Článek
Po snídani vracíme karty od pokojů, balíme kufry – ty cestovní i ty v autech – a chystáme se vyrazit dál.
Ahoj, Mukačevo.
Věřím, že se sem ještě někdy vrátíme. Nestihli jsme zdaleka všechno, co bychom chtěli vidět.
Jenže sotva dojedeme na první kruhový objezd, přichází první komplikace dne.
Policie zastavuje první posádku.
Důvod? Martin nedal blinkr.
Následuje domluva bez pokuty. Jenže když se policisté rozloučí a my se chceme rozjet, auto odmítne spolupracovat.
A je to tady.
Nezbývá než vytáhnout lano.
Dušánek zapřahá Martinův Moskvič a hledáme místo, kde nebudeme překážet a budeme moct zjistit, co se vlastně stalo.
Zatímco se řeší technický problém, řeší se i další důležitá věc – kdo pojede s Dušánkem a bude navigovat. V cizí zemi není úplně ideální bloudit se dvěma funkčními a jedním nefunkčním Moskvičem.
Jenže tím dnešní policejní dobrodružství nekončí.
To nevymyslíš.
Po chvíli nás zastavuje úplně stejná policejní hlídka znovu.
Tentokrát kontrolují všechny tři vozy.
Dušánek si podle policistů nasadil bezpečnostní pás až za jízdy. Opět končíme jen u domluvy a bez pokuty.
V tu chvíli už si začínáme dělat legraci z toho, jestli nás čeká ještě třetí setkání.
Odjedeme na bezpečné místo a Dušánek mezitím zkouší pomocný zdroj a hledáme příčinu problému.
Snažíme se zachovat dobrou náladu, ale napětí je ve vzduchu.
Neříkejte mi, že ta benzínová pumpa odešla znovu…
Martin tomu nechce věřit.
Pokud je to opravdu ona, byla by to už druhá během 500 km.
A bohužel se podezření potvrzuje.
Ano, opět benzínová pumpa.
Tentokrát koupená na Ukrajině.
Napadlo nás, jestli s tím nemá někdo podobnou zkušenost. Ujede přibližně pět set kilometrů a konec.
Po opravě pokračujeme dál a zastavujeme na čerpací stanici.
Benzín je tady oproti České republice citelně levnější.
Po jedné starší zkušenosti ale tankujeme s maximální opatrností. Pepíno totiž kdysi omylem natankoval naftu do auta, které ji opravdu nepotřebovalo.
Tentokrát vybíráme správnou pistoli.
Jenže ani to neznamená úplnou výhru.
Pistole nevypnula a pod autem se během chvíle objevila louže benzínu.
Pokračujeme směrem na Jaremče a pozorujeme krajinu kolem sebe.
Vesnice a menší města mají svůj osobitý charakter. Téměř u každého domu vidíme ploty a kovové konstrukce porostlé vinnou révou. Je tu spousta fóliovníků, kostelů a také silnic, které dokážou překvapit.
Jedete, jedete a najednou kráter.
Takový, že máte pocit, že si ulomíte kolo.
I to je součást ukrajinských kontrastů.
Na jedné straně nádherná příroda a upravené domy, na druhé silnice, které člověka vrátí zpátky do reality.
Plánovanou zastávkou je město Vynohradiv.
Právě tady budeme při cestě domů přespávat, a tak si chceme ověřit, že s námi v ubytování skutečně počítají a domluvit podrobnosti ohledně platby.
Do města přijíždíme za zvuku kostelních zvonů.
Má to své kouzlo.
Vše si potvrzujeme a pokračujeme dál.
Jen co opustíme Vynohradiv, ozve se z vysílačky nadšené:
„Hele, Moskvič!“
Další zastávka vzniká na doporučení Dušánkova kamaráda.
Při cestě leží známá Dolina narcisů, místo s unikátním výskytem narcisu úzkolistého. Kvete většinou během prvních tří květnových týdnů a celé území je součástí chráněné biosférické rezervace UNESCO.
My jsme přijeli trochu dříve, takže narcisů nebylo tolik, kolik jsme očekávali.
Přesto stálo za zastavení.
Po cestě míjíme několik policejních a vojenských kontrol.
Fotografování zde není povoleno.
Ve většině případů ale kontroly probíhají v klidu a často se rozhovor stočí k našim autům. Moskviče budí pozornost téměř všude, kam přijedeme.
Pokračujeme dál karpatskou krajinou.
Míjíme kostely, honosné domy, malé obchody, ale i rozestavěné nebo nedokončené budovy.
Další z mnoha kontrastů, které na Ukrajině člověk vidí na každém kroku.
A pak přichází okamžik, na který jsme se těšili.
V dálce se objevují vrcholky nejvyšších ukrajinských hor.
Hoverla.
Petros.
Na vrcholcích je stále vidět sníh.
Po stovkách kilometrů za volantem je to nádherný pohled.
Kousek před cílem ještě zastavujeme u značky označující geografický střed Evropy.
Fotka musí být.
To je jasné.
A pak už konečně přijíždíme do Jaremče.
Po celém dni jsme unavení, hladoví a máme za sebou pořádnou dávku dobrodružství.
Nejprve se ubytovat.
A potom?
Potom hurá do restaurace.
Po dnešku si to rozhodně zasloužíme.
mapa Mukačevo Jeremča
Pokračování příště.
Předešlé díly příběhu:
