Článek
Zazen
Tato kapitola se zabývá zásadou zazenu, že poloha těla ovlivňuje mysl, polohami, které se využívají k meditaci zazen, a vysvětlením jejich účinků a jejich nejlepšího použití. Vliv polohy na duševní stav je nám zřejmý z každodenního života. Když očekáváme, že se setkáme s velkým nebezpečím, ohrožením, stojíme vzpřímeně, rovně. Když musíme říct něco důležitého, sedíme na židli rovně. Zdraví a spokojení, šťastní lidé obvykle stojí v postoji s hrudníkem vypnutým a rameny posunutými dozadu, ne s ohnutými zády. Starodávná orientální pravidla chování a bojových umění vždy začínala nácvikem vhodné polohy. Ale až v zazenu se vyučuje vztah mezi polohou (a dýcháním) a stavem mysli.
Ve spisech takových slavných zenových mistrů, jako je například. Dógen (1200-1253), jsou pasáže, které vysvětlují, že mysl a tělo jsou propojeny a že jedno ovlivňuje druhé.
K ovládání mysli je nezbytné ovládání těla – ovládání polohy a dýchání. Takto je pak možné akumulovat fyzickou energii a spojit ji s energií duševní.
Je pravdou, že i jiné náboženské a filozofické systémy zdůrazňovaly jednotu mysli a těla. Jean-Paul Sartre a Martin Heidegger, stoupenci existencionalismu, jsou pouze dvě známá jména ze známých zastánců základní myšlenky, že tělo a mysl nemohou být navzájem oddělovány. Psychoanalytik Wilhelm Reich vysvětluje podstatu lidské bytosti za pomoci organických pochodů a pokouší se nalézt společnou energii a faktory, které jsou podstatou jak mysli tak i těla. Stavy jako ztuhlá šíje, brada, výrazný hrudník a úzký pás popisuje jako následky chronické kontrakce svalstva v určitých oblastech a říká, že tyto kontrakce jsou charakteristickým výrazem duševní blokády, která se projevuje právě podle charakteru blokády blokádou svalstva, jeho kontrakcí, v určité oblasti těla, jehož následkem je. Fyziologie centrálního nervového systému nabízí přiměřené podklady pro myšlenku jednoty mysli a těla. Mozková kůra představuje sídlo vědomí a ústřední autonomní nervový systém je sídlem nevědomé regulace těch funkcí těla, které udržují život. Oba tyto důležité systémy operují protikladně, tedy když je mozková kůra stimulována, centrální autonomní nervový systém je utlumen a naopak. Výzkum mozkových vln a sledování dýchání a pulsu dokazují, že tomu tak je, ale chtěl bych rozebrat teoretické podklady tohoto jevu trochu podrobněji.
Mnoho lidí začalo trpět žaludečními poruchami a akutními bolestmi, což je následek emocionálního nebo psychologického stresu, který trval několik dní. Zazen může zabránit, aby došlo k takovým situacím. Předpokladem pro tento účinek je vliv zazenu na autonomní nervový systém, a tím i na příčinu žaludeční poruchy a bolesti. Zazen ovlivní fungování autonomního nervového systému a uvolní napětí, které postihuje nepříznivě mozkovou kůru. Takto navodí stav duševní rovnováhy a tělesného zdraví. Jinak řečeno, udržováním rovnováhy mezi aktivitou mozkové kůry a centrálního autonomního nervového systému zazen napomáhá vytvořit uspořádaný, hladce fungující stav mysli. Toto je vědeckým podkladem učení zenu, že mysl a tělo tvoří jednotu.
Na podkladě přesvědčení, že kvalita mimovolných pohybů těla odpovídá stabilitě duševního stavu. Všichni absolvovali 30 minut zazenu ve zvolené poloze - klečíce, sedíce s překříženýma nohama nebo v poloze kekkafuza nebo hankafuza. Za pomoci přístroje - pomůcky ze zavěšeného závaží se zapisovačem na konci a bílého papíru jsme zaznamenávali množství a směr výkyvů horných partií těla u každého meditujícího. Bez ohledu na polohu jakou cvičenci zaujali během meditace, těla zkušených mnichů zen buddhismu se pohybovala mnohem méně i méně nepravidelně než těla lidí, kteří v tomto způsobu meditace nebyli zkušení. Zaznamenali jsme takové pohyby těla lidí, kteří prostě jen seděli v uvolněném stavu bez úmyslu provádět meditaci zen. Výsledky těchto zkoušek ukázaly, že pohyby těla u těchto lidí jsou časté a výrazné. Takto se podařilo dokázat, že duševní a fyzická stabilita jsou v těsném vzájemném vztahu s výkyvy těla, ale abychom tuto hypotézu potvrdili, udělali jsme ještě jiný pokus.
Stejný pokus jsme udělali s devíti pacienty, kteří trpěli neurotickými potížemi, přičemž pokus se konal na tom samém místě, kde jsme zaznamenávali výkyvy u mnichů zen buddhismu a i u osob nezkušených v praxi meditace zen, a trval asi třicet minut, tedy stejnou dobu. Výsledky byly překvapující. Jak je vidět z rekonstruovaných průměrných pohybových vzorců těchto pacientů, pohyby těla u osoby, která trpí výraznou duševní nerovnováhou, jsou mnohem větší a nepravidelnější než pohyby normální, zdravé osoby, bez praxe v zazenu. Ve zkratce můžeme shrnout, že osoba s duševní rovnováhou může být i ve stavu fyzické rovnováhy, během určitého období. A zase čím menší je zaznamenán rozsah pohybů těla ve sledovaném období, tím je větší pravděpodobnost, že to souvisí i s větší duševní rovnováhou.
Ale teď se musím vrátit k velmi důležité otázce – problému polohy těla při meditaci zazen. Dva hlavní předpoklady, ze kterých vycházíme při zdůrazňování správné kontroly polohy těla při meditaci, jsou: upravení polohy a vylepšení funkce vnitřních orgánů, zvláště žaludku a střev. I když tyto předpoklady uvádíme odděleně, ve skutečnosti jsou oba neoddělitelné.
Učení zenu tvrdí, že není rozdíl mezi aktivním a pasivním stavem a že oba jsou jedním stavem. V tomto je i význam správné polohy při meditaci zen. I když se meditující snaží o naprostou nehybnost, nemusí přitom spát. A naopak, i když se vnějšímu pozorovateli zdá, že je v pasivním, nečinném stavu, je ve skutečnosti ve stavu nadprůměrné aktivity. V krátkosti řečeno, i když je nehybný je v dynamickém, aktivním stavu, což si můžeme ověřit záznamem jeho mozkových vln při této činnosti. Tomuto se budou podrobněji věnovat později, ale nyní je pro nás důležité zapamatovat si, že systém kontroly těla v zen buddhismu je zde za účelem spojení klidu s aktivitou a aktivitu s klidem. A to bez ohledu na to, zda je člověk v naprostém klidu, sedící, nebo jedná přitom namáhavou fyzickou aktivitu. Která poloha je ale nejvhodnější pro dosažení tohoto stavu pokoje v aktivitě a aktivity v klidu?
Především musí být taková poloha stabilní. Potom musí být maximálně pohodlná, bez namáhání těla, proto abychom dosáhli možnosti rozvoje schopnosti duševní a tělesné kontroly, což je hlavní cíl zazenu, musíme v této poloze vydržet minimálně 15 až 20 minut. Na druhé straně ale poloha, kterou zajímáme, musí vytvářet i určité dostatečné minimální napětí, které umožní optimální koncentraci. Velice pohodlná poloha je možná příjemná ke spánku, ale není moc dobrá na meditaci zen. Během mnoha let mistři zenu vyvinuli takové polohy, které splňují všechny tyto tři požadavky na ně kladené – stabilitu, relativní pohodlí a optimální napětí.
Moderní lékařská věda dokázala, že i když si toho možná nebyli vědomi, při výběru těchto poloh vhodných pro zazen mniši v minulosti vybrali právě ty polohy, které nevyvolávají ani nadměrný tlak na obratle a stejně ani netlačí nebo jinak negativně neovlivňují autonomní nervy, které jsou uloženy v blízkosti páteře. Nyní si probereme postupně tři polohy, které se používají v systému kontroly těla v zazenu - polohu v sedu, postoje a v lehu.
Správný způsob meditace zazen je popsán v díle známého mnicha zen buddhismu Dogena s názvem Fukanzazengi.
Mistr Dógen
Text říká, že u cvičení zazenu je nutné mít k dispozici tichou místnost. Strava musí být skromná. Správná poloha může být poloha v sedu nebo ve lehu, obvykle ale cvičenec sedí na polštáři na hrubé podložce. Poloha je buď úplná poloha kekkafuza nebo poloha hankafuza s napůl zkříženýma nohama. V kekkafuze se pravá šlépěj umístí na levé stehno a lva šlépěj umístí na pravé stehno. Oděv musí být volný, aby netlačil a netísnil tělo. Pravá ruka se položí na lví nohu a do dlaně lví ruce. Palce jsou spojeny. Tělo se nesmí naklánět ani doleva ani doprava, ani dopředu ani dozadu. Musíte mít pocit jako by ušní lalůčky směřovaly na vrchol ramen a dolní část nosu přitom směřuje k pupíku. Zuby a rty jsou zlehka přivřeny a špička jazyka se dotýká ústního patra. Oči musí být otevřeny za každých podmínek. Dýchání je tiché, klidné a nosem.
Pro začátečníky v zazenu bych chtěl ještě přidat několik vysvětlivek. I když si už jednou na pravidelnou meditaci zazen navykneme a nevadí, kde ji pak děláme, za jakých podmínek, na začátku je vhodné, když můžeme přitom být na tichém místě. Vždy meditujte každý den ve stejnou dobu. Takto se stane zazen součástí denního režimu a takto se i lépe v započatém tréninku pokračuje. Je vhodné meditovat ráno bezprostředně po probuzení nebo večer těsně před tím než jdeme spát. Zpočátku stačí pět nebo deset minut, ale postupně by se měla délka meditace zvyšovat až do trvání dvacet až třicet minut. Důležité jsou i další věci. Nezkoušejte meditovat, když jste se nedostatečně vyspali nebo jste příliš unaveni. Nemeditujte bezprostředně po jídle nebo naopak, když jste hodně hladoví. Oblékejte se lehce ale teple. Před meditací se osvěžte omytím rukou a tváře.
Podložka by měla být složena a umístěna pod zadkem tak, že konečník by měl být umístěn uprostřed podložky. (Ideální je jedna z tenkých čtvercových podložek, která se v Japonsku nazývá zabuton.) Jak dále uvádí Dogen, vhodné polohy v sedu jsou kekkafuza nebo hankafuza.
Kekkafuza, která vyžaduje umístit pravé chodidlo na levé stehno a levé chodidlo na pravé stehno (viz obr. 1), je pro některé lidi obtížná, hlavně pro lidi, kteří trpí nadváhou.
Není ale třeba nutit se zaujmout tuto polohu když je to obtížné, protože hankafuza, s levým chodidlem na pravém stehně (viz obr. 2), je stejně vhodná.
I když zpočátku mohou tyto polohy způsobovat určité obtíže, časem se ukáže, že jsou to opravdu pro tento účel polohy nejvhodnější, protože jsou perfektně stabilní z dynamického i fyziologického hlediska. Dynamická stabilita je zajištěna tím, že nohy v obou polohách tvoří rovnostranný trojúhelník, který je oporou pro páteř a hmotnost těla. Z fyziologického hlediska polohy nezpůsobují zvýšení tlakové zátěže obratlů v oblasti pasu a stejně tak nevyvolávají žádný nevhodný tlak na nervy umístěné v blízkosti obratlů.
Kekkafuza a hankafuza jsou standardní polohy pro meditaci zazen v sedu, ale lze meditovat i sedíce na stoličce. Všimněte si, že kolena jsou od sebe a paty spolu, tato poloha takto vlastně takové vytváří trojúhelník – buď rovnostranný nebo rovnoramenný – na kterém může spočinout váha těla.
Předtím, než přistoupíme k popisu dalších dvou hlavních poloh pro zazen, bych chtěl vysvětlit, jak můžeme využít principů meditace v sedě v situacích běžného denního života, abychom dosáhli jasnější mysli a pozornosti mají velký význam. Doporučuji velmi jednoduchou metodu - zaujměte uvolněnou polohu vsedě. Vhodné jsou při tom tři polohy rukou – složené a umístěné nad pupkem, dlaně položené na kolenou nebo dlaně položené na stehnech s prsty od sebe. Z těchto tří poloh je nejvhodnější poslední poloha, neboť umožňuje uvolnit ramena a zaujmout tak přirozenou polohu. Tato poloha vsedě umožní tělu být v pokoji při aktivitě a v aktivitě v pokoji. Můžeme tedy pak věnovat naprostou pozornost každému slovu, které řekne někdo jiný a být připraven hned reagovat a dát stručné a výstižné odpovědi na všechny otázky, protože jsme dosáhli optimální rovnováhy mezi uvolněním a napětím.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že tato poloha umožňuje reagovat přesně a rychle i ve stavu ospalosti po probdělé noci, například kvůli studiu nebo pokeru. Samozřejmě, že si myslím, že tato poloha je v praxi mimořádně užitečná, a tak ještě jednou jmenuji postup při jejím zaujímání v bodech. /…/
O autorovi
Prof. Tomio Hirai byl popřední autoritou v psychiatrii a vedoucím japonským výzkumným specialistou v oblasti psychofyziologie. Jeho publikace s tematikou zenové meditace vsedě (zazen) a souvislostí s mozkovými vlnami upoutaly pozornost specialistů mnoha zemí. Někteří z nich přišli k němu do Japonska studovat a mnoho z nich využilo metod zen buddhismu v léčbě neuróz. Doktor Hirai byl docentem Lékařské fakulty na katedře psychiatrie Univerzitní nemocnice tokijské univerzity, prezidentem Japonské společnosti pro psychiatrii a neurologii a ředitelem Japonské společnosti pro duševní zdraví. Jeho práce zahrnují studie Autohypnóza (Džiko Saimindžucu / Jiko Saiminjutsu) a Léčba v psychiatrii (Seišinka Čirjo Gaku / Seishin-ka Chiryo Gaku) v japonštině, a Psychofyziologie zen-buddhismu v angličtině.
-------------------------------------------------------------
Zdroj: ZAZEN - Léčba zenovou meditací (ISBN 80-85349-78-7; © CAD Press Bratislava)
Z anglického originálu Zen Meditation Therapy (Japan Publications, Inc., Tokyo 1975) přeložil a redigoval MUDr. Marian Fojtík.
-------------------------------------------------------------
V případě čtenářského zájmu budu na této platformě postupně publikovat i další výňatky z uvedeného díla, resp. dalších příbuzných pramenů.
