Rio Bravo: Western, který učaroval ČSSR

Šerif texaského městečka John T. Chance (John Wayne) má před sebou pěkných pár hodin plných strachu a nejistoty. V městském vězení je totiž bratr obávaného místního vlivného desperáta a je nad slunce jasné, že ho někdo přijde zachránit a bude po zuby ozbrojený a nebezpečný. Malé městečko však rozhodně neoplývá policejním sborem s odpovídající palebnou silou. K ruce tak má místního opilce a dávného kamaráda (Dean Martin), mladého pistolníka s přesnou muškou (Ricky Nelson), tělesně postiženého postaršího Šlupku – Stumpyho – (Walter Brennan) a sympatickou ženu, vdovu po falešném hráči (Angie Dickinson).

Filmoví teoretici srovnávají Rio Bravo s kultovním westernem V pravé poledne. John Wayne se nikterak netajil s kritikou slavného filmu s Gary Cooperem, a to zejména se zobrazením osamoceného boje šerifa s lumpy a skutečnosti, že by se profesionální šerif nedoprošoval pomoci od civilistů. Na druhou stranu je třeba dodat, že pak za Coopera přebral Oskara za jeho výkon v tomto filmu, protože samotná hvězda byla těžce zdravotně indisponována. Podle všeho se ale zdá, že iniciativu k natočení ani tak nevedl John Wayne, jako Howard Hawks, producent a režisér filmu. Ten V pravé poledne taky moc neuznával a zadal scenáristovi, že šerifovi pomocníci můžou být barvití, ale žádné třasořitky.

Oba filmy mají několik společných znaků v ději, ale asi nejzajímavější je angažování slavného skladatele Dimitrije Tiomkina. Ten si dozajista užil možnost spolupráce s režisérem na sound designu filmu a zejména zasahování do volby, kde bude hudba, zvuk nebo ticho. Proto filmy v 50. a 60. letech tak skvěle fungují. Tiomkin byl spíš minimalista, i když monumentální eposy skládat uměl samozřejmě taky. V Rio Bravu pak zaujal melodií na trubku, kterou nechá hlavní padouch hrát pro psychologický teror šerifů. Scéna, kdy Dean Martin, Ricky Nelson a Walter Brennan zpívají ve vězení je zcela moderní klipový prvek, který by zřejmě v jiném westernu působilo nepatřičně, ale u Hawkse to funguje jako ukázka stmelení nového šerifského kolektivu a uvolnění napětí před finále.

Film režíroval zkušený hollywoodský režisér Howard Hawks, který po filmu Páni mají raději blondýnky (1953) s Marylin Monroe nemohl zavadit o studiový film. Rio Bravo pro něj znamenalo šanci uspět v tehdejším jedničkovém filmovém žánru a nota bene s Johnem Waynem. Hawks to s filmem vážně, a proto chtěl pro roli alkoholického Duda angažovat hvězdného Montgomeryho Clifta, který ale odmítl. Dean Martin v té době opustil oblíbené komediální duo s Jerry Lewisem a chtěl změnu. Navíc bylo veřejným tajemstvím, že má problém s alkoholem. John Wayne měl Martina rád, ale studio komika a zpěváka do tak velké dramatické role prostě nechtělo a panovala asi i celkem oprávněná obava, že diváci Martina zkrátka nepřijmou, protože sám za sebe žádný velký projekt netáhl.

Hawks byl specialista na tzv. film noir; žánr pro laciné snímky studiové produkce kategorie B, které měly za cíl diváky pouze nezávazně pobavit a přitom se z nich postupně staly větší filmové instituce než z dobových áčkových kolegů. Hawks natočil filmy jako Zjizvená tvář (Scarface) nebo Maltézský sokol. Klíčovým prvkem těchto filmů bylo limitované území velkoměsta, bezvýchodnost situace, osamělý hrdina předurčený k tomu, aby selhal a ideálně zemřel a pokud ne on, tak jeho partnerka. V Rio Bravo se odehrává děj v přítmí, většina scén obsahuje mříže, protože podstatná část filmu se odehrává v šerifově vězení a režisér záměrně hraje psychologickou hru s divákem, kdy nechal snímat postavy, aby vypadaly, že nemají kudy odejít, a to i z psychologického hlediska, že jim stojí kameraman přímo za zády a snímá ho přes rameno. V originální verzi filmu také probíhají bouřlivé výměny dialogů a herci mluví přes sebe, a to filmu dodává další zajímavý emotivní rozměr.

Wayne věděl, jakému filmu se upsal a domluvil se s legendární autorkou kostýmů Edith Head, ať mu udělá jeden kostým na celý film, že se nechce dohadovat se šťouraly, že se mu ve filmu mění barva košile. Edith Head souhlasila a vymyslela velmi zajímavé a pro western netypické kostýmy. Dean Martin v podstatné části filmu chodí v pyžamu a když oblékne normální šaty, zástupce ho málem zastřelí, protože si myslí, že je to ozbrojený desperát. Pro obsesivně kompulsivní šťouraly má John Wayne kostýmy asi dva, ale košili jen jednu. Krásné kostýmy má samozřejmě Angie Dickinson, které podle mě v žádném jiném westernu nikdy neuvidíte.

Rio Bravo vyhrává v atmosféře situace obléhaného města, kde společně reaguje nesourodá skupina hlavních postav. Právě interakce figur a dalo by se říci i figurek je hlavním motorem tohoto nesmírně zábavného westernu. Hlavní kladné postavy nejsou klasičtí prvoplánoví hrdinové, ale táhnou si za sebou káru plnou předsudků a špatných životních rozhodnutí.

John Wayne se v tomto filmu vrátil ke staromódnímu westernu po, za mě naprosto špičkovém psychologickém westernu Johna Forda Stopaři, kde Wayne naprosto exceloval. Technicolorové Rio Bravo s úžasnou hudbou Dimitrije Tiomkina a angažování nesmírně populárního zpěváka a herce Deana Martina, jehož popularitu bych směle srovnal s dnešním Georgem Clooneym, i díky tomu, že to byl právě on, kdo vedl původní Dannyho parťáky uspělo i bez záběrů širých plání a sevřenému dramatu ve ztemnělých lokacích ospalého texaského městečka, natáčeného v Arizoně. Za mě je úžasné sledovat krásnou Angie Dickinson, která sice nepatří mezi klasické hollywoodské hvězdy, ale je pokaždé jiná a její smyslná krása přiváděla k působivým výkonům velice schopné režiséry doslova po dekády jako Johna Boormana nebo Briana De Palmu.

Přijetí bylo solidní a příznivé, ale nikoli bezvýhradně nadšené. List The New York Times či časopis TIME film chválily jako skvěle odvedené, ocenili řemeslo a vyzdvihovaly Waynea jako „ultimátního lídra“. Část kritiků však filmu tehdy vyčítala přílišnou délku (141 minut) a pomalé tempo, protože byli zvyklí na akčnější a přímočařejší westerny. Režisér Howard Hawks do role mladého střelce Colorada záměrně obsadil tehdejší popovou modlu Rickyho Nelsona. Hawks později přiznal, že Nelsonovo jméno na plakátech přineslo filmu na tržbách minimálně 2 miliony dolarů navíc, protože do kin přitáhlo dospívající publikum. Film vydělal několikanásobek rozpočtu už v době uvedení a stal se nejúspěšnějším westernem roku 1959.

Z pohledu dnešního diváka, který má celou světovou kinematografii na dosah dvou kliknutí, je tehdejší realita ČSSR těžko představitelná. V 60. letech minulého století, v době hluboké totality, fungovala distribuce západních filmů v Československu podle centrálních kvót. Americké westerny byly pro komunistické cenzory symbolem „zahnívajícího kapitalismu“ a imperialistické propagandy. Navíc sám John Wayne byl v Hollywoodu známý svými vyhraněnými pravicovými a antikomunistickými názory, a to se vědělo dobře i zde díky časopisu Kino. Přesto se stal zázrak. Rio Bravo prošlo schvalovacími komisemi Ústřední půjčovny filmů mezi filmy jako Velká země, Sedm statečných nebo V pravé poledne.

Cenzoři totiž ve vlastní zvrácené genialitě Hawksův film fatálně nepochopili. Zatímco žánrovou konkurenci odmítali, v Rio Bravu viděli (zcela mylně) ideologicky nezávadný příběh o síle kolektivu. Místo jednoho neporazitelného hrdiny tu totiž skupina outsiderů – zlomený alkoholik, starý chromý stařík a nezkušené ucho – bojuje proti mocnému a bezohlednému rančerovi, který si za peníze kupuje zákon od nájemných pistolníků. Pro režim to byla dokonalá revoluční alegorie boje utlačovaného dělnického lidu proti zlému kapitalistovi.

Díky délce se Rio Bravo hrálo v Československu jako dvojprogram a diváci si museli kupovat lístky zvlášť na každou polovinu, tedy jako třeba později moje generace na film Kill Bill. V kinech si koupilo lístek 5,4 milionu diváků. S tímto číslem drží Rio Bravo 15. místo v historickém žebříčku návštěvnosti všech filmů v ČSSR a předběhl dokonce i takové hity jako Fantomas nebo komedii Dva výtečníci.

Zajímavou odbočkou je kritické přehodnocení o dekádu později, kdy francouzští kritici z Cahiers du Cinema, kteří byli představitelé Francouzské nové vlny, označili Rio Bravo za majstrštyk. Později s tímto hodnocením přišla také zajímavá dvojice John Carpenter a Quentin Tarantino. Rio Bravo je vyzrálým autorským filmem, který rozhodně není jen klasickou kovbojkou.

TVŮRCI, HERCI, FORMÁTY:

Rio Bravo

1959, USA, režie a produkce: Howard Hawks, scénář: Leigh Bracket, Jules Furthman podle povídky B.H. McCampbella, kamera: Russell Harlan, hudba: Dimitri Tiomkin, kostýmy: Edith Head, hrají: John Wayne, Dean Martin, Ricky Nelson, Angie Dickinson, Walter Brennan, Ward Bond, John Russell, Pedro Gonzales-Gonzales, Estelita Rodriguez, Claude Akins, Malcolm Atterbury

141 minut, 1.85:1, barevný, Technicolor

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY: