Článek
Jelikož právě Povolží je – vedle Kavkazu – jedním z etnicky nejrůznorodějších regionů, dostávám se během jeho návštěvy samozřejmě i k problematice vzájemných vztahů mezi zdejšími neruskými etniky, jichž zde na poměrně malém teritoriu žije celá řada, jakož i jejich vztahu k Rusům, jakožto někdejším kolonizátorům, „panskému národu“.
Mapa Povolží před ruskou anexí (Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět)
Sounáležitost neruských národů s Ruskou říší byla od počátku a po všechny časy udržována a stvrzována pouze karabáčem, násilím, intrikami a strachem.
Zároveň nám pak historické anály skýtají svědectví o dlouhé tradici mírumilovného soužití a spolupráce, resp. spojenectví, turkických a ugrofinských národů tváří v tvář nebezpečí ze strany krutých mongolských a následně ruských dobyvatelů.
Díky pěti stoletím násilné rusifikaci se podstatná část hlavních původních národů středního Povolží – náležejících k etnikům ugrofinským (Marijci, Mordvinci a Udmurti) a turkickým (Baškirové, Čuvaši a Tataři) – ocitla na svém původním území v pozici menšiny, resp. v důsledku umělého administrativního rozdělení teritoria dokonce na území jiného subjektu federace.[1]
Když už jsme u toho, logiku státoprávního uspořádání a rébus kompetencí a stupňů autonomie jednotlivých subjektů této asymetrické federace bez jasně vymezených pravomocí zřejmě nechápe v Rusku nikdo. Snad kromě ústavních právníků. V průběhu carské vlády a následně sovětského i postsovětského režimu došlo k nekonečné řadě územně-administrativních reorganizací, jejichž výsledkem je dnešní administrativní členění Ruské federace na 21 republik, 46 oblastí, 9 krajů, 4 autonomní okruhy[2] a jedna autonomní oblast.
Již při letmém obeznámení se strukturou RF si člověk uvědomí absolutní disproporce mezi jednotlivými subjekty co do velikosti i počtu obyvatel. Přes sebepodrobnější bádání jen stěží dospěje k nějakému logickému klíči, na jehož základě byly jednotlivé subjekty formovány. Hranice a rozloha většiny subjektů, jež se během let opakovaně měnily, vesměs neodpovídají ani národnostně-etnickým, ani historickým reáliím.
V Čuvašsku třeba sice tvoří Čuvaši 65 % populace (Rusové 27 %), ovšem statisíce Čuvašů (cca 30% národa) žijí mimo území Čuvašska; především v Baškortostánu, Tatarstánu a sousedních oblastech RF, jež byly od historických území Čuvašska od 16. stol. postupně odtrženy.
Nejmarkantněji lze čirou nesystémovost vidět při porovnání statusu Adygejské republiky (7 600 km²), Severní Osetie (7 987 km²) či Ingušska (3 000 km²) a na druhé straně stonásobně větších celků, rovněž obývaných převážně původními etniky, kterým byl status republiky upřen, jako je Jamalo-něnecký autonomní okruh (750 300 km²) či Jugra (Chanty-mansijský AO –523 100 km²).
V mnohých případech připomíná administrativní členění někdejší jihoafrickou politiku vytváření bantustanů, tj. zřízení pseudoautonomních, neživotaschopných domorodých útvarů, okleštěných o všechna ekonomicky zajímavá a strategicky důležitá teritoria a obklopených územím JAR.
Navíc gubernátoři (guvernéři) oblastí jsou – na rozdíl od USA – jmenováni presidentem a volby presidentů jednotlivých republik jsou fakticky jen fraškou, jelikož v nich obvykle „vyhrávají“ činitelé loajální Moskvě (v Ingušsku obvykle bývalý generál). Jak dopadli čečenští presidenti, řádně zvolení samotnými Čečenci, všichni dobře víme!
Zářným příkladem takového ruského bantustanu může být třeba historické území Burjatů, jež bylo rozděleno na tři, fakticky vzájemně nesouvisející územní celky – Burjatskou republiku (kde žije jen 28% Burjatů), Aginský burjatský autonomní okruh (r. 2008 začleněn do Zabajkalského kraje) a Usť-ordynský burjatský autonomní okruh (r. 2008 začleněn do Irkutské oblasti). Anebo třeba Norilská průmyslová oblast (včetně největšího města na Tajmyru – Norilsku), která byla vyňata z jurisdikce Tajmyrského autonomního okruhu, jehož území ji zcela obklopuje, a začleněna pod přímou správu Krasnojarského kraje nepochybně vzhledem k tomu, že se zde nachází obrovské zásoby niklu a dalších strategických surovin.
Když si k tomu ještě připočteme více či méně latentní separatistické tendence ve většině regionů RF, včetně oblastí téměř čistě „ruských“, máme tu zaděláno na proces, jenž může velmi zásadním způsobem změnit mapu Ruské federace. Byť momentálně je do značné míry zmražen umělým sjednocením národa ve jménu obrany vůči vnějšímu nepříteli – Západu. Nemluvě o tom, že v obavě z represí a v atmosféře vzedmuté vlny šovinismu, kdy je nesouhlas s vládní politikou považován téměř za velezradu, se mnozí občané bojí své postoje vyjadřovat veřejně. Asi jako v období naší Charty 77.
Je otázkou času, kdy se jednotlivé ujařmené národy Ruské federace dokážou zkoordinovat a rozbít ten žalář národů! Dosavadní pokusy o nezávislost jednotlivých národů vždy ztroskotaly díky jejich izolovanosti.
Právě z toho důvodu v Povolží znovu ožívá idea federace Idel-Ural, která by zahrnovala (obdobně jako někdejší stejnojmenný státní útvar) území všech šesti povolžských neruských republik (resp. oblastí obývaných ugrofinskými a turkickými národy) – Baškortostánu, Čuvašska, Marijska, Mordvinska, Tatarstánu a Udmurtska.
vlajka_Idel-Ural
Problémem je, že zatímco zásadním předpokladem životaschopnosti suverénní Povolžské federace může být jen opětovné sousedství, společná hranice s nedalekým turkickým Kazachstánem, tak západosibiřští separatisté (a jmenovitě orenburští kozáci) mají naopak ideu připojit v případě nezávislosti svých teritorií ke svému státnímu útvaru nejen oblast severního Kazachstánu, ale i část území dnešního Baškortostánu.
Mapa federace Idel-Ural
------------------------------------------------------
[1] Např. v Baškortostánu (Baškirsku) tvoří Baškirové pouze 22% populace (vedle Rusů a Tatarů). V Tatarstánu tvoří Tataři polovinu populace (53,24%), druhým největším etnikem jsou zde Rusové (39,71%). V Marijsku tvoří Marijci necelou polovinu populace (45%), přičemž Rusové (kterých je 47%) mají v městských aglomeracích drtivou převahu. V Mordvinsku žije méně než 30% Mordvinců (tvořících pouze 33% obyvatel, zatímco Rusové 61%). Zbytek mordvinské populace žije např. v Orenburské, Nižněnovgorodské, Penzenské a Samarské oblasti, v Tatarstánu a na Sibiři. Národnostní složení obyvatel Udmurtska: Rusové (60%), Udmurti (29%), Tataři (7%).
[2] Do r. 2008 bylo autonomních okruhů 10.
------------------------------------------------------
Na závěr bych rád poznamenal, že po potlačení tzv. „Zabulačné republiky“ byli sice zatčení vůdci vojenského kongresu na základě dohody mezi Charbi Šurou a kazaňským sovětem propuštěni, ale osudu neunikli. Řada z nich byla ve třicátých letech 20. století dodatečně obviněna z účasti na kontrarevolučním hnutí, uvězněna a popravena.
Některé si komanda NKVD a SMĚRŠ našla i po desetiletích třeba v Mandžusku, okupovaném v letech 1945-46 Rudou armádou.
Idel-Ural (Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět)
Legie Wehrmachtu Idel-Ural
Idel-Ural (Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět)
Podrobnosti viz
Volžsko-tatarská legie aneb Porobené národy SSSR v boji proti Sovětům po boku Wehrmachtu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-volzsko-tatarska-legie-aneb-porobene-narody-sssr-v-boji-proti-sovetum-po-boku-wehrmachtu-129311
------------------------------------------
Idel-Ural
-------------------------------------------
Dilema ohledně hledání národní a kulturní identity, resp. její realizace v rámci pochybné federace anebo mimo ni řeší momentálně např. celé starověrecké hnutí na Sibiři. Zatímco většina starověrců vidí budoucnost Ruska v jeho jednotě, řada mladých si začíná stále více pohrávat s myšlenkou autonomie Sibiře, případně i jejího odtržení od Moskovie, která na Sibiři celkem výrazně rezonovala už od 90. let (ze kdy se tradují třeba i pokusy vytvořit Uralskou republiku, jež se tehdy objevily v Jekatěrinburgské oblasti, nebo konfederaci Idel-Ural či suverénní Tatarstán).
V r. 2011 vzniklo na Sibiři dokonce Hnutí za odtržení Sibiře a připojení k USA, v jehož čele stál jistý Vladimír Kyseljov.
Vlajka Sibiře
Je zřejmé, že dnes se sibiřští aktivisté vracejí k tomu, co začali v roce 2012, kdy zde vznikla Sibiřská národní kulturní autonomie,[20] a co vygradovalo v letech 2014-16 souvislosti událostmi kolem Krymu, Donbasu a Sýrie.
Vedle odvěkého problému vykořisťování Sibiře moskevskou vládou a centrálním regionem[21], bylo tehdejší hnutí za autonomii Sibiře do jisté míry i reakcí na halasné vytrubování Kremlu o právu Krymčanů na sebeurčení a ruskou podporu doněckým separatistům (za peníze Sibiřanů), zároveň však paradoxně v důsledku týchž událostí toto hnutí následně fakticky ustoupilo z veřejného prostoru (nejen v obavách z obvinění z vlastizrady).
Kromě cenzury a klasického zastrašování a ostrakizování aktivistů (z nichž někteří zvolili i emigraci) totiž zafungoval ověřený psychologický model využití existence (třeba i fiktivního) vnějšího nepřítele ke stmelení vlastního národa a upevnění moci establishmentu (narativ obklíčené říše / vnějšího ohrožení, fungující jako jednotící faktor), který kdysi výborně popsal Jean Hougron ve své knize Znamení psa, v níž odpor vůči vládnoucí kastě roburů ustupuje do pozadí díky mobilizaci národa k záchraně říše před vnějším nepřítelem, jímž jsou elektroničtí draci řízení přímo ze samotného galaktického „Kremlu“.
Kromě toho v této zjitřené době celonárodní šovinisticko-izolacionistické hysterie a ostrakizace každého režimu nepříjemného aktivisty si málokdo risknul vyrukovat s „protinárodními“ požadavky, aby nebyl označen za vlastizrádce a neriskoval ztrátu zaměstnání či existenční ohrožení celé rodiny.
Výmluvným příkladem může být štvanice uspořádaná ruskými úřady na skupinu aktivistů okolo performera Arťoma Loskutova, autora filmu „Nefť v obmen na ničevo“ neboli "Ropa výměnou za nic"[22], pojednávajícího o vykořisťování Sibiře Moskviči.
Poté, co v březnu 2014 zveřejnil manifest vyzývající k vytvoření autonomní Sibiřské republiky(v rámci Ruské federace) a pokusil se 17. srpna 2014 v Novosibirsku zorganizovat demonstraci nazvanou „Monstracija“ pod heslem „Přestaňme krmit Moskvu“, úřady nejen, že pochod zakázaly, ale pokusily se cenzurovat jakoukoliv zmínku o události v médiích s odvoláním na nedávno přijatý zákon proti „vyvolávání masových nepokojů, extrémistických aktivit a ilegálních veřejných projevů“.
Následně úřady zablokovala všechny stránky ruské sociální sítě VKontaktě (obdoba Facebooku), na nichž se vyskytly zmínky o pochodu za federalizaci Sibiře, a všechny internetové portály, které na mítink upozornily, dostaly varování od Roskomnadzoru (Ruské agentury pro kontrolu komunikací, plnícího mj. funkci cenzurního orgánu[23]), že jejich servery budou zablokovány.
Ovšem, jak opadá nadšení nad „osvobozením Krymu“ a odvetné západní sankce i náklady na zbrojení a imperiální tažení Kremlu se stále více podepisují na klesající životní úrovni obyvatel potenciálně nejbohatšího ruského regionu, Sibiře, volání po její autonomii (aspoň v souladu s principy federace) se stává hlasitějším. Byť jeho nejmarkantnějším projevem je enormní nárůst počtu občanů, kteří se oficiálně – při sčítání obyvatel – hlásí k národnosti Sibirjak.
Slovy Borise Němcova: „Bumerang se vždy vrací.“
´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´
Nota bene : Genocida pokračuje
Na etnické menšiny má devastující dopady i válka na Ukrajině, jejím „vedlejším efektem“ je totiž nenápadná „eliminace“ neruských etnik . Podle vědkyně, burjatské aktivistky, která se zabývá zapojením ruských etnických menšin do invaze, Marie Vjuškové hrozí, že v důsledku nadměrné mobilizace v neruských regionech vymizí celé národy. „Jde v podstatě o jejich vyhlazování. Je to děsivé,“ říká.
V poslední době se zaměřuje zejména na počítání ztrát mezi drobnými domorodými komunitami na severu země. Ty mají ve statistikách obětí války neúměrné zastoupení. „Nikdo o nich nemluví, ale když seřadíte etnické skupiny podle počtu úmrtí na obyvatele, Čukčové, Udegejci, Inuité a Něnci jsou daleko před ostatními. Malá domorodá společenství jsou nadměrně zastoupena ve všech seznamech, včetně seznamů vojáků rekrutovaných z věznic,“ vysvětluje v rozhovoru pro The Moscow Times.
===========================================
Zdroj:
F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural (ISBN 978-80-8236-012-0; Výňatky, str. 119-128)
Podrobnosti:
nebo
-----------------------------
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
RUSKO - poslední koloniální mocnost: https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html
Ruský „historický nárok“ na Krym je stejně pofidérní jako německé „odvěké právo“ na Sudety: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-historicky-narok-na-krym-je-stejne-pofiderni-jako-nemecke-odveke-pravo-na-sudety-141895
Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb Jsme Tataři, či Bulhaři?: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-bolgar-centrum-volzskeho-bulharska-107281
Výlet na tatarský venkov - z mých potulek po regionu Idel-Ural: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vylet-na-tatarsky-venkov-z-mych-potulek-po-regionu-idel-ural-107790
Marijské pohanství jako naše oživená minulost: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-marijske-pohanstvi-jako-nase-ziva-minulost-107675
Zajatci Severu - trudný život obyvatel ruské Arktidy: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-zajatci-severu-trudny-zivot-obyvatel-ruske-arktidy-106551
Marijské pohanství jako naše oživená minulost: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-marijske-pohanstvi-jako-nase-ziva-minulost-107675
Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-tajemne-balkarske-eltjubju-kavkazska-vesnice-stoletych-a-mesto-mrtvych-108552
Mystické sibiřské Okuněvo aneb Jiné Rusko: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-mysticke-sibirske-okunevo-aneb-jine-rusko-109933
„Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k fašismu“: https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rudy-babylon.html
=================================================================
Fero HRABAL-KRONDAK
O AUTOROVI:
Autorův poslední Video-ROZHOVOR o RUSKU, ruské páté koloně, novodobých Mankurtech a tuzemských dezolátech :
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy další rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
===============================================================
Další doporučené prameny:
