Mýtus Cthulhu: Nyarlathotep

S Nyarlathotepem se Howard P. Lovecraft poprvé setkal v „nejrealističtější a nejstrašlivější noční můře, jakou od svých deseti let zažil“. Ve snu dostal dopis od přítele, který zněl: „Nezapomeň se setkat s Nyarlathotepem, pokud přijde do Providence. Je strašný – strašnější, než si dokážeš představit – ale úžasný. (…) Viděl jsem zástupy lidí, jak se plahočí nocí, všichni si ustrašeně šeptají a upínají se jedním směrem. Zařadil jsem se mezi ně, bál jsem se, ale zároveň jsem toužil vidět a slyšet velkého, nejasného, nevyslovitelného Nyarlathotepa.“ Tento sen se stal inspirací pro krátký příběh z roku 1920. Nyarlathotep je tak prvním publikovaným bohem Mýtu Cthulhu a je zároveň také první entitou temného pantheonu bytostí, která přímo vystupuje ve více než jednom původním lovecraftovském příběhu.

Tento článek vychází ze světa Mýtu Cthulhu, který je organickým dílem mnoha autorů. Jedná se o složitou a provokativní mytologii bez pevných pravidel a jasné struktury. My se však budeme držet v mantinelech původní Lovecraftovy filozofie. Zařadíme se mezi zástup vyděšených lidí plahočících se nocí, abychom spatřili a vyslechli si strašného a úžasného zvěstovatele vědění a zkázy. Velkého. Nedosažitelného Nyarlathotepa.

Nyarlathotepovo postavení je daleko vyšší, než by se na první pohled mohlo možná zdát. Je totiž prvorozeným synem nejvyšší entity Mýtu Cthulhu – Azathotha. Je duší a poslem nejen svého „idiotského“ otce, ale také ostatních Vnějších bohů. Tedy nejmocnější skupiny tohoto kosmického universa. Je vykonavatelem jejich nepochopitelné vůle na Zemi i v říši Snů. Dohlíží na dodržování kosmických zákonů, za jejichž porušení tvrdě trestá. Někteří literární teoretici věří, že Nyarlathotep je jakési ztělesnění rozšířeného kolektivního vědomí těchto bytostí. Takové tvrzení je ale v mnoha ohledech diskutabilní – jak se ještě dozvíme. Nyarlathotep má totiž vlastní úmysly a nebojí se komukoliv vzepřít.

Zatímco ostatní bohové jsou nám nekonečně vzdáleni – buď se ukrývají daleko za hvězdami nebo spí v nedozírných temných hlubinách – Nyarlathotep se prochází mezi námi od počátku časů. Mluví naší řečí. Rozumí našim touhám i slabostem. Zakládá a stará se o kulty lidských služebníků a uctívačů těchto neznámých sil po celém světě. Robert Bloch (autor Psycha a Lovecraftův přítel) v jedné své povídce ze světa Cthulhu popisuje Nyarlathotepa jako prvního boha, které lidstvo kdy poznalo. To by znamenalo, že Nyarlathotep je pevně spojený s moderní evolucí člověka, protože to byl právě on, kdo nám přinesl první náboženství.

Nyarlathotep na sebe dokáže vzít jakoukoliv podobu, která se mu zamane a také ovládnout většinu lidských bytostí jako hostitele. Tohoto umění využívá právě při kontaktu s lidmi (i s jinými inteligentními bytostmi). Při zakládání kultů uprostřed různých společností a kultur napříč stoletími. I díky tomu nám přijde daleko lidštější než ostatní členové jeho „rodiny“, ale to je pouze klam. Nyarlathotep je „hrůza nekonečných tvarů“ a přesně tak je ho potřeba chápat. Jednou nás doslova uhrane svým božským zjevem, uchlácholí hloubkou svého hlasu a pečlivým výběrem slov. Po druhé nás vyděsí některou ze svých podob ze světa těch nejstrašnějších nočních můr, které nemají s lidskostí nic společného. Co se ale stane, až všechny tyto masky spadnou? Jaká tvář na nás bude shlížet?

„A pak z nitra Egypta přišel On,

Jemuž se každý feláh klaníval,

Tichý, štíhlý, pyšný jak faraon.

Oděn v šat rudý jak úsvit žár.“

První doložené setkání Nyarlathotepa s lidstvem se odehrálo ve starém Egyptě před pádem Atlantidy, kdy na sebe bůh tisíce tváří vzal podobu jakéhosi antropomorfního faraona. Mladého vysokého muže pyšných rysů korunovaného zlatým pšentem zářícím vrozeným světlem. Říkal, že se vynořil z černé tmy sedmadvaceti století a že nese poselství z míst mimo náš svět. Jeho slova slibovala vědění a nesmrtelnost každému, kdo byl ochotný ho následovat.

Stal se jedním z největších bohů v zemi na Nilu. Byl vládcem podsvětí, pánem noci a patronem čarodějů. Do čela státu prosadil vládnoucí rod a svého oddaného služebníka korunoval faraonem. Nastalo období teroru plné krutosti, zabíjení a destrukce. Po mnoha letech se však obyvatelé Egypta proti této síle vzbouřili a krvavý kult zničili. Vyškrtli všechny zmínky o temném poslu ze svých záznamů a památek a jeho božské atributy přisoudili jiným, spravedlivějším bohům. Jméno Nyarlathotep ale vymazat nedokázali. V průběhu staletí se následně jeho učení rozšířilo do celého světa – například Velké Británie, Číny, Východní Afriky, Jižní i Severní Ameriky nebo Střední Evropy.

„Dav za ním šel, lačně po kázání,

leč o čem mluvil, neměl pak zdání;

a zatím světem šířila se zvěst,

že šelmám vládne onen věrozvěst.“

V temném grimoáru De Vermis Mysteriis je Nyarlathotep nazýván „vševidoucím okem“. Jeho roli můžeme chápat jako jakéhosi kosmického nositele poznání a transformace, jehož zjevení přináší významný posun ve vědění a inspirují rychlý technologický pokrok nižších bytostí. To vede často k vzestupům a rozkvětům civilizací, za což bychom měli být vděční. Avšak předtím, než nazveme Nyarlathotepa druhým Prométheem, je potřeba mít se na pozoru.

Ostatní Vnější bohové a Velcí staří jsou často popisováni spíše jako nemyslící a bezduší. Jejich cíle jsou poháněny pro nás podivnými, nepoznatelnými a nerozumnými touhami. Nedá se o nich ale říct, že by nám chtěli cíleně a zlovolně škodit. U Nyarlathotepa je to však něco jiného. Během věků se u něho totiž vyvinulo jakési pokřivené racionální nadvědomí. Vlastní a autonomní osobnost. Díky tomu se zčásti vymanil vlivům svého otce Azathotha a dalším mocným entitám Mýtu Cthulhu. Získal nebývalou volnost, které začal využívat. Libuje si v krutosti, je lstivý a je mistrem manipulace. Je nejblíže tomu, co bychom mohli nazvat „ďábelským zlem“ (podobně jako u Soudce Holdena). Baví ho dívat se na lidské utrpení. Způsobovat destabilizaci, zmatek a zkázu.

Nyarlathotep nemá apatickou lhostejnost ostatních entit. Nedrtí nás lhostejně pod nohama jako ostatní. Místo toho proklouzne skulinami naší mysli a zasadí semínko jinak nedosažitelných vědomostí. Z podivných nástrojů vytváří „nástroje ještě podivnější“ a „předvádí ukázky síly, při nichž lidé oněmí“. Přesně tak zasáhl v jedné ze svých podob do projektu Manhattan, na jehož konci vznikly první atomové bomby. Zbraně hromadného ničení.

V již zmíněné krátké povídce z roku 1920 Nyarlathotep vystupuje jako přednášející. Během jedné z výstav ukáže přítomným divákům v sále film, na kterém je v podstatě promítána zkáza světa. Vypravěč se spolu s ostatními účastníky těmto obrazům vysměje. Vypotácí se ven na ulici a tady se stane svědkem opravdu hrozivé podívané – skutečné apokalypsy rozpadajícího se vesmíru. Na Zemi nepřicházejí žádné entity z jiných planet nebo dimenzí. Místo toho zkázu lidstva způsobí jeho vlastní vědění a takzvaný pokrok. Nyarlathotep na to vše jen zpovzdáli dohlíží. Plní roli jakéhosi zvěstovatele a průvodce.

Nyarlathotep je mocný. Podobně jako ostatní bohové má i on nespornou moc nad realitou, ale zdá se, že ji využívá „pouze“ ke sdílení zakázaných vědomostí. Podobně jako had v Rajské zahradě nebo monolity v knize Arthura C. Clarka 2001: Vesmírná odysea. Avšak zdá se, že nám dává na vybranou. Konečná odpovědnost za využití nebo zneužití těchto sil stojí pouze na nás samotných. A my se bojíme a zároveň jsme zvědaví. Toužíme po vědění a moci. Musíme se tak ptát: Nakolik je to skutečně naše svobodná vůle a nakolik vůle „archanděla změny“. „Vševidoucího oka“, které dohlédne mnohem dál než kdokoliv z nás.

Použité zdroje:

HARMS, Daniel. The encyclopedia Cthulhiana. Chaosium: Ann Arbor (USA), 1994. ISBN: 978-1568821191

LOVECRAFT, P. Howard. Komplet Sebraných spisů. Praha: Albatros (ČR), 2014. ISBN: 978-80-259-0351-3

LOVECRAFT, P. Howard. Houby z Yuggothu. Praha: Straky na vrbě, 2019. ISBN: 978-80-87364-96-3