Článek
Když si v obchodě vezmete do ruky sklenici tmavého medu s nápisem „lesní“, pravděpodobně vás napadne obraz kvetoucí mýtiny, bzučících včel a sluncem prohřátého podrostu. Realita je jiná, a přitom fascinující (i když, přiznejme si, po jisté stránce i malinko nechutná – pokud tedy nemáte zrovna pozitivní vztah ke konzumaci hmyzu).
Tento med nevděčí za svůj vznik květům, ale drobným mšicím a červcům, kteří vysoko na větvích smrků, jedlí nebo lip sají rostlinnou mízu a přebytek cukrů vylučují jako lepkavou kapalinu zvanou medovice. Včely ji sbírají, enzymaticky přetvářejí a zahušťují v úlu. Výsledkem je med, který se od květového liší barvou, chutí i složením, a jehož příběh začíná v trávicím ústrojí hmyzu o velikosti špendlíkové hlavičky.
Cesta od mízy ke sklenici: jak medovice vzniká
Celý proces startuje ve floému, vodivém pletivu stromu, které rozvádí cukry z listů do zbytku rostliny. Mšice, červci a další zástupci řádu Hemiptera do floému zapíchnou sosák a začnou sát. Rostlinná šťáva je ale pro ně příliš bohatá na cukry a chudá na aminokyseliny, které potřebují. Hmyz si proto z mízy odfiltruje využitelné složky a přebytek vody s rozpuštěnými cukry vyloučí. Podle studie publikované v PLOS One přitom nejde o pouhou filtraci; střevní enzymy hmyzu část sacharózy přemění na další cukry včetně melecitózy. Medovice, která skončí jako lesklá kapka na jehličce smrku, je tedy metabolicky pozměněný materiál, ne jen „přefiltrovaná míza“.
Včely tyto kapky aktivně vyhledávají. Už při sběru je obohacují vlastními enzymy a v úlu pak medovici dále odpařují a nechávají zrát, stejně jako nektar. Aby ovšem vzniklo dost medovice pro využitelnou snůšku, musí se producenti přemnožit. Jednotlivé kapičky jsou příliš malé; teprve masivní výskyt mšic na korunách stromů pokryje listy a jehličí vrstvou, která stojí včelám za cestu.
Kdo stojí za českým medovicovým medem
V tuzemských podmínkách patří mezi včelařsky nejvýznamnější producenty medovice puklice poloskrytá, medovnice smrková, medovnice lesklá, medovnice dubová, brvnatka javorová a zdobnatka lípová. Každý druh preferuje jiného hostitele: medovnice smrková žije na smrcích, zdobnatka lípová na lipách, brvnatka javorová na javorech. Právě tato vazba na konkrétní stromy dává medovicovému medu jeho typický charakter: smrkový medovicový med chutná jinak než lipový.
A tady se ukazuje, proč byl název „lesní med“ dlouhodobě terčem odborné kritiky. Ne všichni producenti medovice žijí v lese; zdobnatka lípová se klidně usadí na městské aleji. A naopak, v lese rostou i nektarodárné rostliny, z nichž vzniká klasický květový med. Označení „lesní“ tak neříká nic o skutečném původu medu, jen evokuje romantickou kulisu.
Co říká zákon: od kritiky k definici
Historicky byl postoj českých úřadů opatrný. Spotřebitelský leták portálu Bezpečnost potravin z roku 2019 uváděl, že „lesní med“ je pouze dobrovolné označení, přípustné jen tehdy, pokud je pravdivé. Odborné kruhy šly dál a název rovnou odmítaly jako zavádějící.
Situace se ale mění. Vyhláška č. 490/2025 Sb., účinná od 14. června 2026, výslovně definuje „med medovicový nebo lesní“ jako jeden typ medu. Legislativa tak de facto přijala spotřebitelský úzus za svůj. Kdo po tomto datu uvidí na etiketě nápis „lesní med“, dívá se na zákonný termín, nikoli na marketingový trik. Přechodné ustanovení navíc umožňuje doprodej medu označeného podle starší vyhlášky, takže v regálech se ještě nějakou dobu mohou objevovat oba typy etiket.
A jaké jsou rozdíly oproti květovému medu?
- Součet fruktózy a glukózy: u medovicového minimálně 45 %, u květového 60 %.
- Minerální látky a barviva: medovicový med jich obsahuje více.
- Chuť: sladká až kořenitá, mírně škrablavá, výrazně aromatičtější.
V kuchyni se proto medovicový med hodí tam, kde má být cítit: do marinád, glazur, k sýrům nebo do perníkového těsta. Pro jemné doslazení čaje bývá praktičtější světlejší květový med.
Jak tedy vidíte, není to s tímhle „mšičím“ produktem zase tak špatné. Jen si od něj musíte jednou provždy odmyslet tu romantickou kulisu lesních květů plných vůně.
Autorský text
