Kuřimská kauza: Když se z týrané holčičky vyklube dospělá žena

Byl květen 2007. Jeden z obyvatel Kuřimi u Brna si zrovna doma hrál s novou dětskou chůvičkou s kamerou. Testoval signál, jenže místo vlastního spícího dítěte na zrnité obrazovce uviděl záběry jako z hororu. V temné komoře sousedního domu ležel na zemi nahý, svázaný chlapec s roubíkem v ústech. Otřesený muž okamžitě zavolal policii.

Když zásahová jednotka vtrhla do rodinného domku Kláry Mauerové, našla v komoře pod schody zuboženého sedmiletého Ondřeje. Kluk byl zavřený v naprosté tmě, spoutaný a s viditelnými stopami surového týrání. V domě ale nebylo jen jedno dítě. Policie tam objevila ještě devítiletého Jakuba a třináctiletou Aničku.

Matka Klára Mauerová byla na místě zatčena a sociálka všechny tři děti okamžitě převezla do brněnského krizového centra Klokánek. Zdálo se, že nejhorší noční můra skončila a děti jsou v bezpečí. Jenže to, co policie považovala za sice brutální, ale vcelku přímočarý případ domácího násilí, se během pouhých čtyřiadvaceti hodin začalo měnit v nejbizarnější kauzu novodobé české kriminalistiky.

Třináctiletá Anička, která se v Klokánku chovala jako těžce traumatizované, plaché dítě, totiž hned první noc využila chvilky nepozornosti personálu. Otevřela okno a zmizela do tmy. Když policisté začali po uprchlé dívce pátrat a skládat střípky jejích osobních dokladů dohromady, zjistili, že celý její příběh je od začátku do konce naprostý podvrh. Žádná třináctiletá Anička neexistovala. Tyto úřední papíry, které dříve dokonce schválil český soud, patřily někomu úplně jinému.

Když kriminalisté porovnali vzorky DNA, zjistili šokující pravdu. Plachá, hubená dívka, která utekla oknem z Klokánku, nebyla žádná pubertální Anička. Byla to třicetiletá dospělá žena jménem Barbora Škrlová. Žena s vysokoškolským diplomem.

Úřady, psychologové i zkušení sociální pracovníci zůstali v naprostém šoku. Škrlová dokázala dokonale změnit hlas, držení těla i mimiku, takže o jejím dětském věku nikdo nepochyboval. Jak se ale ukázalo, útěk z krizového centra byl teprve začátek jejího velkého divadla. Zatímco po ní v Česku pátrala policie, Barbora překročila hranice a zamířila na sever Evropy.

O několik měsíců později se v Norsku objevil nový případ. Místní úřady tam začaly řešit příběh třináctiletého českého chlapce jménem Adam. Kluk žil s mužem, který tvrdil, že je jeho otec, chodil do norské školy, ale s nikým nekomunikoval a projevoval známky těžkého traumatu. Norská sociálka pojala podezření, že s chlapcem není něco v pořádku, a kontaktovala českou stranu.

Když tamní policie chlapce zajistila a provedla identifikaci, nestačili se divit. Pod identitou třináctiletého Adama, který řadu týdnů úspěšně předstíral, že neumí slovo norsky a odmítá mluvit, se znovu skrývala ta samá třicetiletá Barbora Škrlová. V lednu 2008 ji norští policisté zatkli a v doprovodu Interpolu eskortovali letadlem zpět do České republiky.

Po návratu Škrlové do Česka začalo rozplétání motivů a veřejnost se konečně dozvěděla, co se za zdmi kuřimského domu vlastně dělo. Spekulovalo se o mezinárodní síti dětské pornografie i o rituálech náboženské sekty. Vyšetřování ale nakonec ukázalo něco jiného. Šlo o uzavřenou skupinu lidí ovládanou chladnokrevnou, systematickou manipulací.

Klára Mauerová, matka obou chlapců, byla podrobena brutálnímu psychickému nátlaku. Hlavní roli v tom hrála její sestra Kateřina a právě Barbora Škrlová, respektive její otec Josef Škrla. Klára dostávala instrukce přes SMS zprávy od záhadného člověka, který se podepisoval jako „doktor“ nebo „Anatol“.

Tento neexistující vůdce jí krok za krokem diktoval, jak má své syny Ondřeje a Jakuba „připravovat“ a „čistit“ od zlých sil. Skutečným cílem bylo zlomit v chlapcích jakoukoliv vůli a udělat z nich osoby ochotné kdykoliv uposlechnout jakýkoliv příkaz.

Manipulace zašla tak daleko, že Klára uvěřila, že její vlastní děti jsou ztělesněním zla, zatímco dospělá Škrlová je vyvolená bytost, kterou je potřeba chránit za každou cenu. Chlapci byli měsíce zavíráni v temných komorách, topeni, páleni cigaretami a u toho natáčeni na kameru.

Škrlová přitom v domě nežila jen jako pasivní svědek. Podle vyšetřovatelů se na trýznění chlapců aktivně podílela a sama pomáhala vytvářet atmosféru strachu, aby upevnila svou roli bezbranného dítěte.

Soudní proces v roce 2008 odhalil zrůdnost celého systému. Skupina manipulátorů a trýznitelů si odnesla tvrdé tresty. Matka chlapců Klára Mauerová dostala 9 let, její sestra Kateřina 10 let. Samotná Barbora Škrlová byla odsouzena k 5 letům vězení. Všichni se odvolali. Ovšem odvolací soud v roce 2009 výše trestů potvrdil.

Za mřížemi ale Škrlová celou dobu nestrávila. V prosinci 2011 podala žádost o podmíněné propuštění, kterému soud na začátku roku 2012 vyhověl. Z věznice odešla na svobodu se sedmiletou podmínkou. Od té doby žije v naprostém ústraní pod změněnou identitou, podle některých informací se odstěhovala do zahraničí a k případu už se nikdy veřejně nevyjádřila.

Oba týraní chlapci, Jakub a Ondřej, byli svěření do péče svého otce. Brzy mu je ale soud odebral a svěřil do péče prarodičů z matčiny strany. Otec byl odsouzen za zpronevěru peněz patřících chlapcům.

Kuřimská kauza tak dodnes zůstává mementem toho, jak hluboko může člověk klesnout, když podlehne fanatické manipulaci, která dokázala udělat z dospělé ženy dítě a z vlastní matky tyrana takového kalibru.