Vikinský král se zkaženým chrupem možná zahynul v Polsku, ale jeho odkaz žije dál ve vašem mobilu

Dánský král Harald I. se narodil kolem roku 911 na sklonku vikinské éry. V roce 958 usedl na trůn po svém otci Gormovi Starém, což bylo tehdy neobvyklé – mocenské postavení si totiž velmožové museli vybojovat mezi sebou. Dánsko bylo v té době roztříštěné na malé kmeny vedené náčelníky (jarly), mezi nimiž se neustále střídalo období vzájemného spojenectví a nepřátelství.

Aby zkrotil bojovné kmeny, musel Harald podniknout řadu válečných tažení, během nichž uplatňoval také svou schopnost vyjednávat a uzavírat strategické sňatky mezi významnými šlechtickými rody. Tím dosáhl definitivního sjednocení Dánska, o které se kdysi neúspěšně pokoušel už jeho otec.

Na válečném poli pak dosáhl ještě jednoho úspěchu, když se mu v roce 970 podařilo dobýt jižní část Norska. Zde pak vládl až do své smrti v roce 986. Zažil však i několik porážek a starosti mu dělala zejména Svatá říše římská, jež ho pod vedením císaře Otty II. připravila o některá území v Dánsku.

Ačkoli je dnes Harald I. často považován za průkopníka křesťanství ve skandinávských zemích a symbol konce vikinského období, jeho skutečný postoj zůstává nejasný. Některé zdroje tvrdí, že ke křesťanství inklinovala jeho matka Thyra, která v něm zájem o toto náboženství probudila už v dětství.

Jiná verze tvrdí, že se Harald nejprve potřeboval přesvědčit, zda je Ježíš Kristus silnější než severský bůh Odin. O tento důkaz se prý postaral kněz jménem Poppo, když dokázal v ruce nést rozpálený kus železa, aniž by se spálil. Tento zázrak krále ohromil – nechal se pokřtít a nařídil svým poddaným, aby udělali totéž.

Přestože zní tato legenda z pera saského kronikáře Widukinda docela pěkně, skutečný důvod pro christianizaci byl pravděpodobně jen politickým tahem – jelikož Svatá říše římská ráda bojovala proti pohanům, přijetí křesťanství představovalo jednu z možností, jak její výpady eliminovat.

Nicméně je třeba dodat, že se v té době ještě zdaleka nejednalo o dogma a mnoho bývalých Vikingů stále pokračovalo v uctívání původních bohů. Zčásti to mohl být i případ krále Haralda – při myšlence na dobývání Islandu se totiž neobrátil o radu k Bohu, ale místo toho požádal o věštbu čaroděje. Na druhou stranu však nechal vyjmout tělo svého otce z pohanské mohyly a pohřbít ho v kostele, což naznačuje, že jeho vztah ke křesťanství mohl být poměrně hluboký.

Samotné jméno Harald znamená „velitel vojska“, což královu roli dokonale vystihuje. Jako mnoho Vikingů však časem získal i přezdívku – ta jeho zněla Modrozub (v angličtině Bluetooth). Vznik tohoto přízviska dodnes zůstává předmětem spekulací. Většina historiků se přiklání k tomu, že měl král zkažený nebo mrtvý zub tmavé barvy. Nicméně se najdou i tací, kteří tvrdí, že důvodem mohla být Haraldova záliba v pojídání borůvek.

Ať už to bylo jakkoli, svůj přídomek Harald získal až po smrti – za doby své vlády byl známý spíše jako Harald Gormsson, tedy syn Gorma. Přesto k němu už neodmyslitelně patří a stal se inspirací pro název technologie Bluetooth, která slouží k bezdrátovému propojování zařízení (podobně jako se Haraldovi podařilo spojit dánské kmeny). Možná vás někdy upoutalo i nevšední logo, jenž je kombinací run označujících Haraldovy iniciály: první runa znamená H a druhá B jako Harald Bluetooth.

Některé stopy z období vlády krále Haralda se dochovaly dodnes. Jedná se například o základy kruhových pevností typu Trelleborg nebo runové kameny vztyčené v dánské obci Jelling, které byly roku 1994 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. První a menší z nich nechal postavit král Gorm na památku své manželky Thyry, zatímco Harald vztyčil druhý a větší kámen, na němž se nachází nejstarší rytina Ježíše Krista v Dánsku.

Kromě toho našla dvojice amatérských archeologů v roce 2018 na německé Rujáně stříbrný poklad, jenž se datuje do období konce vlády krále Haralda. Jednalo se o zhruba 600 mincí a sadu šperků včetně amuletu s Thorovým kladivem. Cennosti tam mohl ukrýt sám král v době, kdy prchal do pomořanské pevnosti Jomsborg nedaleko místa nálezu.

Ať už byly Haraldovy skutky jakékoli, dopadl neslavně – byl smrtelně zraněn při jednom z povstání, které proti němu vedl jeho nemanželský syn Sven Vidlí vous, jenž ho v roce 986 vystřídal na dánském trůnu. Kde však leží královy ostatky, je dodnes předmětem spekulací.

Dlouho se věřilo, že jeho tělo spočívá v katedrále v dánském Roskilde, jenž bývalo významným obchodním centrem Vikingů. To se změnilo v roce 2022, kdy satelitní snímky odhalily mohylu poblíž obce Wiejkowo na severozápadě Polska. Podle záznamů zde byla v roce 1841 zbourána vikinská kaple, aby její místo zaujal nový kostel. U vchodu do krypty byl vykopán poklad obsahující mince, meče a šperky, které si mezi sebou rozdělili nálezci.

Dochoval se jen zlatý kotouč o průměru 4,5 centimetru, jenž v roce 2014 přinesla ukázat tehdy jedenáctiletá Maja Sielski svému učiteli jako pozůstalost po prababičce z Polska. Na disku je vyraženo: Harald Gormsson král Dánů, Skåne a Jomsborgu v biskupství Oldenburgu.

Ačkoli nález zlatého kotouče podporuje teorii o posledním odpočinku dánského krále v obci Wiejkowo, přesvědčivé důkazy stále chybí. Na místě mohyly dosud nebyly provedeny žádné vykopávky a nejsou k dispozici ani zprávy o analýze DNA z kostí, jež by při nich byly nepochybně odhaleny. Podrobnosti o životě a vzhledu krále Haralda tedy zůstávají i nadále tajemstvím.

Zaujalo vás téma? Neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: