Hlavní obsah
Věda a historie

Kosmonauti se sestřely: Edwin „Buzz“ Aldrin, díky ukázkovému sestřelu hvězdou magazínu Life

Foto: USAF, Public Domain

Do vesmíru se začalo létat v době, kdy bylo úkolem ozbrojených sil bojovat a ne řešit uniformy pro těhotné vojáky, troje záchody a laky na nehty. Takže mezi prvními kosmonauty bylo pět mužů, kteří měli na kontě sestřel nepřátelského letadla.

Článek

Posledním americkým astronautem, který si připsal sestřel, byl Edwin Eugene „Buzz“ Aldrin Jr., narozený 20. ledna 1930. Studoval vojenskou akademii ve West Pointu. Byl velmi dobrý sportovec, ale na druhou stranu trpěl mořskou nemocí. To bylo důvodem, proč nenastoupil na námořní akademii v Annapolis, jak mu doporučoval otec.

West Point ukončil 5. června 1951 jako třetí v ročníku, což mu dávalo možnost vybrat si, kam bude přidělen. Zvolil letectvo, které se od armády oddělilo v roce 1947. Někoho může napadnout, proč nestudoval rovnou leteckou akademii? Letecká akademie v Colorado Springs byla založena až v roce 1954.

Foto: USAF, Public Domain

Záběry z fotokulometu potvrzující Aldrinův sestřel MiGu-15

Prvním Aldrinovým letounem byl T-6 Texan, na kterém absolvoval pilotní výcvik. Pokračovací výcvik prodělal na výkonnějším T-28 Trojan. Nechybělo mnoho a druhý muž na Měsíci se mohl jmenovat jinak. Při jednom překrutu vzal Aldrin za řízení tak silně, že měl vlivem přetížení blackout (chvilková ztráta vědomí způsobená odkrvením mozku). Naštěstí se probral, ale podle barografu manévr vybral ve výšce kolem 60 m.

Díky dobrým výsledkům ve studiu měl opět možnost výběru druhu letectva. Otec mu doporučoval bombardéry, aby získal praxi velitele. Aldrin zvolil stíhačky. Na Nellisově základně se přeškolil nejprve na F-80 Shooting Star a krátce na to na F-86 Sabre.

V prosinci 1952 byl převelen k 51. stíhacímu křídlu (51. Fighter Wing), konkrétně 16. FIS (Fighter Intercept Squadron) na základně Suwon, jižně od Soulu. Podruhé měl namále, když se mu při jednom z letů zasekla páka přípusti motoru na maximu, což poměrně rychle vyprazdňovalo nádrž. Na základnu se vrátil jen s obtížemi.

Foto: NASA, Public Domain

„Buzz“ Aldrin a Jamesem Lovellem v kabině Gemini 12

V Koreji odlétal celkem 66 bojových misí a připsal si dva sestřely. K prvnímu došlo 14. května 1953. Aldrin letěl asi 8 km jižně od řeky Yalu, když pod sebou spatřil dva MiGy-15. Piloti MiGů o něm zjevně nevěděli, protože pokračovali v letu, jakoby se nic nedělo. „Buzz“ Aldrin zkrátil vzdálenost a zahájil palbu. Půlpalčáky začaly cupovat jeden z MiGů.

Pilot zareagoval, ale už bylo pozdě. Strhl svůj letoun do levé zatáčky, ale potom se stroj asi vymkl řízení, protože nejprve odlétl překryt kokpitu a vzápětí z něho vyletěla vystřelovací sedačka. Tímto sestřelem se Aldrin mediálně proslavil. Magazín Life otiskl 8. června téhož roku záběry z jeho fotokulometu. Jeho obětí byl pravděpodobně npor. Kolesnikov od 224. IAP (Istrbitělnyj Aviapolk).

Druhého sestřelu dosáhl 4. června 1953 při doprovodu Sabrů od 39. FIS (Fighter Intercept Squadron) útočících na korejské letiště. Protože 39. FIS byla právě přezbrojena na nové letouny, měl Aldrin problém udržet s nimi rychlost a začal trochu zaostávat. Přitom si všiml skupiny MiGů, která se na útočnou vlnu chystal zaútočit s převahou výšky. Tentokrát musel se mu nepovedl přepad jako v prvním případě. Protivník, pravděpodobně npor. Stěpan Dorochov od 535. IAP, si ho všiml.

Foto: NASA, Public Domain

Aldrin, druhý muž na Měsíci

Oba stíhači provedli několik manévrů, během nichž se snažili dostat protivníkovi do zad. Jakoby to nestačilo, Aldrinovi vysadil radiolokační dálkoměr. Nastavil tedy na hlavě zaměřovače ručně přibližné rozpětí MiGu a pokračoval v souboji. Několikrát se mu podařilo po MiGu vystřelit a zasáhnout.

Oba letouny se během souboje dostaly nebezpečně nízko. Když Aldrin vybíral jedno klesání, pilot MiGu letícího před ním, se katapultoval. Pravděpodobně byl příliš nízko a bylo mu jasné, že by narazil do země. Vzhledem k malé výšce Aldrin nestihl zaznamenat, zda se mu otevřel padák nebo ne. Za službu v Koreji byl „Buzz“ vyznamenán dvěma DFC.

Po válce sloužil u 22. FS, vyzbrojené letouny F-100 Super Sabre, kde létal i další budoucí astronaut Ed White. Ten později zahynul na palubě lodi Apollo 1. „Buzz“ Aldrin vystudoval MIT (Massachusetts Institute of Technology). Udělal doktorát z astronautiky. V doktorské práci se zabýval metodami navádění kosmických lodí pro úspěšné spojení.

V roce 1962 si podal žádost do druhé skupiny astronautů, pro program Gemini. Neuspěl protože nebyl zkušebním pilotem. Potom NASA podmínky „změkčila“. Stačilo mít 1000 na proudových letadlech. Aldrin měl přes 2200. Byl zařazen do třetí skupiny. Vzhledem ke svému titulu byl nejvzdělanějším kosmonautem, s největšími znalostmi problematiky skupinových letů. Ostatní mu říkali „Dr. Randezvous“.

Foto: NASA, Public Domain

Posádka lodi Apollo 11 Neil Armstrong, Michael Collins a „Buzz“ Aldrin

Do vesmíru se podíval na palubě lodi Gemini 12. Jeho velitelem byl James Lovell, který letěl již podruhé. Hlavním cílem bylo procvičit spojení s cílovým tělesem Agena, jako přípravu k letu na Měsíc. Kromě toho Aldrin provedl celkem tři výstupy do otevřeného vesmíru v celkové délce 5 hodin a 30 minut. Let trval 3 dny 22 hodin a 34 minut. Při druhém letu v lodi Apollo 11 přistál společně s Neilem Armstrongem v modulu Eagle na Měsíci a byl druhým mužem, který vystoupil na jeho povrch. Tento let trval 8 dní 3 hodiny a 18 minut.

Po skončení programu Apollo se podílel na konstrukci raketoplánů Space Shuttle. Po odchodu z NASA sloužil jako velitel školy zkušebních pilotů na Edwardsově letecké základně. Kvůli rozpočtovým škrtům odešel „Buz“ Aldrin v březnu 1972 do zálohy v hodnosti plukovníka.

Pokud se vám článek líbil, využijte možnost sledovat autora, aby vám neunikly žádné novinky.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Další díly:

Zdroje:

Aldrin, Buzz and Wendell Minor. 2005. Reaching for the Moon. New York: HarperCollins Publishers

Aldrin, Buzz and Ken Abraham. 2016. No Dream Is Too High: Life Lessons from a Man Who Walked on the Moon. Washington

Swenson, Loyd S. Jr.; Grimwood, James M.; Alexander, Charles C. (1966). This New Ocean: A History of Project Mercury

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz