Hlavní obsah
Názory a úvahy

Když na teroristickou scénu přišly šáhidky neboli Černé vdovy: O ruském pozadí kavkazského terorismu

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK & PhotoShop

Džihádistky / Černé vdovy

O tom, jak ruský režim vypustil džina kavkazského terorismu, před nímž se nyní - od Čečenské války - samotní Rusové třesou strachy, a o ruské stopě vedoucí ke všem islamistickým teroristickým organizacím

Článek

Na teroristickou scénu přichází šáhidky neboli Černé vdovy

Poté, co se ruský režim nesmířil s porážkou své armády v První čečenské válce ani s ambicemi Čečenců na vlastní stát a nechal v dubnu 1996 zavraždit prvního čečenského presidenta Džochara Dudajeva , pokusili se Rusové čečenský národ zlomit ještě brutálnějšími metodami a vojenská operace přerostla v genocidu.

Foto: - Ichkeria Digital Archive.https://ichkeria.net/tag/chechen-republic-of-ichkeria/page/2/

President Dudajev zavražděný ruskou armádou

Za situace, kdy čečenští bojovníci utrpěli během Druhé čečenské války v nerovném boji s ruskou vojenskou mašinerií těžké ztráty a navíc se ruské okupační jednotky uchylovaly i k hromadným popravám mužů schopných držet zbraň (včetně neplnoletých chlapců), se poprvé v historii staly i čečenské ženy vykonavatelkami krevní msty. Na rozdíl od arabských džihádistek se obvykle jednalo o ženy či dívky, které mstily své zabité rodiče, syny, bratry, či vlastní zneuctění ruskými vojáky.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Jeden tisíců pomníčků obětí čečenské genocidy - na tomto místě zavraždili ruští vojáci místního učitele a jeho těhotnou dceru

Atentátnice se tak z nich nestaly v důsledku náboženské indoktrinace, nýbrž pod vlivem bezpráví a krutosti ruské soldatesky.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK (Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl)

Teroristický útok - Volgodonsk (Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl)

Od konce r. 1999 jde tak valná část bombových atentátů na ruské pozice a vojenská zařízení na vrub šáhidek neboli Černých vdov.[1] Taková čečenská žena, kterou například ruští vojáci znásilnili, poté, co zavraždili jejího manžela, případně i syna a otce, se totiž prostě vnitřně cítí již i tak mrtvá a její mysl se upíná jen a jen k pomstě.

Jednoznačný závěr studie,[2] kterou vypracovaly o 26 „černých vdovách“ ve věku 15-38 let psycholožky Khapty Achmedova a Anne Speckhard[3], potvrzuje, že hlavním důvodem, proč se tyto ženy vzdávají svého života, je pomsta.

Typickým příkladem šáhidky je třeba Ajšat Bakujevová, členka komanda, které obsadilo divadlo Na Dubrovce. Její tři bratři zahynuli v rusko-čečenské válce, nejmladšího bratra zabila nášlapná mina, její sestra podlehla nemoci během skrývání v horách.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK (Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl)

Teroristický útok - Dubrovka (Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl)

Tuto sérii samovražedných atentátů zahájil útok s nákladním vozem plným výbušnin, s nímž 7. června 2000 najely do štábu ruských speciálních jednotek OMON v Alchan-jurtu první čečenské šáhidky − Luisa Magomadova a Chava Barajeva (neteř polního velitele Arbiho Barajeva). Před atentátem natočila Barajevová video, v němž varovala Rusy, že podobné sebevražedné útoky budou pokračovat.

V letech 2000 až 2004 se pak ženy zúčastnily téměř všech velkých teroristických útoků v Rusku. V tomto období se „černé vdovy“ podílely na 81% útoků připsaných čečenským povstalcům (v hodnoceném období bylo ze 110 atentátníků 67 žen, tj. 43%). K dnešnímu dni mají na svědomí již desítky teroristických útoků.

Jen namátkou uvedu několik z nejznámějších akcí černých vdov proti civilním cílům v ruském vnitrozemí:

V říjnu 2002 se několik černých vdov účastnilo obsazení moskevského divadla Na Dubrovce.

Dvě samovražedné atentátnice, šáhidky, se odpálily 5. července 2003 během hudebního festivalu na letišti Tušino v Moskvě: došlo ke třem explozím - výsledek: 20 mrtvých .

6. února 2004 odpálila další černá vdova bombu v soupravě moskevského metra poblíž stanice Avtozavodskaja - desítky mrtvých a zraněných

31. srpna 2004 následuje výbuch před stanicí metra Rižskaja v Moskvě provedený další sebevražednou atentátnicí.

29. března 2010 sebevražedné atentátnice Džanet Abdullajevová a Marjam Šaripovová Magomedovová - odpálily tři kilogramy trhaviny v moskevském metru. Jednu z nich odpálila sedmnáctiletá Džanet Abdurachmanovová na stanici Lubjanka (tedy symbolicky přímo pod sídlem velitelství FSB).

21. října 2013 odpálila sebevražedná atentátnice bombu v autobusu MHD ve Volgogradu.

29. prosince 2013 provedla sebevražedná atentátnice atentát na volgogradském železničním nádraží.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK (Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl)

Teroristický útok - Volgograd (Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl)

K zodpovědnosti za organizaci většiny atentátů v letech 2004-13 se přihlásil vůdce severokavkazských povstalců, někdejší třetí čečenský president (2006-07), „emír“ Doku Umarov[4].

Právě Doku Umarov pregnantně definoval změnu taktiky boje, když prohlásil: „Pokud ruský národ podporuje válku a státní terorismus vůči severokavkazským národům, stávají se i ruští občané legitimním cílem. V nejbližší budoucnosti přeneseme operace do ruského vnitrozemí, aby i Rusové na vlastní kůži pocítili utrpení války, k jejímuž rozpoutání dali své vládě souhlas, byť i svým mlčením.“

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK - archiv

Vlajka svobodného Čečenska - Republiky Ičkerie pod vedením Doku Umarova

Druhá rusko-čečenská válka sice nakonec skončila vítězstvím ruské armády, nicméně Rusko dosáhlo jen dalšího Pyrrhova vítězství. Již vraždou druhého čečenského presidenta, Aslana Maschadova (†2005), umírněného politika otevřeného dialogu, totiž Rusové definitivně zahodili klíč k řešení kavkazského problému.

Tím, že po vraždě prvního čečenského presidenta Dudajeva nechal Kreml zavraždit i jeho nástupce Maschadova, který byl v podstatě racionálně uvažující politik a žádný islámský fanatik či ideolog, otevřel cestu k moci bezskrupulózním radikálům typu Šamila Basajeva a Doku Umarova, jejichž přízrak se dodnes vznáší nad Ruskem. Ve jménu džihádu se pak zapojili do partyzánské války stovky muslimských dobrovolníků z řady islámských zemí.

Foto: Ichkeria Digital Archive.https://ichkeria.net/tag/chechen-republic-of-ichkeria/page/2/

Šamil Basajev (uprostřed) & Chattab (vpravo)

Foto: Chechen Media | Waynakh Online - "Fair use"

Velitelé čečenských mudžáhidů. Zleva: Abu al-Walid, Šamil Basajev & Chattab

Dá se říci, že tehdy Kreml vypustil na svět džina, jenž se vzápětí stal a dodnes je postrachem Ruska. Ze zoufalství a nenávisti se zrodila nová forma čečenského terorismu, před nímž neexistuje obrana. Proti odhodlaným jedincům pohrdajícím smrtí nejsou nic platné raketové baterie ani tankové divize. To, že se hrozba terorismu stala součástí jejich každodenního života, připomínají dnes Rusům varovné letáky v každém autobusu, tramvaji či nádražní čekárně, bezpečnostní rámy a ozbrojenci v každé veřejné budově a betonová kontrolní stanoviště.

Jenže útokům odhodlaných jedinců pohrdajících smrtí nezabrání sebelepší technika ani v takovém policejním státě jako je Putinovo Rusko: Děsivý útok na koncertní síň v Moskvě. …

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK (PhotoShop)

Ruské kořeny kavkazského i islámského terorismu, který se stal trvalou hrozbou pro Rusko

Jednoduše padla kosa na kámen. Proti ruskému státnímu terorismu se postavil terorismus čečenský. A o tom, že z ruské strany šlo o státní terorismus, není pochyb. Ruská armáda praktikovala v Čečensku taktiku spálené země, nelišící se ani za mák od řádění nacistů či jednotek NKVD na nepřátelském území. (Že se jednalo prakticky o genocidu, svědčí už samotný fakt, že celkový počet obětí ruských intervencí v obou čečenských válkách je odhadován na 300 000 lidí; z celkového počtu 1 milionu obyvatel Čečenska!)

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Symbolický hřbitov - památník složený z náhrobků ze hřbitovů, které ruská armáda srovnala se zemí

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Symbolický hřbitov - památník složený z náhrobků ze hřbitovů, které ruská armáda srovnala se zemí

Díky ruskému ignorování snah o národní emancipaci, rovnoprávnost a sebeurčení, přerostl prostě proces národnostní v konflikt ideologický a druhá čečenská válka byla již vedena do značně míry pod praporem džihádu.

Ačkoliv v první rusko-čečenské válce nehrálo náboženství takřka roli, ve druhé válce byl již ze strany mnohých Čečenců chápán boj proti ruské armádě v podstatě jako boj na záchranu islámu a radikální polní velitele získávali stále více stoupenců pro svou ideu, že obrana čečenského území je jen první fází na cestě k osvobození celého Kavkazu a nastolení Kavkazského emirátu a islámského práva šarí’a v oblasti od Černého moře po Nogajskou step.

Foto: Public domain. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Flag_of_Caucasian_Emirate.svg

Vlajka Kavkazského emirátu

VIZ články

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Kadyrovova pretoriánská garda - soukromá armáda čečenského satrapy financovaná Kremlem

Čečensko mezi džihádem, kleptokracií a fašismem

Co se týče současné situace v Čečensku, zdánlivě působící jako definitivní nastolení pořádku a věčného bratrství s Ruskem, i osoby bývalého teroristy Ramzana Kadyrova, navzdory naivnímu přesvědčení prostých Rusů, že mírotvorce Putin navždy vyřešil čečenský problém, vím, že mnozí Rusové sdílejí mé přesvědčení, že Ramzan je prostě vychytralý orientální despota povznesený nad nějaké evropské morální principy, racionální pravidla či politické závazky, které dodržuje, jen pokud je pro něj loajalita výhodná.

Tento oportunistický nevzdělaný místodržící, buran opilý mocí, se kdykoliv přes noc může převtělit v nového imáma Šamila, zamane-li si. Ať si kdo namlouvá, co chce, jediným zákonem, jenž na severním Kavkazu beze zbytku platí, je zákon cti (adat) a oddanost zájmům vlastního rodu, klanu (tejpu).

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Kadyrovova pretoriánská garda - soukromá armáda čečenského satrapy financovaná Kremlem

Stejně jako já, i mnozí Rusové se domnívají, že pokud by například padl Ramzanův kremelský patron Putin, resp. s ním i jeho mocenská skupina v Moskvě, může se politika Kadyrova diametrálně změnit i přes noc.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Kadyrovova soukromá armáda

Loajalitu zdejšího obyvatelstva, a nepochybně i značné části čečenské reprezentace, si totiž Rusové kupují tím, že sponzorují umělé zvyšování zdejší životní úrovně a zároveň přivírají oči nad ignorováním federálních zákonů čečenskými orgány.

Rusové jsou vesměs velice dotčeni, pokud jim naznačím, že právě ruský režim vypustil z láhve džina kavkazského terorismu, který do sovětské genocidy severokavkazských národů de facto neexistoval. Určitě ne jako fenomén přesahující hranice Čečenska.[5]

Všem, kdo z hlouposti či zlomyslnosti nasazují Čečencům psí hlavu, bych rád připomenul někdejší postoje ruských představitelů, kteří vytvářeli podhoubí dnešní situace na Kavkaze. Dá se říci, že podstatu rusko-čečenských vztahů definoval přesně, cynicky a nepokrytě, již v roce 1816 ruský místodržící generál Jermolov slovy, že „nebude spokojen, dokud bude naživu byť jen jeden Čečenec, neboť Čečenci jsou národ drzý a nebezpečný“ (přičemž jeho krédo „dobrý Čečenec – mrtvý Čečenec“ se v praxi vztahovalo přinejmenším i na Inguše a Čerkesy, obecně pak na všechny nepoddajné kavkazské národy).

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Jeden z památníků čečenských bojovníků proti ruské nadvládě

O tom, že postoj Jermolova nereprezentoval jen nějaký „úlet“ jednoho oficíra, svědčí známá zpráva generála Veljaminova z 20. května 1833. 

V ní píše: „Postupný zábor nepřátelské země pevnostmi a kozáckými osadami pozvolna vyčerpá síly místních obyvatel, kteří budou omezeni v pohybu a nebudou schopni útočit. Ale vedena pouze těmito prostředky bude válka trvat dlouho, 30 let, a proto je vhodné uplatnit druhý způsob. Místní obyvatelstvo je naprosto závislé na úrodě. Tudíž je třeba každý podzim ničit jejich pole, jakmile úroda uzraje, a během 5 let pomřou hlady…“ (Kavkazskij sbornik, VII, s. 145).

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Vzpomínka na násilnou masovou deportaci čečenského národa

Tolik tedy úvodem k problematice kavkazského terorismu.

Už jen proto, že ani dnes není prakticky možné pohybovat se po severním Kavkaze, aniž by se člověk vyhnul tématu deportací, války a terorismu (zvláště projíždí-li místy s válkou spojenými, jakož i četnými kontrolními stanovišti armády a protiteroristických jednotek), jak uvádím ve svých reportážích z tohoto teritoria.

Doporučuji video-dokumenty na YouTube kanálu ČEČENSKÉ VÁLKY: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9w1cst2J3R76ZpQ4Wex-hAz

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK (Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět 3 - Kavkaz)

Ruské policejní stanoviště na trase „Kavkaz“

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Kadyrovova osobní garda

O „vrozené krvežíznivosti muslimů“ a tuposti tuzemských „antiislamistů“

Když jsem se na Sibiři zmínil, že z Omsku hodlám pokračovat na severní Kavkaz, hned jsem byl zahlcen žvásty o nebezpečích číhajících tam na mne na každém kroku. Oponoval jsem, že o vrozené krvežíznivosti muslimů by měli – zvláště po genocidě Čerkesů a Čečenců během Kavkazských válek – právě Rusové raději pomlčet. A o období masového bolševického a stalinského teroru ani nemluvě.

A nejen Rusové. Evropané obecně by si měli vzpomenout aspoň na svou vlastní, zcela nedávnou krvavou historii – na Bosnu, Chorvatsko, Kosovo, Irsko …

„Antiislamisté“ ani netuší, resp. ani nechtějí vědět, jaký je rozdíl mezi muslimem a islamistou! Přitom je to prosté, islamista je magor, který zneužívá vytržené a překroucené (někdy vymyšlené) poučky islámské věrouky a citáty z Koránu k ospravedlnění činů (včetně zločinů), které jsou v rozporu se samotnými principy islámu. Obdobně jako různí pseudokřesťanští fundamentalisté a sektáři, kteří se dopouští stejného překrucování a vykrádání Bible (především lehce zneužitelných pasáží Starého zákona) a ve jménu Krista či Boha páchají zločiny (kdysi rozpoutávali náboženské války a pogromy obdobné „džihádu“) − což také automaticky neznamená, že každý křesťan je zločinec, sadistický vrah či krvelačný vraždící maniak.

Viz „křesťanské“ masakry v Jugoslávii: Srebrenický masakrMasakr u Vukovaru … nebo Krvavá neděle v Irsku (1972)

O mírumilovnosti evropských fašistů a nacistů ani nemluvě.

„Šílenci, hlupáci a fanatici se najdou ve všech náboženství i mezi nevěřícími, ve všech kulturách a národech. Problém není v náboženství, ale v lidech a poměrech, z nichž vzešli. Existuje falešná představa, že extrémisté jsou „příliš horlivě věřící“ muslimové – ve skutečnosti naprostá většina těch tzv. „islámských teroristů“ vůbec nejsou věřící v náboženském smyslu, islámskou kulturu ani Korán neznají a neřídí se jeho zásadami. Jsou to vykořenění a frustrovaní lidé, potřebující si vybít svou zlost na svět. Kdysi se ospravedlňovali ideologií rasové nebo třídní nenávisti, nyní kulturní nenávisti s příměsí náboženských citátů. A cíl útoků a nenávisti je u nacistů, komunistů i „islamistů“ stejný: „zkažený Západ“. Bohužel černobílé a primitivní představy o „zkaženém Západě“ najdeme i u katolických „ultra“, kteří někdy klesli až k otevřené podpoře válečného zločince Putina.“ - Prof. ThDr. Tomáš Halík

Vždyť kolik takových „křesťanských“ sekt (jako např. Boží děti, Svatyně lidu, Davidiáni, Strážci nebeské brány, Chrám slunce, Svatá Smrt, Mansonova „Rodina“, Hnutí za obnovu Desatera božích přikázání atd.) bylo činných v nedávné minulosti v Evropě či Americe, a i nadále působí po celém světě … aniž by kohokoliv rozumně uvažujícího napadlo klást rovnítko mezi tyto pomatence a křesťanství, tak, jako se to běžně činí v případě islám versus islamismus.

Mnohé z oněch pseudokřesťanských apokalyptických sekt by byly pro naši civilizaci stejně nebezpečné jako Boko Haram či „Islámský stát“, pokud by měly k dispozici stejné prostředky a naskytla-li by se obdobná konstelace (jak je zřejmé z dostupné dokumentace jejich spáchaných zločinů).

Zářným příkladem z poslední doby může být např. Armáda Božího odporu, kterou lze klidně přirovnat k IS. Ta má na svědomí rovněž tisíce mrtvých, vraždy, rabování, znásilňování i kanibalismus ve jménu „křesťanského teokratického státu založeného na deseti přikázáních“.

Pokud si někdo jen zalistuje v mém Lexikonu náboženských hnutí [6], najde tam nespočet podobných morbidních „křesťanských“ sekt a nebezpečných kultů hlásajících nenávist a vraždících s odkazem na Písmo svaté (Bibli).

Když se pak zamyslím nad problematikou islamismu a teroristických útoků ve jménu džihádu, děsících v posledních desetiletích západní Evropu, vtírá se mi do mysli kacířská myšlenka – nejsou snad mnohá centra džihádu nadále napojená na Lubjanku, která je v 60. a 70. letech po celém islámském světě budovala?

Možná je, stejně jako v kriminalistice, na místě otázka Cuī bonō?

Zarážející je totiž paradox, že třeba pouhé zveřejnění karikatury Proroka v dánských či francouzských novinách dokáže vyburcovat celý islámský svět k hysterické kampani, demonstracím a útokům proti západním cílům, zatímco desetiletí útlaku a vraždění muslimů, hanobení muslimských hřbitovů a ničení mešit v Rusku je nechává lhostejnými.

Ani vyvraždění desetitisíců muslimských Čečenců a Ingušů, ani pronásledování a věznění muslimských Tatarů či Ujgurů anebo ruská podpora diktátorovi Assadovi nevyprovokuje teroristické útoky džihádistů vůči ruským anebo čínským cílům, zatímco zároveň tito systematicky útočí na západní humanitární organizace a kulturní instituce a ve jménu Alláha masakrují nevinné evropské civilisty.

Většina odborníků se shoduje jednak v tom, že za základ novodobého organizovaného terorismu lze považovat vznik terorismu palestinského, jednak v tom, že „palestinská otázka“ dala mezinárodnímu terorismu rozhodující impulz, stala se jeho argumentační devizou.

Zrovna tak málokdo pochybuje o skutečnosti, že v pozadí palestinského terorismu (resp. mezinárodního terorismu všeobecně) během Studené války stála sovětská KGB (tak jako dnes Putinova FSB spolupracuje s iránskými ajatolláhy a jejich teroristickými proxy-armádami: Hizballáhem, Hamásem atd.).

Slovy generála KGB Alexandra Sacharovského: „V dnešním světě, kdy je vojenská síla jaderných zbraní relativní, by se měl stát naší hlavní zbraní terorismus.“[7]

Všeobecně je už dnes známo, že samotný vznik OOP[8] byl projektem KGB a Jásir Arafat byl vycvičen v KGB, stejně jako řada čelných představitelů OOP (a dalších teroristických organizací po celém světě)[9], což potvrzují ve svých knihách třeba někdejší šéf rumunské tajné služby (a vedoucí tamní expozitury KGB) generál Ion Mihai Pacepa anebo bývalý plukovník GRU Stanislav Luněv.

W. E. Brand, Marius Laurinavičius, Viktor Suvorov[10]a další se shodují v tom, že SSSR stojí i za vznikem novodobého islámského terorismu.

Není ostatně pochyb, že třeba operace „Islámského státu“ neřídili žádní fanatičtí muslimové-islamisté, potažmo parta primitivních psychopatů, nýbrž zcela racionálně uvažující bývalí důstojníci irácké tajné služby[11], kteří absolvovali výcvik v KGB, SVR a GRU[12], využívající islamistickou ideologii pragmaticky pouze jako nástroj k dosažení mocenských cílů.

Pro ně jsou pak oni vraždící pomatenci, pěšáci džihádu, jen figurkami na geopolitické šachovnici. Stejně jako kdysi mudžáhidové z Fatáhu Černého září v žoldu KGB.

A iráčtí zpravodajci absolvovali kurzy ve speciální škole SVR [Služby vnější rozvědky] v Moskvě dokonce ještě těsně před americko-britským útokem. I během války v Zálivu pokračovaly ve své práci rezidentury SVR a vojenské rozvědky [GRU] při ruském velvyslanectví v Bagdádu. Jejich úkolem bylo zajistit archívy zvláštních služeb Saddáma Husajna a zorganizovat nábor mezi iráckými důstojníky a agenty![13]

(Jen několik dnů před počátkem anglo-americké operace pak přijely do Bagdádu dvě skupiny „silové podpory“ SVR zvané Clona, které se pravděpodobně podílely i na převozu surovin a technologických komponentů k výrobě chemických zbraní do Sýrie.)

V intencích přísloví, že „vrah se vrací na místo činu“, nejen, že Putin hned po svém nástupu obnovil úzkou spolupráci Kremlu s arabskými diktátory (viz ruská spolupráce se Saddámem a Assádem), ALE momentálně Rusko oficiálně uznalo vládu Tálibánua dokonce Tálibánu nabízí spolupráci v boji proti terorismu .


Epilog

Ještě na závěr bych rád poznamenal, že si vyprosím v této souvislosti napadání, poučování a obviňování ze sluníčkářství od prosťáčků, kteří znají islámský svět tak akorát z místního Kebab-bufetu anebo z pláže v Hurgadě, zatímco já přímo mezi muslimy prožil nějaký ten pátek - od Maroka přes Sýrii, Kavkaz a Střední Asii až po Indonézii - a mám spoustu muslimských kamarádů a známých ze všech možných vrstev a sociálních skupin.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

s rodinou derbentského muftího

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Autor mezi čečenskými přáteli

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Autor s místními krasavicemi v muslimském Baškortostánu

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Tradiční svátek Nogaj Bajram

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Sahara

Jestliže zde něco tvrdím, pak to prohlašuji na základě osobních zkušeností … byť mnozí, kteří - na rozdíl ode mne - v Čečensku, stejně jako v Íránu, Uzbekistánu či Tádžikistánu nikdy nebyli (a možná ho nenajdou ani na slepé mapě) to budou zpochybňovat, jelikož na základě vědomostí získaných z televize si pod pojmem islám automaticky představí fanatické saudské wahábity, palestinské džihádisty či afghánské islamistické fundamentalisty z Tálibánu.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Autor v Čečensku

Naši „antiislamisté“ srocující se kolem Babiše, Okamury a Rajchla snad ani vůbec netuší, že tradice a mentalita jednotlivých muslimských komunit se zásadně liší region od regionu, zemi od země. Přičemž povolžští nebo severokavkazští muslimové jsou nám mentálně bližší, nežli svým souvěrcům v Africe či na Blízkém východě. Mimochodem, před příchodem Rusů a pravoslavné církve do Střední Asie a na Kavkaz byl zde např. antisemitismus neznámým pojmem a vesměs to platí – na rozdíl od většiny muslimských zemí - i dnes.

Na tomto místě si neodpustím jedovatou poznámku, že zcela absurdně vyznívá srovnání, že ve stejné době, kdy severokavkazští muslimové pomáhali ukrývat před nacisty své židovské sousedy, slovenští katolíci mlčky přihlíželi štvanici na Židy (pokud se již přímo nepodíleli na arizaci a protižidovských pogromech), přičemž nejméně od léta 1942 bylo veřejným tajemstvím, že cílem transportů je osvětimská továrna na smrt. Třeba zdůraznit, že na rozdíl od Protektorátu a dalších okupovaných zemí deportace slovenských Židů v té době připravovaly a řídily slovenské úřady. Konkrétně 14. oddělení ministerstva vnitra (tzv. „židovské“) prostřednictvím okresních úřadů. Vlastní akci realizovali příslušníci Hlinkovy gardy, četníci a příslušníci Freiwillige Schutztaffel[*].

--------------------------------------------------

[*] Freiwillige Schutzstaffel (Dobrovolnické ochranné sbory) - polovojenská dobrovolnická organizace slovenských Němců, odnož Deutsche Partei (v čele s Franzem Karmasinem). Velitel byl jmenován slovenským presidentem na návrh vůdce DP.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Se šíitským duchovním - Tabríz

Přitom i v nominálně teokratickém  Iránu - stejně jako v každém totalitním režimu - má diktátorský režim a jeho politika reálnou podporu u 10-20 % populace. Skutečným nepřítelem Západu a nebezpečím ohrožujícím status quo Středního východu i světový řád jsou náboženští fanatici, fundamentalisté a iránská obdoba našich Lidových milicí či Putinovy Rosgvardije - Revoluční gardy.

P.s.

Např. z osobních zkušeností z návštěvy této země vím, že třeba ani běžní Iránci nemají vesměs vůbec nic proti Západu, natožpak tamní mládež, která stejně jako ta „západní“ poslouchá rock, techno a metal, miluje Coca Colu a dodržuje náboženská nařízení ohledně odívání jen pod nátlakem a ze strachu z persekucí.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Iránská děvčata nosí dnes hidžáby jen z donucení (a tudíž vesměs jen formálně)

------------------------------------------

[1] Přezdívku Černé vdovy dostaly čečenské teroristky díky typickým černým šatům, bývají však nazývány i Alláhovy nevěsty.

[2] Kapitola „Black Widows: The Chechen Female Suicide Terrorists“, in Female Terrorism and Militancy: Agency, Utility, and Organization. Contemporary Security Studies, Routledge, 2008.

[3] Professor of Psychiatry and Security Studies, Georgetown University.

[4] Umarov stál též za atentáty na železnici, k nimž došlo 13. srpna 2007, kdy vykolejil v důsledku exploze luxusní Něvský expres u města Malá Višera v Novgorodské oblasti, a 27. listopadu 2009, kdy Něvský expres (směřující z Moskvy do Petrohradu) vykolejil po výbuchu bomby znovu poblíž železniční zastávky Bologoje. Přihlásil se i k zodpovědnosti za útok na moskevském letišti Domodědovo 24. ledna 2011.

[5] Na tom, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, se shodují – kromě západních analytiků − jak Viktor Suvorov a Stanislav Lune, tak i bývalý šéf rumunské tajné služby a bukurešťské rezidentury KGB generál Ion Mihai Pacepa.

[6] CAD Press, Bratislava 1999; Library of Congress Catalog No. BL31.H73.

[7] „Russian Footprints“ – by Ion Mihai Pacepa, National Review Online, Aug. 24, 2006

[8] OOP – Organizace pro osvobození Palestiny (angl. Palestine Liberation Organization – PLO)‎.

[9] OOP byla desetiletí financována a zásobována zbraněmi ze států socialistického bloku (např. českým Semtexem), které poskytovaly mezinárodnímu terorismu instruktory i výcviková střediska.

[10] Vlastním jménem Vladimir Bogdanovič Rezun, bývalý kapitán GRU, působící do r. 1978 ve vídeňské rezidentuře. Poté, co dezertoval a vstoupil do řad britské zpravodajské služby MI6, byl v SSSR byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Řada jeho knih vyšla i v češtině. O tajných sovětských operacích pojednává např. kniha Útvary Specnaz: důvěrná zpráva o elitních sovětských jednotkách. Jota, Brno 1996.

[11] Mezi hlavní Saddámovy pohrobky v pozadí tzv. „Islámského státu“ patřil nepochybně generál Izzat Ibrahim al-Douri (ad-Dúrí), někdejší irácký viceprezident a Saddámova pravá ruka (a tchán Saddámova syna Udaje), a generálmajor Abu Ali al-Anbari, kteří byli tvůrci bojové strategie IS. Z dalších baasistických důstojníků působících ve velitelských funkcích IS můžeme jmenovat třeba Adnana al-Sweidawiho (Abu Ayman al-Iraqi), bývalého plukovníka zpravodajské jednotky protivzdušné obrany; bývalého plukovníka Haji Bakra (Samir Abd Muhammad al-Chlifawi), nebo kapitána Abu Abdulrahmana al-Bilawiho (Adnan Ismail Najem al-Bilawi). A nikdo nepochybuje, že samotná strana BAAS byla od počátku své existence úzce spjata se SSSR a poté s Ruskou federací (viz následující poznámka) řízenou bývalými důstojníky KGB.

[12] Během let 1973-2003 působilo v Iráku na 70.000 ruských vojenských poradců, z nichž mnozí byli zpravodajští a bezpečnostní specialisté. To je známo i z dokumentů objevených v Iráku v r. 2003.

[13] Viz třeba Chris Andrew & Vasili Mitrokhin: The World Was Going Our Way, The KGB and the Battle for the Third World, Basic Books 2005.

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Památník u masové hrobu 700 obyvatel Vrchní Balkarie zmasakrovaných na podzim 1942 ruskou soldateskou (jednotkami NKVD)

===========================================================

ZDROJ:

(ISBN 9788082360038; str. 53-60)

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK
Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Autor v Grozném (2015)

O AUTOROVI:

Foto: Fero HRABAL-KRONDAK

Fero HRABAL-KRONDAK

Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:

================================================================

Další autorovy tematické a doporučené články:

Ruská imperialistická (pseudo)federace jako relikt kolonialismu aneb Tisíciletý imperialistický Žalář národů: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-imperialisticka-pseudo-federace-jako-relikt-kolonialismu-aneb-imperialni-tragedie-169792

Takřka všechny ruské války během posledních 200 let skončily ruskou prohrou anebo tragickým Pyrrhovým vítězstvím: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vsechny-ruske-valky-behem-poslednich-200-let-skoncily-ruskou-prohrou-anebo-pyrrhovym-vitezstvim-162847

Masakr v Balkarii - kapitola z historie sovětských zločinů a ruské genocidy kavkazských národů: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-horni-balkarie-kapitola-z-historie-sovetskych-zlocinu-a-epizoda-ruske-genocidy-kavkazskych-narodu-138439

Hledání kavkazské Šambhaly.Okultisté z NKVD, záhadné lebky a tajný nacistický aerodrom pod Elbrusem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-hledani-kavkazske-sambhaly-okultiste-z-nkvd-zahadne-lebky-a-tajny-nacisticky-aerodrom-pod-elbrusem-118994

Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb Jsme Tataři, či Bulhaři? https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-bolgar-centrum-volzskeho-bulharska-107281

Udmurtské jazyčestvo – novopohanské reflexe starých ugrofinských duchovních tradic v Povolží: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-udmurtske-jazycestvo-novopohanske-reflexe-starych-ugrofinskych-duchovnich-tradic-v-povolzi-107776

Federace anebo Žalář národů? Rusko jako relikt minulosti - poslední koloniální impérium: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-federace-anebo-zalar-narodu-rusko-jako-relikt-minulosti-posledni-kolonialni-imperium-111713

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz