Článek
Druhé funkční období Amerického prezidenta Donalda Trumpa začalo inaugurací 20. ledna 2025. Již ten den ukázal, že všechno bude jinak, jak dříve naznačil například Donald Trump mladší. Vnímání USA se v posledních třech měsících naprosto změnilo. Otočení kormidla politické orientace a rozbití světového řádu budovaného osmdesát let vehnalo svět do nejistoty, která byla umocněná uvalením rozsáhlých cel takřka na celý svět.
Přítel mého nepřítele bude můj nejlepší přítel
Pro Evropany na první pohled nesmyslná proruská orientace USA je naprosto logická, pokud je cílem snaha odloudit Rusko od Číny. Volba Steve Witkoffa jako zvláštního velvyslance USA pro Rusko ukazuje vlídnou tvář a snahu ukončit konflikt. Vladimír Putin vidí tyto kroky jako znak slabosti a akcentuje svoje požadavky. V rámci Trumpovy snahy ukončit konflikt za jakoukoliv cenu, se odehrávají velké ústupky, ať už v rámci možnosti omezení sankcí, vynechání Ruska z celní války, uznání Ruska jako vlastníka Krymu nebo ponechání čtyř částečně obsazených ukrajinských regionů v područí Ruska v rámci mírové dohody. Strategie USA je nyní „dejme Rusku vše, co ho přivede k nám a odpoutá od Číny“. Ukrajina pro USA není důležitá, těžiště nové studené války opustilo Evropu a míří do Tichomoří.
Zadarmo ani kuře nehrabe
Problém Ukrajiny je na bedrech Evropy. USA pro nás nic neudělají, pokud z toho nebudou nic mít. Tento predátorský způsob vedení politiky se plně projevil tlakem na podepsání surovinové dohody s Ukrajinou, který v posledních dnech akcentuje. Poslední naděje Ukrajiny je v tom, že po podepsání dohody bude Amerika „bránit svoje investice“. Je ale nepravděpodobné, že by USA hodilo přes palubu Rusko, jehož území disponuje vyššími násobky dostupných surovinových zdrojů. Po odchodu mnoha západních firem navíc poklesla těžba, takže je ruský trh ohromná příležitost pro americký business, který bude mít větší příležitosti, než v devadesátých letech po rozpadu SSSR. Putin ostatně nařídil, aby se do 15. května prozkoumaly možnosti zpětného odkupu firem, jež západní majitelé po únoru 2022 prodali a opustili. Konec sankcí ze strany USA se blíží, což dále zvýší tlak na Evropu. USA potřebuje Rusko (takřka) za každou cenu, což dobře rozvedl již před rokem analytik Asociace pro mezinárodní otázky Jiří Vyčichlo.
Charita pro Evropu skončila
Česku trvalo dvacet let, než začalo plnit rozpočet dvěma procenty HDP na obranu, k čemuž se zavázalo při vstupu do NATO v roce 1999. Nebyli jsme jediní. Mnoho dalších zemí NATO spoléhalo na USA v rámci zabezpečení mnoha schopností, které Evropa neměla. Trump tento stav zastavil a tlačí do toho, abychom se začali sami starat o vlastní bezpečnost. Mnoho států má ale problémy udržovat své vojsko, ať se to týká britského námořnictva nebo celkové podfinancovanosti Německa.
Požadavek Trumpa na vydávání pěti procent HDP na obranu se v době napjatých státních rozpočtů nesetkal pozitivním ohlasem laické veřejnosti, ale s postupným stahováním USA z Evropy bude nutné rozpočty navýšit. Předpokladem tohoto požadavku bylo odpovídající navýšení zbrojních zakázek pro americké firmy, což je vzhledem k nové orientaci USA v ohrožení. A je z toho mrzení. USA Evropu nepotřebuje, Evropa USA ano. Protože Evropa není v současnosti dostatečně lukrativní, USA ji může opustit. Otočit se zády k Ukrajině a říci „je to problém Evropy“ je opačný způsob řešení situace, než ten, který zvolilo USA v dubnu 1917 a prosinci 1941.
Za současné situace je v očích USA nutné obětovat pěšce, aby získal královnu. Pokud bude k dosažení cíle potřeba obětovat i věž, je to už velký risk. Nikdo neví, zda je rozparcelování světa mezi USA, Rusko a Čínu možné, i když určité kroky k tomu směřují. Je pravdou, že Rusko v současnosti nemá příliš dalších zemí, se kterými by mohl spolupracovat. Pragmatická Rusko-Čínská spolupráce je čistě sňatkem z rozumu.
Bič na vzpurné dítě
Evropa se po tlaku USA (a prvních hysterických projevech) nesesypala a naopak začala ustupovat od podpory Trumpovy politiky. Hrajeme teď vysokou hru, kdy svými kroky maříme snahu velmoci, která se snaží dohodnout s druhou (papírovou) velmocí. Pokud bude podpora Ukrajiny pokračovat, může se USA odhodlat k zoufalému kroku, jak zkrotit naši vzpurnost. Použití „Ruské páky“ zadržení dodávek plynu, na kterém je Evropa závislá, s cílem donutit nás nechat Ukrajinu bez pomoci? I to může být ve hře. Záleží pouze na zoufalosti obou stran a míry ochoty přinášet oběti pro dlouhodobý cíl.
Evropa alespoň pro teď dokázala, že je schopna dostát svým slibům a podporovat napadaného souseda. Existuje tak šance, že v případě napadení Evropy Ruskem se budeme schopni sami bránit, bez prosebných pohledů za oceán. Politický a světový vývoj v následujících letech ukáže, zda jsme ochotni pokračovat v nastalé politice i dlouhodobě.
