Článek
První lety do vesmíru byly nebezpečné. Adepti na kosmonauty jen matně tušili, co je čeká. Výběr byl náročný a platila řada omezení. Do nejužšího výběru se dostali opravdu jen ti nejlepší. Nicméně existovaly výjimky. Pokud jste měli bojové zásluhy, dalo se leccos přehlédnout.
Srovnáme-li jména kosmonautů podle data narození, ocitne se na prvním místě Georgij Timofejevič Beregovoj, narozený 15. dubna 1921. Poněkud překvapivě, protože Sověti měli věkový limit pro první skupinu kosmonautů jen 35 let, zatímco Američané 40. Jak se tedy dostal do vesmíru? Kulantně řečeno – nestandardně.
Georgij Beregovoj nebyl zařazen mezi první adepty na let do vesmíru, protože se nevešel do limitů. V době zařazení do oddílu kosmonautů mu bylo 44 let, měřil 180 cm, místo požadovaných 170 cm a vážil 84 kg místo požadovaných 72 kg. Proti všem ostatním však měl několik důležitých výhod. Ve druhé světové válce bojoval na letounu Iljušin Il-2. Přestože šlo o bitevní letadlo, určené k ničení pozemních cílů, dosáhl za jeho řízením sestřelu a jeho hruď zdobila Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu.
Georgij Bergovoj v roce 1945 v hodnosti majora
Bitevní letouny Il-2 trpěly velkými ztrátami, i když se z nich propaganda snažila udělat „létající zázrak“. Bergovoj odlétal 186 bojových misí. Bojoval u Kurska, kde byl 28. července 1943 sestřelen. Později byl sestřelen ještě dvakrát. Za více než 100 bojových letů byl 26. října 1944 vyznamenán Zlatou hvězdou. Jeho bojová cesta pokračovala přes Rumunsko, Maďarsko a skončila v Československu, kde na svém Il-2 typ 3 s červenou přídí a označením bílá 22 létal v prostoru Brna a Prahy. Je zřejmé, že nedostatkem odvahy rozhodně netrpěl.
Georgij Beregovoj má na kontě zničení několika desítek německých tanků a dalších vozidel. Přestože to není u pilotů bitevních letadel úplně obvyklé, 25. ledna 1944 mu byl přiznán sestřel jednoho Focke Wulfu Fw 190 ve spoluúčasti. Válku ukončil v hodnosti gardového kapitána a ve funkci velitele letky. Důležité je, že jeho nadřízeným a velitelem leteckého sboru byl plukovník Nikolaj Kamanin, pozdější generálporučík, odpovědný za přípravu oddílu sovětských kosmonautů.
Po válce si Bergovoj doplnil vzdělání a stal se zkušebním pilotem. Měl typové zkoušky na více než 60 různých typů, včetně prototypů nadzvukového MiGu-19, Jaku-27 a těžkého stíhacího Tu-128. Byl prvním sovětským pilotem, který zvládl vybrat vývrtku s proudovým letounem s šípovým křídlem. Na tento manévr zpracoval dodnes platnou metodiku. Podílel se na vývoji přilby GŠ-4, kterou osobně testoval. Udržoval se ve formě o čemž svědčí vyznamenání zasloužilý mistr sportu.
Start nosné rakety Sojuz z kosmodromu Bajkonur
Do oddílu kosmonautů se dostal na vlastní žádost. Nemá cenu zastírat, že mu pomohly bojové zásluhy, vysoká vyznamenání a známost s genpor. Kamaninem. Navíc měl podporu maršála letectva Sergeje Ignaťjeviče Ruděnka, prvního zástupce velitele leteckých sil. Na druhou stranu, navzdory svému věku prošel všemi předepsanými prohlídkami a testy a výcvik absolvoval v plném rozsahu. Dokonce se musel naučit plavat, protože to vyžadovaly podmínky.
Grigorij Beregovoj měl původně letět již v kabině lodi Vostok. Byl ve skupině šesti adeptů pro lety Vostok 7 až Vostok 10. Program však skončil vypuštěním Vostoku 6 s Valentinou Těreškovovou na palubě. Nedostalo se na něho ani na palubě dvojice lodí Voschod 1 a 2.
Georgij Bergovoj na palubě Sojuzu 3
Beregovoj se dostal do vesmíru až na palubě nové lodi Sojuz 3. Ani v tomto případě nezaváhal, přestože let Sojuzu 1 skončil smrtí kosmonauta Vladimira Komarova a Sojuz 2 byl bezpilotní. Kosmická loď Sojuz byla dvojmístná, ale Bergovoj letěl sám. Cílem jeho mise bylo spojení s cílovým Sojuzem 2, letícím v automatickém režimu.
To se mu nepodařilo, protože řízení bylo dost primitivní a během manévrování spotřeboval příliš mnoho paliva. Ostatně s pilotáží kosmické lodi dost bojoval, pravděpodobně proto, že byl zkušebním pilotem s dlouholetou praxí a měl „v krvi“ návyky z aerodynamického řízení letadel. Řízení kosmické lodi se však řídí jinými principy a zbavit se ve 47 letech zažitých návyků není snadné.
Georgij Timofejevič Beregovoj na oficiálním portrétu
Ve vesmíru strávil 3 dny 22 hodin a 50 minut. Na základě jeho připomínek a zkušeností z tohoto letu došlo na dalších lodích Sojuz postupně k úpravám. Přestože nesplnil úkol, spojení s druhou lodí, což bylo považované za nezbytný krok k cestě na Měsíc, svým výkonem se zasloužil o záchranu programu Sojuz. Po návratu z vesmíru byl vyznamenán druhou Zlatou hvězdou. Později se věnoval psychologické přípravě adeptů letu do vesmíru a nakonec se stal velitelem oddílu kosmonautů.
V roce 1969 byl společně s Konstantinem Feoktisovem (Voschod 1) pozván do NASA, kde se setkal mimo jiné s kosmonautem Eugenem Cernanem (Gemini 9A, Apollo 10, Apollo 17), po prarodičích českého a slovenského původu a budoucím účastníkem poslední mise na Měsíc.
Georgij Beregovoj zemřel 30. června 1995 ve věku 74 let na komplikace při operaci srdce. Je pohřben v Moskvě a hřbitově Novoděvičie. Generálmajor Georgij Timofejevič Beregovoj asi navždy zůstane nejdříve narozeným člověkem, který se podíval na oběžnou dráhu.
Pokud se vám článek líbil, využijte možnost sledovat autora, aby vám neunikly žádné novinky.
Další díly:
Zdroje:
Береговой Георгий Тимофеевич. Большая советская энциклопедия: Советская энциклопедия, 1969.
И. А. Маринин, С. Х. Шамсутдинов, А. В. Глушко. Советские и российские космонавты. 1960—2000 Информационно-издательский
B. E. Chertok. Rockets and people». „Mechanical engineering“, 1999
