Galerie: Letadla se sedmi a více motory, maximum byl rovný tucet

Hlavními důvody pro používání více pohonných jednotek byl nedostatečný výkon motorů. Přestože to znamenalo vyšší složitost, cenu a celkovou hmotnost, konstruktérům prakticky nic jiného nezbývalo. Určitou kompenzací, u dopravních letadel dokonce vynucenou předpisy, bylo zvýšení bezpečnosti v případě poruchy jednoho nebo i více motorů.

Důvodem pro současné omezování počtu pohonných jednotek jsou stoupající výkon motorů, jejich rostoucí spolehlivost, a především neustále narůstající cena.

V dnešním přehledu přinášíme letouny se sedmi a více spalovacími motory, sloužícími k dopřednému pohybu. Letouny jsou řazené podle počtu motorů a data prvního vzletu.

V seznamu nejsou:

- letadla s elektrickým pohonem

- započítané zdvihové motory letounů kategorie VTOL

- (proto)typy, které se nedostaly do vzduchu

Kalinin K-7 - Sovětský svaz

Kalinin K-7 byl prototyp obřího bombardéru a dopravního letounu s rozpětím 50 m a prázdnou hmotností 24 tun. Bombardovací verze měla unést 19 t bomb, civilní 120 cestujících a 7 t nákladu. K pohonu sloužilo 7 vidlicových dvanáctiválců Mikulin AM-34F s výkonem po 560 kW. Sedmimotorová koncepce je velmi neobvyklá.

Postaven byl jeden prototyp, který poprvé vzlétl 11. srpna 1933. Letoun byl nestabilní a ocasní nosníky trpěly vibracemi, takže musely být zkráceny a upraveny. K-7 provedl celkem 7 vzletů. Poslední, při kterém havaroval, kvůli zborcení ocasního nosníku, 21. listopadu 1933. Na palubě zahynulo 14 lidí a jeden na zemi.

Caproni Ca.60 - Itálie

Caproni Ca.60 byl prototyp obřího létajícího člunu pro transatlantickou přepravu 100 cestujících. Letoun měl devět křídel s rozpětím 30,5 m a celkovou plochou 750 m2.. K uvedení monstra s prázdnou hmotností 14 t do pohybu sloužilo osm vidlicových dvanáctiválců Liberty L-12 s výkonem po 298 kW.

Ca.60 měl trup s velkými panoramatickými okny, zavěšený pod křídly, aby cestujícím nic nebránilo ve výhledu. Letoun měl dvě skupiny motorů, jednu vpředu a druhou vzadu. Obě prostřední motorové gondoly obsahovaly jeden motor s tažnou a druhý s tlačnou vrtulí. Krajní gondoly měly jeden motor s tažnou nebo tlačnou vrtulí, podle toho, zda patřily k přední nebo zadní skupině.

Letoun poprvé vzlétl 12. února (podle jiných zdrojů 2. března) 1921. O dva dny později, ztratili piloti při druhém vzletu nad letounem kontrolu a došlo k havárii. Letoun byl těžce poškozen a k dalšímu vývoji této koncepce nedošlo.

Tupolev ANT-20 Maxim Gorkij - Sovětský svaz

Tupolev ANT-20 Maxim Gorkij byl ve své době největším letounem světa. Rozpětím 63 m překonával Boeing 747. Letoun měl celokovovou konstrukci s potahem z vlnitého plechu, což byla koncepce navržená Hugo Junkersem. Letoun byl vlajkovou lodí sovětské propagandistické letky, jejímž cílem bylo oslavovat výdobytky socialismu. Na palubě byly například promítačky, filmová laboratoř nebo tiskařský lis.

Letoun s prázdnou hmotností 28,5 t pohánělo osm vidlicových dvanáctiválců Mikulin AM-34FRN s výkonem po 671 kW. Šest bylo v náběžné hraně křídla a další dvojice v uspořádání tažný/tlačný v gondole nesené na pylonech nad trupem. Letoun byl zničen při havárii 18. května 1935. Při předváděcím letu se pilot doprovodné stíhačky pokusil udělat přemet kolem křídla ANT-20. Oba letouny se srazily a všichni na palubě zahynuli.

Northrop YB-49 - USA

Jack Northrop byl nadšeným přívržencem létajících křídel a experimentoval s nimi již před druhou světovou válkou. Viděl v nich způsob, jak se zbavit škodlivého odporu (odpor částí draku, které nevytvářejí vztlak). Během války vyvíjel bombardér XB-35 s pístovými motory, ale USAF dalo přednost konvenčně řešenému B-36 Peacemaker.

Northrop projekt upravil na letoun poháněný osmi jednoproudovými motory Allison J35-A-15 s tahem po 18 kN, respektive po 22 kN u průzkumné verze YRB-49. Letoun s rozpětím 52,4 m a prázdnou hmotností 40 t. dosahoval maximální rychlosti 793 km/h. Poprvé vzlétl 21. října 1947. Bombardér YB-49 neuspěl. Jack Northrop se dočkal satisfakce až v podobě letounu B-2 Spirit.

Hughes H-4 Hercules - USA

Hughes H-4 Hercules byl prototyp obřího létajícího člunu, schopného přepravit 70 t nákladu nebo 750 vyzbrojených vojáků, případně 2 tanky M4 Sherman z USA do Velké Británie. Otcem myšlenky byl Henry Kaiser, který prosadil výrobu lodí Liberty. Vzhledem k nedostatku hliníku byl H-4 postaven ze dřeva. Letoun měl rozpětí 97,1 m, což překonal až Scaled Composites Model 351 Stratolaunch, který vzlétl 1. května 2017.

Hughes H-4 s prázdnou hmotností 113 t pohánělo osm čtyřhvězdicových osmadvacetiválců Pratt & Whitney R-4360 Wasp Major, každý s výkonem 2200 kW. První vzlet se uskutečnil 2. listopadu 1947. Letoun ulétl necelé dva kilometry v oblasti přízemního efektu. Další zkušební lety se nekonaly, protože již bylo po válce. Letoun se dochoval v Evergreen Aviation & Space Museum ve státě Oregon.

Bristol Brabazon - Velká Británie

Bristol Brabazon byl prototyp britského dopravního letounu postavený těsně po druhé světové válce. Brabazon měl rozpětí 70 m a prázdnou hmotnost 65,8 t. Přestože by se podle fotografijí mohlo zdát, že letoun je čtyřmotorový, ve skutečnosti k pohonu sloužilo 8 dvojhvězdicových osmnáctiválců Bristol Centaurus s výkonem po 1980 kW. Každý z dvojice motorů poháněl jednu protiběžnou vrtuli.

Letoun byl ekonomickým propadákem, protože navzdory své velikosti byl projektován jen pro 100 cestujících. Na druhou stranu, každý z nich měl pro sebe prostor, odpovídající zhruba objemu kabiny osobního automobilu. Jediný dokončený prototyp vzlétl 4. září 1949. Žádná letecká společnost neprojevila zájem.

Druhý prototyp Brabazon Mk.II měl být poháněný turbovrtulovými motory Bristol Coupled Proteus 710. Jednalo se opět o zdvojené motory, pohánějící protiběžné vrtule. Každá z osmi jednotek měla mít výkon 2475 kW a 5,3 kN reziduálního tahu. Brabazon Mk.II však nebyl dokončen. Oba prototypy byly v roce 1953 sešrotovány.

Convair YB-60 - USA

Convair YB-60 byl prototypem strategického bombardéru. Prakticky se jednalo o modernizaci B-36 Peacemaker. Letoun měl být levnější a rychleji dostupnou konkurencí B-52, protože s B-36 sdílel kolem 72% stejných částí. Letoun s rozpětím 63 m a prázdnou hmotností 69,4 t pohánělo osm jednoproudových motorů Pratt & Whitney J57-P-3 s tahem po 39 kN, umístěných ve čtyřech gondolách zavěšených pod křídly.

YB-60 poprvé vzlétl 18. dubna 1952. Byl pomalejší, ale unesl větší pumový náklad než B-52. USAF letoun odmítla a testy ukončila. Convair se ještě pokusil vyvinout civilní verzi, ale ta byla pro tehdy běžná civilní letiště příliš velká a těžká, takže neuspěla.

B-52 Stratofortress - USA

B-52 Stratofortress je ikonický bombardér, který poprvé vzlétl v dubnu 1954. Letoun se vyráběl v několika verzích a poslední prošly řadou modernizací. Přestože se jedná o starou koncepci, díky své nosnosti a doletu je nenahraditelnou součástí strategického letectva.

Letoun s rozpětím 56,4 m a prázdnou hmotností přes 83 t pohání osm dvouproudových motorů Pratt & Whitney TF33 s tahem po 76 kN, soustředěných po dvojicích ve čtyřech gondolách pod křídly. Pumový náklad tvoří až 32 tun bomb. Bojový dolet přesahuje 14 000 km. Navzdory stáří se uvažuje o dalších modernizacích, jejichž cílem je prodloužit provoz do 50. let 21 století, takže je možné, že B-52 překročí 100 let ve službě.

Convair B-36 Peacemaker - USA

Convair B-36 byl vítězem soutěže na bombardér schopný provádět nálety nad území Německa ze základen v USA. K prvnímu vzletu, ale došlo až po válce, 8. srpna 1946. Původní koncepce počítala s použitím šesti tlačných čtyřhvězdicových osmadvacetiválců Pratt & Whitney R-4360 Wasp Major s výkonem po 2600 kW. Ty dokázaly letounu s prázdnou hmotností udělit rychlost 613 km/h. Cestovní však byla mnohem nižší, jen 370 km/h.

Od verze B-36 D dostaly letouny pístové motory s výkonem zvýšeným na 2800 kW a pro další zvýšení výkonů v cílové oblasti pod každý konec křídla dva proudové motory General Electric J47 s tahem po 26 kN, což zvýšilo maximální rychlost na 700 km/h. Palubní inženýři hlásili správnou funkci motorů: „Six turning, four burning.“ (šest se točí, čtyři hoří). Poslední B-36 byl vyřazen ze služby v únoru 1959.

Saunders-Roe Princess - Velká Británie

Saunders-Roe Princess byl prototyp obřího létajícího člunu, který měl obsluhovat vzdálené zámořské destinace Britského impéria a oživit slávu velkých létajících člunů. Měl vozit zámožné cestující do míst, kde nebyla vybudována dostatečně velká letiště. Při rozpětí téměř 67 m a prázdné hmotnosti přes 86 t to byl největší postavený létající člun v historii.

Letoun „se tváří“ jako šestimotorový, ale ve vnějších gondolách byly turbovrtulové motory Bristol Proteus 620 s výkonem 1900 kW a reziduálním tahem 3,65 kN, zatímco ve vnitřních a prostředních gondolách byly vždy motory Bristol Coupled Proteus 610 s výkonem 3700 kW a reziduálním tahem 7,38 kN. Nešlo o nic jiného než dvojici motorů Proteus, z nichž každý poháněl jednu protiběžnou vrtuli. Takže celkem měl 10 motorů.

Letoun poprvé vzlétl v srpnu 1952. Po ukončení letových zkoušek se uvažovalo o přestavbě na nákladní letoun pro přepravu částí nosných raket nebo o přestavbě na jaderný pohon, ale nic z toho nevyšlo. V roce 1967 byl sešrotován i s dvěma dalšími nedokončenými prototypy.

Dornier X - Německo

Létající čluny Dornier X objednalo německé ministerstvo dopravy s cílem obejít ustanovení Versailleské smlouvy, zakazující Německu stavbu tak velkých letadel. Němci šli tak daleko, že na švýcarské straně Bodamského jezera postavili speciální montážní halu. S rozpětím 48 m a prázdnou hmotností přes 28 t to byl ve své době největší letoun na světě.

K pohonu sloužilo nejprve 12 hvězdicových devítiválců Bristol Jupiter s výkonem po 330 kW, vyráběných v licenci firmou Siemens. Ty byly v roce 1930 nahrazeny vidlicovými dvanáctiválci Curtiss V-1570 s výkonem po 450 kW. Motory byly umístěny nad křídlem po dvojicích, „zády“ k sobě, vždy s jednou tažnou a jednou tlačnou vrtulí. Letoun poprvé vzlétl 12. 7. 1929. Celkem byly postaveny tři kusy. První usilovně využívala německá propaganda, ale od roku 1934 byl umístěn v berlínském muzeu, kde byl za války zničen spojeneckým náletem.

Další dva kusy objednala Itálie. Pod označením X2 a X3 byly dodané v srpnu 1931, respektive v květnu 1932. Letouny byly poháněné italskými vidlicovými dvanáctiválci Fiat A.22 s výkonem po 425 kW. Po počátečním nadšení Italové zjistili, že tyto létající čluny jsou neekonomické. Navíc X2 v roce 1934 havaroval. V roce 1937 byly oba sešrotovány.

Pokud se vám článek líbil, využijte možnost sledovat autora, aby vám neunikly žádné novinky.

Další díly:

- DANA - první samohybná houfnice na kolovém podvozku, všechny její sestry a sestřenice

- Stíhací a průzkumné letouny s motorem uprostřed. Airacobra nebyla ani první, ani jediná

- Civilní trijety - nejhezčí generace dopravních letadel

Zdroje:

Shavrov, V. B. (1985). Istoriya konstruktskii samoletov v SSSR do 1938, Mashinostroenie

Barnes, C.H. (1970). Bristol Aircraft since 1910. London: Putnam Publishing.

McDonald, John J. Howard, Hughes and the Spruce Goose. Blue Ridge Summit, Pennsylvania: Tab Books

Abate, Rosario; Alegi, Gregory; Apostolo, Giorgio (1992). Aeroplani Caproni – Gianni Caproni ideatore e costruttore di ali italiane (english version)

Palmer, Scott W. (January 4, 2007). „The ANT-20 „Maxim Gorky“ in Flight“. Dictatorship of the Air.

DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 1999

Drendel, Lou (1975). B-52 Stratofortress in action. Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications.

London, Peter (2003). British Flying Boats. Stroud, UK: Sutton Publishing.

London, Peter (1988). Saunders and Saro Aircraft since 1917. London: Conway Maritime Press Ltd

Jacobsen, Meyers K. Convair B-36: A Comprehensive History of America's „Big Stick“. Atglen, Pennsylvania: Schiffer Military History, 1997

Jacobsen, Meyers K. and Ray Wagner. B-36 in Action (Aircraft in Action Number 42). Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications Inc., 1980

Volker A. Behr: Dornier Do X. Motorbuch Verlag, Stuttgart 2011

Jörg-Michael Hormann: Flugschiff DO-X. Die Chronik. Delius Klasing, Bielefeld 2006, ISBN 3-7688-1841-1.