Článek
Po loupežníku Hotzenplotzovi a nesmrtelném horském duchu Krakonošovi se Prof. Dr. Samerski v třetí části přednáškového cyklu „Phantastisches Böhmen“ v Sudetoněmeckém domě v Mnichově věnoval duchům v kostelech a hradech. Večer v Adalbert-Stifter sále začal téměř varovným, a přitom slibným oznámením:
Budu vám vyprávět o strašidlech a nadpřirozených jevech v českých zemích.
Tím byl určen tón večera, ne kabinet hrůzy, ale cesta kulturní pamětí, světem pověstí a legend, které dodnes utvářejí celé obce a krajiny.
Hrady Sudet, rudé kříže, bílé paní a zazděná kostra
Co by byl hrad bez svého strašidla? Prof. Samerski to vystihl jasně:
Ke každému zámku, ke každému hradu, čím starší, tím lepší, vždycky patří zámecké strašidlo.
Někdy je to bílá paní, která pánům slibuje štěstí, jindy černá nevěsta, která přináší neštěstí. Tyto postavy jsou víc než jen strašidla, jsou součástí kulturní DNA Čech a Sudet.
Výmluvným příkladem je Červená Lhota. Vypráví se tam, že ďábel krví panny namaloval na zeď kříž, a protože žádná barva nedokázala stopu přemalovat, natřeli rovnou celý zámek na červeno. Morbidní původ malebného místa.
Lhota
Ještě hlouběji do znepokojivého světa vede příběh hradu Wildstein (Skalná) na Chebsku, starého vodního hradu s kaplí. Při restaurátorských pracích se tam roku 1987 objevila zazděná kostra. Ukázalo se, že jde o mladou ženu z rodu Trautenbergů. Podle legendy byla Johanna z Trautenbergu obviněna z čarodějnictví a aby nepošpinila svou rodinu, nechala se zazdít. Ať už je to historická pravda nebo ne, v chladných zdech tento příběh stále doznívá a kostra je dodnes vystavena.
Neoddělitelně je s hrady v Sudetech spojena postava bílé paní. Prof. Samerski vysvětlil:
Když měla černé rukavice, nebylo to nic dobrého. V bílém oděvu to bylo dobré znamení.
Tato tradice pochází z hradů Rožmberků, ale žije i na Chebsku. Až do 19. století bílá paní inspirovala malíře, skladatele i autory operních libret.
Lost Places – strašidelná místa v Čechách
Přednáška pokračovala k opuštěným místům Čech (Lost Places). Celé vesnice, továrny a lázeňské objekty byly po roce 1945 opuštěny po vyhnání německého obyvatelstva.
Mattoni
Zvlášť působivé jsou lázně Kyselka u Karlových Varů (Mattoni). Dříve vyhledávaný lázeňský areál, dnes rozpadající se ruina:
To je opravdu smutné, i tam má člověk pocit, že stojí tváří v tvář duchovi.
Zde je vidět, že duchové nebydlí jen v pověstech, ale i v jizvách historie, ve vyhnání, válkách, v chátrání, každý opuštěný prostor se stává vlastním přízrakem.
Kostel duchů v Lukové, dávka strašení na konec
Vyvrcholením večera byl kostel duchů v Lukové na Plzeňsku. Gotický kostel sv. Jiří byl poprvé zmíněn roku 1352, v roce 1945 vyhnáno německé obyvatelstvo a opuštěn, po částečném zřícení stropu v roce 1968 úplně zavřen. Roku 2012 vytvořil umělec Jakub Hadrava instalaci, která od té doby budí mezinárodní pozornost.
Kostel
Více než 30 postav v životní velikosti sedí nehybně v lavicích. Jsou to sádrové odlitky živých modelů, ale jejich tváře zůstávají prázdné. Prof. Samerski zdůraznil:
To děsivé je, že když se těmto postavám pokusíte podívat do tváře, díváte se do prázdna, do černa, do tmy, není tam nic.
Obraz, na který se nezapomíná. Luková je dnes magnetem pro návštěvníky, vstupné pomáhá opravovat střechu a zdi. V „kostele duchů“ se dokonce znovu konají ojedinělé bohoslužby.
Pro všechny, kdo se rádi bojí, je Luková horkým, nebo spíše mrazivě chladným, doporučením na zážitek. Sedět mezi postavami bez tváře, hledět do prázdna, a přitom cítit příběh zaniklé obce, to je zážitek, který jde mnohem hlouběji než jakýkoli strašidelný dům v zábavním parku.
Nejlepší je jet za soumraku, když světlo zapadajícího slunce dopadá rozbitými okny. Tehdy se minulost, umění a legenda slévají ve scénu, kterou najdete jen v Čechách.
Od duchů ke Švejkovi
Po loupežníku Hotzenplotzovi, Krakonošovi, přízracích v kostelech a hradech nyní cesta pokračuje dál, tentokrát v úplně jiné tónině. Čtvrtá část přednáškového cyklu „Phantastisches Böhmen“ bude věnována světově proslulému Švejkovi od Jaroslava Haška.
Přednáška se koná 10. listopadu 2025 v 19:00 v Adalbert-Stifter-Saalu v Sudetoněmeckém domě.
Zůstaňte tedy naladěni, cesta „Phantastisches Böhmen“ pokračuje!
