří vyhynuli před desítkami tisíc let, ale zůstává plnohodnotná rekonstrukce DNA v mezích sci-fi. Paleogenetik Dr. Nicolas Rawlence to vystihuje takto:

Jinými slovy, moc toho nezbyde a to, co se dochová, jsou jen roztříštěné střípky a prach.

Celkový verdikt vědců, který zazněl i ve zpravodajství BBC, je nekompromisní: jakmile nějaký druh vyhyne, je to bohužel definitivní a nezvratné. Můžeme pouze upravovat genetický materiál současně žijících zvířat, ale nic víc. Výsledné klony budou kopie, ne originál.

Z tohoto poznání plyne i jedno staronové ponaučení: pokud nechceme ztratit další druhy, musíme se mnohem důsledněji starat o ochranu přírody a ohrožených živočichů. Protože jakmile jednou vyhynou, cesta zpět už neexistuje.

Zůstává jen otázkou, zda přístup společnosti Colossal Biosciences časem nepovede spíše k vytváření zcela nových druhů – ale zda se tak stane (a do jaké míry je to správné), ukáže až čas.

Dočetli jste až sem? Neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: