Článek
Fašismus a nacismus se začaly vyvíjet paralelně v době po první světové válce. V dnešní době se do jisté míry nesprávně zaměňují, to ale neznamená, že by neměly mnoho společného. Jako fašismus označujeme radikální, autoritářský a ultra-nacionalistický režim, který charakterizuje násilné potlačování opozice a silnou kontrolu vládnoucí „třídy“ nad ekonomikou i všemi ostatními oblastmi fungování společnosti. Před druhou světovou válkou existovalo poměrně výrazné fašistické hnutí i v tehdejším Československu.
Nacismus pojmenovaný podle politické strany Adolfa Hitlera lze chápat jako určitou formu fašismu. Opět jej charakterizuje autoritářský způsob vlády i násilná likvidace opozice. S italským fašismem sdílel nacismus také extrémní nacionalismus. V případě jeho Hitlerovy německé verze k němu ale byla přidána i vrstva antisemitismu a extrémní rasové politiky vedoucí k likvidaci milionů příslušníků „méněcenných národů“ jako byli Židé, Romové nebo Slované.
Již v tuto chvíli je na místě upozornit na další nepřesnost, která se v souvislosti s pojmy fašismus a nacismus pojí. Oba typy režimů jsou označovány jako pravicové. To je ale velmi zavádějící. V obou případech existuje velmi silná kontrola státu nad ekonomikou, a omezení práv a možností podnikatelů. Jedná se ve své podstatě o režimy socialistické, tedy levicové. Jejich označování za pravicové pochází z doby, kdy se sovětský komunistický režim vůči nim potřeboval vymezit. Ve skutečnosti se však ve všech třech případech jedná o nedemokratické, levicové formy vlády.
Hrůzy druhé světové války logicky vedly k tomu, že byl přesně definovaný nacismus zákonem zakázán. Je nepřípustné jej propagovat, veřejně prezentovat jeho symboly apod. Fašismus je přece jen volněji definovaný, a především není u nás tolik spjatý s utrpením lidí za druhé světové války. Proto se o symbolech fašistické Itálie nebo českého fašistického hnutí vlastně ani veřejná debata nevede. Jiné je to ale s komunismem.
Komunismus
Komunismus je další totalitní ideologie, která sice slibuje utopickou společnost, ale ve skutečnosti vede vždy pouze k útlaku a utrpení. V Sovětském svazu má komunistická ideologie na svědomí miliony životů, a i u nás jí padly za oběť tisíce lidí, mnohdy příslušníků kulturní, politické, vojenské a obecně společenské elity národa. O ekonomické a kulturní devastaci země ani nemluvě.
Od roku 1993 máme sice Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunismu a o odporu proti němu, ten je však jen tzv. deklaratorní a jeho plnění nelze nijak vymáhat. Není proto problém veřejně komunismus propagovat, nosit jeho symboly např. na oblečení nebo si tak pojmenovat politickou stranu. Vzniká tak jasná nerovnováha. Na jedné straně zcela správně a oprávněně zakazujeme propagaci nacismu, stejně zrůdný komunismus je ale tolerován, a je bohužel stále součástí politiky a veřejného prostoru.
Teoreticky lze sice k postihování propagace komunismu využít součásti stávající legislativy, konkrétně § 403 trestního zákona (Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka), § 404 trestního zákona (Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka), § 355 (Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob) nebo § 356 trestního zákona (Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod). Realita je ale taková, že soudy tyto pokusy neakceptují.
Je proto načase (resp. je už pět minut po dvanácté), abychom se konečně postavili komunismu se stejnou intenzitou, s jakou právní řád dokáže čelit nacismu. Je samozřejmě nutné stále poukazovat na zločiny proti lidskosti, od hladomoru na Ukrajině po gulagy v Sovětském svazu nebo uranové doly v Československu. Kromě toho je ale třeba také zanést do právního řádu odpovědnost za propagaci této zločinné ideologie.
Zákaz propagace komunismu přitom neznamená potlačit svobodu vyjadřování nebo dokonce myšlení. Stejně jako v případě nacistických symbolů to znamená odmítnout propagaci ideologie, která ospravedlňuje násilí a útlak proti skupině obyvatel (v tomto případě na třídním základě). Lidská práva a svobody jsou pro fungující demokracii nezbytné a její obrana před ideologiemi, které ji chtějí ze své podstaty zničit, je nejen žádoucí, ale přímo nezbytná.
Závěr
Dosavadní politické snahy o výslovný zákaz komunistických symbolů byly bohužel neúspěšné. Je však na čase zbavit se dědictví komunismu a vyrovnat se tak s naší vlastní minulostí. Bohužel, společenská poptávka není natolik silná, aby politiky donutila skoncovat s alibistickým přístupem a skutečně jednat.
Zdroje:
1) The Difference Between Nazism And Fascism – OpEd
2) Zrušme komunisty, žádá politiky výzva, kterou podepsali i Hašek či Koller
3) Zakázané symboly
