Článek
Kandidát na astronauta John Hershel Glenn nebyl žádný mladík. Narodil se 18. července 1921, takže je a zůstane nejdříve narozeným americkým kosmonautem. Létal již za druhé světové války. Sloužil u letecké složky americké námořní pěchoty. Jeho prvním operačním letounem byl transportní Douglas R4D, což nebylo nic jiného než verze C-47 Skytrain, upravená pro námořnictvo. Protože jeho mateřská peruť sdílela letiště v Camp Kearny s průzkumnou perutí VMO-155, která létala na jednomístných průzkumných letounech Grumman F4F-3P Wildcat, požádal o přeložení, což mu bylo schváleno.
V září 1943 byla peruť přeškolena na moderní F4U Corsair a přeložena postupně na Hawai, Midway a Marshallovy ostrovy. John Glenn odlétal 57 bojových misí a vysloužil si dva záslužné letecké kříže DFC. V roce 1946 Glenn sloužil v rámci okupačních jednotek v Číně.
John Glenn v kokpitu F4U Corsair
Když začala válka v Koreji, měl John Glenn zažádáno o přeškolení na tehdy nejmodernější F-86 Sabre u USAF. Využil možnost meziresortních stáží, protože USMC Sabre ve výzbroji neměla. Když dorazil do Koreje, byl přidělen k VMF-311 Tomcaters, vyzbrojené stíhacími bombardéry F9F Panther. Svou první misi zaletěl 26. února 1953. Kámoši z peruti mu přezdívali „Magnetic Ass“ protože „přitahoval“ palbu flaku. Dvakrát se vrátil z mise s více než 250 dírami v draku letounu. Jeho wingman Ted Williams (mimochodem slavný hráč basebalu za Boston Red Socks) o něm prohlásil: „Ničeho se nebál. Byl nejlepší. Ale létat s ním byla čistá hrůza.“
John Glenn kontroluje díry v potahu F9F Panther … přezdívku „Magnetic Ass“ nedostal bezdůvodně
V červnu 1953 John Glenn požádal o přeložení k 25. FIS (Fighter Intercept Squadron), vyzbrojené F-86 Sabre, na základně Suvon. Létal na F-86F-30-NA se sériovým číslem 52-458. Zpočátku měl pod kabinou napsaná jména svých dětí, ale proslavil ho jiný marking.
U peruti platilo nepsané pravidlo, že v autobuse, který vozil piloty na stojánku, mohli ti, kdo se utkali s MiGy sedět, ostatní cestovali „na stojáka“. Protože si Glenn soustavně stěžoval, že má smůlu a zatím nepotkal žádný MiG, který by mohl sestřelit, vyvedli mu technici na boku velký nápis MIG MAD MARINE (Mariňák posedlý Migy).
Smůlu se mu podařilo protrhnout 12. července 1953, když poslal k zemi MiG-15, který shodou okolností kočíroval „kolega od námořnictva“, pilot sovětského 781. stíhacího leteckého pluku tichomořské floty 781. IAPTOF (Istrebitělny Aviapolk Tichookeanskovo Flota) kapitán Viktor Michajlovič Bělov. Glenn ho sestřelil během přistávacího manévru na základně Andong ve výšce asi 15 m nad zemí. Pilot zahynul.
Kabina kosmické lodi Friendship 7
O týden později, 19. července 1953, poslal k zemi další MiG-15. Potřetí vybojoval vítězství 22. července 1953, kdy sestřelil MiG-15 za jehož řízením seděl čínský pilot Fuan Yuxiang od 45. IAP (Istrebitělnyj Aviapolk) 15. IAD. O týden později válka skončila a tím i Glennova vysněná šance na to, že by dotáhl Johna Franklina Bolta, který byl jediným esem od US Marine Corps v Korejské válce. Za službu v Koreji byl John Glenn vyznamenán dalšími dvěma DFC.
Po válce John Glenn absolvoval školu zkušebních pilotů v NAS Patuxtent River. Prvním letounem, který testoval byl FJ-3 Fury, což byla palubní verze F-86 Sabre. Následoval první letoun US Navy s přídavným spalováním Vought F7U Cutlass a výkonný F8U Crusader. Na tomto letounu provedl 16. července 1957 první transkontinentální přelet USA nadzvukovou rychlostí. S třemi doplňováními paliva za letu to zvládl z Los Alamos do New York City za 3 hodiny 23 minut a 8 sekund. Za svůj výkon dostal pátý DFC a jeho tvář se objevila v New York Times.
John Glenn ve skafandru pro kosmickou loď Mercury
V té době měl na kontě 9000 letových hodin z toho 3000 na proudových letounech. Když se vybírali kandidáti na astronauty, na námořní pěchotu se poněkud zapomnělo. Naštěstí proběhl doplňovací výběr. Nicméně John Glenn potřeboval pro členství v „elitním klubu“ přímluvu, protože nesplňoval podmínku bakalářského titulu v oboru exaktních věd. Studoval sice na univerzitě, měl dostatečný počet kreditů, ale ne na své alma mater, která mu tím pádem odmítla titul přiznat. Nakonec jej zachránilo, že se za něho přimluvil jeho velitel Col. Jake Dill.
Do vesmíru se podíval dvakrát. Poprvé při letu MA-6 v kabině lodi Friendship 7. Stal se prvním Američanem na oběžné dráze, provedl tři oběhy a let trval 4 hodiny 55 minut a 23 sekund. Podruhé cestoval do vesmíru na palubě raketoplánu Discovery, při letu STS-95. V té době mu bylo již 77 let. Až do roku 2021 se stal nejstarším člověkem na oběžné dráze. V pilotním deníku mu přibylo dalších 9 dnů 19 hodin a 54 minut.
Oficiální portrét Johna Glenna před letem STS-95
John Glenn byl jediným mariňákem v Mercury seven a posledním jejím žijícím členem. Zemřel 8. prosince 2016. S vojenskými poctami byl pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.
Další díly:
Zdroje:
Atkinson, Joseph D.; Shafritz, Jay M. (1985). The Real Stuff: A History of NASA's Astronaut Recruitment Program
Burgess, Colin (2011). Selecting the Mercury Seven: The Search for America's First Astronauts. Springer-Praxis books in space exploration.
Glenn, John; Taylor, Nick (1999). John Glenn: A Memoir. New York: Bantam Books
Swenson, Loyd S. Jr.; Grimwood, James M.; Alexander, Charles C. (1966). This New Ocean: A History of Project Mercury
