Článek
Dne 14. února 2025 zahájil renomovaný historik Prof. Dr. Arnold Suppan v Heiligenhofu v Bad Kissingenu sérii setkání s názvem „80 let od konce druhé světové války a vysídlení sudetských Němců – vzpomínání a učení se“.
Prof. Suppan, narozený roku 1945 v Sankt Veit an der Glan v Korutanech, studoval historii a germanistiku na Vídeňské univerzitě. Po obhájení disertační práce v roce 1970 působil jako univerzitní profesor na Vídeňské univerzitě. V letech 2011–2013 a 2021 zastával funkci viceprezidenta Rakouské akademie věd.
Ve své precizní analýze Prof. Suppan ukázal, že proces vysídlení sudetských Němců nezačal Postupimskými dohodami, ale měl dlouhou historickou předehru sahající až do 19. století.
Henry Ertner
1848 – Počátek národnostních napětí
Prof. Suppan zavedl své posluchače hluboko do poloviny 19. století, kdy měla habsburská monarchie mnohonárodnostní strukturu. Připravil si k tomu mapu, na kterou odkázal slovy:
Dámy a pánové, přinesl jsem vám mapu habsburské monarchie…
Monarchie
Již v této době se střetávaly německé a české zájmy v Čechách a na Moravě. Český historik František Palacký, který své první dílo „Dějiny Čech“ napsal v němčině jako „Geschichte Böhmens“ pod jménem Franz Palacky, odmítl účast na frankfurtském parlamentu a zdůraznil slovanskou identitu českých zemí. Tento krok položil základ pro národnostní dualitu českých zemí, která se v následujících desetiletích dále prohlubovala.
Nacionalizace a konfliktní společenství na konci 19. století
Prof. Suppan zdůraznil, že stále silnější nacionalizace politiky a společnosti prohlubovala propast mezi Čechy a Němci. Symbolickým mezníkem tohoto vývoje bylo například rozdělení Karlovy univerzity v roce 1882 na německou a českou část. S jistou ironií poznamenal:
To rozdělení bylo tak důkladné, že se rozdělila i botanická zahrada – asi proto, že existovaly české a německé květiny.
Další konflikty vyvolalo například Badenino jazykové nařízení z roku 1897, které zavádělo češtinu jako rovnoprávný úřední jazyk, což vedlo k ostrým protestům německé populace a nakonec i ke zrušení nařízení.
První světová válka a konec habsburské monarchie
Dalším klíčovým tématem byla první světová válka a její důsledky. Prof. Suppan upozornil, že čeští vojáci v rakousko-uherské armádě byli převážně loajální císaři, což odporuje pozdější národní propagandě.
Šokoval jsem české kolegy, když jsem poukázal na to, že Češi byli podle počtu padlých na třetím nebo čtvrtém místě.
Navzdory tomu vedl rozpad habsburské monarchie v roce 1918 k jednostrannému vyhlášení Československé republiky bez účasti sudetských Němců. Pokus o vytvoření vlastních německých provincií v pohraničí byl násilně potlačen československými jednotkami, což vedlo v roce 1919 k ozbrojeným střetům.
Meziválečné období: Diskriminace a radikalizace
V první Československé republice tvořili sudetští Němci největší menšinu, ale stále více čelili diskriminaci. Velká hospodářská krize v roce 1929 těžce zasáhla německý průmysl, zatímco československá vláda podporovala české průmyslové podniky.
Tato sociální a ekonomická diskriminace vedla k radikalizaci mnoha sudetských Němců a k rostoucí popularitě Sudetoněmecké strany Konrada Henleina, která od roku 1935 otevřeně požadovala připojení k Německu.
Mnichovská dohoda a druhá světová válka
Obsazení Sudet Hitlerovým Německem v roce 1938 bylo mnohými sudetskými Němci zpočátku vítáno. Avšak podle Prof. Suppana šlo o počátek tragického vývoje.
Po válce byli sudetští Němci kolektivně obviněni ze spolupráce s nacisty, což vedlo k jejich hromadnému vyhnání. Prof. Suppan připomněl, že toto vysídlení bylo nejen morálně problematické, ale i v rozporu s mezinárodním právem:
Zažili jsme zde před 80 lety masivní přesuny obyvatelstva, které jednoznačně odporovaly tehdejšímu mezinárodnímu právu.
Závěr
Přednáška Prof. Suppana jasně ukázala, že vysídlení sudetských Němců nelze vnímat izolovaně, ale jako výsledek desítek let narůstajícího národnostního napětí. Obzvláště působivá byla jeho poznámka o politickém kalkulu etnických čistek:
Novým cílem nebylo vytváření národních států, ale spíše jejich homogenizace pomocí etnických čistek.
Prof. Suppan zároveň zdůraznil, že osud sudetských Němců je součástí širšího vzorce přesunů obyvatelstva ve 20. století, které byly často tiše tolerovány nebo dokonce legitimizovány. Jeho analýza poskytla mnoho podnětů k zamyšlení a nabídla nové perspektivy na dosud kontroverzně diskutovanou kapitolu (sudeto-) německo-česko-evropské historie.
Kdo se chce tématu věnovat podrobněji, tomu lze doporučit jeho knihu „1000 let sousedství: ‚Rakušané‘, ‚Češi‘ a ‚Sudetští Němci‘“ (2023). Touto přednáškou v Bad Kissingen i svou odbornou prací přispívá Prof. Suppan k vyrovnání se s komplikovanou (sudeto-) německo-českou minulostí – a k budoucímu porozumění mezi oběma národy.
