Srovnáním československého „komunismu“ s nacismem se dopouštíme hrubé chyby

Stěžejní myšlenkou nacismu byla nadřazenost národa (“rasy”). Z oné nadřazenosti dovozoval právo některé jiné národy (“rasy”), třeba Židy, Slovany a Romy, vyhladit, další národy zotročit. Nacismus vycházel z fašismu. Obohacoval jej o přehnaný nacionalismus, rasismus, antisemitismus, militarismus a zaklínal se prvky socialismu.1

Nacismus skončil, protože se mu postavil celý svět.

Oddělme od sebe dva významy, které slovo komunismus nese. Jedním je utopická idea beztřídní společnosti se společným vlastnictvím. Prvky této myšlenky můžeme najít už v Platónově Ústavě nebo Ježíšově Kázání na hoře.

Druhým významem slova komunismus je politický režim státu ovládaného komunistickou stranou.

Takový režim poprvé nastolila komunistická strana v Rusku, později Sovětském svazu. Utopická idea beztřídní společnosti v onom režimu rychle zanikla. Stala se zástěrkou a omluvou kruté diktatury.

V ní nebyli lidé zotročováni a vyhlazováni zákonně na základě třídního původu s cílem budovat utopii. Vše probíhalo nezákonně na základě zlé vůle a vykonstruovaných tvrzení vládnoucí moci s cílem moc utužit a rozšířit.

Do dalších států v Evropě onen zločinný režim expandoval prostřednictvím infiltrace, sabotáží a vojenské síly, kterà mohla mít podobu okupace nebo „osvobození.“

To byl také případ Československé republiky. Sovětský komunistický režim zneužil druhou světovou válku a  všeobecně prosocialistickou náladu, aby Československo ovládl.

Čerpal nejprve z vojenské přítomnosti a pak z aureoly našeho osvoboditele. Naše bezpečnostní složky, úřady i nejvyšší politiku infiltroval svými agenty.

Československo by bez oné infiltrace směřovalo k nějaké formě socialismu.

Socialismus ale nebyl primárním cílem sovětského politického režimu ani jeho agentury, kterou v té době už dvě desítky let vytvářel: Komunistické strany Československa.

Proces většinově přijatelného směřování státu byl zastaven převratem. Následovala přeměna státu na sovětský satelit.

Ve vykonstruovaných procesech se komunistický režim zbavoval svých nepřátel, nikoliv nepřátel třídních. Zbavoval se opozice a všechny významné funkce svěřoval svým agentům. Většina z nich nadále věřila, že pracují na budování ideálního státu. Nemohli chápat, že ve skutečnosti budují pouze sovětské impérium.

Kolektivizace, zavedení centrálně plánovaného hospodářství a měnová reforma nebyly ve skutečnosti kroky na jakési cestě k vysněné utopii. Byly direktivou diktátora, faktického imperátora, pro kterého bylo Československo především kořistí a jeho obyvatelé užitečnými pěšáky.

Snaze změnit směr vývoje režimu sovětské impérium čelilo prostřednictvím svých agentů a posléze i armády.

Hitlerovské Německo plánovalo ovládnout velkou část Evropy a jednou možná celý svět. Nás plánovalo všechny vyhladit.

Komunistický režim ničil naše hodnoty, pokřivoval naši morálku, zneužíval nás, kradl, udělal z nás vazala cizí velmoci. Zločiny páchal především porušováním svých vlastních zákonů. To je hrozné, ale genocida to není.

Můžeme klást rovnítko mezi Hitlera a Stalina, můžeme vidět a zkoumat podobnost Velkoněmecké říše se Stalinovým Sovětským svazem. Ale neklaďme rovnítko mezi nacismus a komunistický režim u nás. To bychom komunismu křivdili.

Děly se tu jiné závažné zločiny než genocida a otrokářství. Je správné ony zločiny trestat. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu to zrušením promlčecích lhůt umožňuje.

Trestejme vraždy, vlastizrady, sabotáže, únosy, zneužívání moci a všechno ostatní. Napravujme křivdy. Oslavujme disidenty a odbojáře. Ale netvařme se, že podstatou komunistického režimu bylo něco jiného než sovětská (konkrétně ruská) touha po moci.

Zlo komunistické strany spočívalo v tom, že byla sovětskou agenturou.

Nostalgie po výhodách minulého režimu není nostalgií po tom, co na něm bylo špatné. Po zločinech a cizí nadvládě. Nostalgičtí lidé se pouze chtějí mít líp.

Vůbec nic společného pak nemají s gulagy v SSSR.

Skutečnou hrozbou dneška není návrat komunismu. Ten není možný. Hrozbou je ruský imperialismus. Jeho dezinformace, jeho propaganda, jeho agenti mezi námi. Boj s tímto dědictvím minulého režimu pokračuje.

____

Poznámky

1 Tradiční prvky levicového socialismu nacismus nenesl, i když se jimi s oblibou zaklínal. Stát se v nacismu o jednotlivce ekonomicky starat nemusel. Výhody přinášel na politické úrovni jedincům nadřazeným, a to na úkor jedinců podřadných nebo vnějších zdrojů.

Z nacismu velmi těžili podnikatelé díky faktickému otrokářství. Pokud tomu nevěříte, podívejte se třeba na film Schindlerův seznam. Nebo se zamyslete nad tím, proč Volkswagenu, Siemensu a tolika dalším korporacím nacismus prospěl.

Kdo označuje fašismus a nacismus za levicový, patrně zaměňuje levicovost s autoritářstvím a pravicovost se svobodou.

___

Zdroje

Nacismus

Fašismus

Komunismus

Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu