Článek
Houbařská sezona je v letošním roce nezvykle brzy v plném proudu. Mezi často nalezené houby se řadí i muchomůrka šedivka, dříve nazývaná jako tlustá. Pravděpodobně ji většinou přejdete bez většího povšimnutí, protože vás odradí klasické muchomůrkovité bílé šupiny na šedivém až hnědém klobouku. Hlavním lákadlem se stane až tehdy, pokud je částečně skryta pod listím, nebo nejsou patrné ony šupiny. V ten okamžik je pro houbaře nadějí na hřibovitou trofej, dokud nebude při bližším prozkoumání houby vyveden z omylu.
Přesto sběr muchomůrky šedivky není chybou. Řadí se mezi jedlé, ačkoliv vás její vůně možná odradí – připomíná syrové brambory. Chuťově ale nijak nevyniká. Pro gurmány je mnohem lepší k tepelné úpravě muchomůrka růžovka, zvaná jako „masák“, jelikož chutí opravdu připomíná maso. Ačkoliv jsou rozdíly v barvě klobouků značné, obě houby lze v případě starších exemplářů zaměnit, což není u jedlých hub problém.
Ten nastává až v případě záměny s muchomůrkou tygrovanou. Ta je na první pohled pro laika téměř nerozeznatelná od muchomůrky šedivky a bohužel patří mezi prudce jedovaté. Klobouk má také šedý až tmavě hnědý s bílými šupinami. Při podrobnějším zkoumání lze však najít rozdíly. Nohu (třeň) i jeho prsten má šedivka narozdíl od své jedovaté příbuzné mohutné. Muchomůrka tygrovaná pak má na spodní části vejčitou pochvu (někdy nazývanou jako kalich smrti). Ta růžovce i šedivce chybí, mají hlízu.
Na první pohled zdánlivě stejné houby: (zleva) muchomůrky šedivka, růžovka a tygrovaná.
Kvůli velmi časté záměně a otravě je odborníky a mykology nedoporučován houbařům sběr muchomůrky šedivky. Pokud si však tuto houbu budete chtít z lesa odnést, pečlivě si prohlédněte každý kus. Snadno se může stát, že v trsu několika zdánlivě stejných jedlých hub bude „skryta“ jedovatá muchomůrka tygrovaná. Otrava touto houbou je velice podobná halucinogenním účinkům muchomůrky červené, a dokonce hrozí i smrt.
Proč odborníci podobně nedoporučují sběr „masáků“? U nich je záměna těžší. Růžovka i muchomůrka tygrovaná sice za syrova krásně voní „po houbách“, ale při tepelné úpravě (většinou smažením) pak vůně „masáků“ opravdu připomíná maso. Tepelnou úpravou musí projít vždy, protože jinak jsou jedovaté – obsahují hemolysin, který ničí červené krvinky. Růžovky také mají na první pohled narůžovělý klobouk. Příroda ale umí kouzlit, proto ji můžete najít i v šedo-hnědém zbarvení, v takovém případě po nakrojení či jiném poškození začne růžovět.
