Článek
Ellen Sadlerová nebyla batole ani pohádková princezna. Byla to nejmladší dcera chudé venkovské rodiny, jež už ve svých jedenácti letech pracovala jako chůva u cizích lidí. Než ztratila vědomí, trápily ji otoky žláz, hnisavý absces v týle a podezření na onemocnění páteře. Krátce po návratu z nemocnice v Oxfordu, kde jí příliš nepomohli, přestala reagovat na okolní svět. A pak podle tehdejších zpráv v tisku nereagovala dalších 3 478 dní.
Viktoriánská atrakce za šilink
Chalupa Sadlerových v Turville se během několika měsíců proměnila v lákavou podívanou. Matka Ann Frewenová, jež se po skonu prvního manžela znovu vdala, organizovala návštěvy u Ellenina lůžka. Vstupné se oficiálně nevybíralo, avšak finanční dary proudily – podle některých odhadů až kolem dvou liber týdně v sezóně, což pro rodinu dělníka představovalo malé jmění. Příchozí si mohli zakoupit i pramínek Elleniných vlasů, pokud měli zájem. Přístup k dívce byl ale přísně korigován: matka sama rozhodovala, kdo smí dovnitř.
Podle místních legend dorazil k lůžku i Albert Eduard, princ z Walesu, a pokusil se Ellen probudit dotykem, v duchu staré panovnické víry v léčivou moc královského doteku. Přímý historický důkaz o této návštěvě se však ve veřejných pramenech nepodařilo dohledat. Detailnější sekundární rekonstrukce hovoří pouze o „údajné“ či „tradované“ návštěvě. Ale ať už princ dorazil, nebo nedorazil, jisté zůstává to, že Ellen se neprobudila.
Zlomené zuby a výživa obyčejnou konvičkou
Přibližně patnáct měsíců od počátku nehybnosti se Ellen sevřela čelist natolik, že ji nebylo možné rozevřít. Matka potřebovala dceru nějak vyživovat. Dobové záznamy popisují, že tekutou stravu (mléko, masový vývar) jí podávala malou konvičkou přes mezeru mezi vylomenými zuby. Nejde tedy o to, že by Ann dceři chrup úmyslně vyrazila kladivem, jak tvrdí nejdrastičtější verze příběhu. Čelist zkrátka zatuhla, zuby se zlomily a vzniklá mezera posloužila jako jediný přístup k potravě.
Rodný dům Ellen dodnes stojí
I tak jde o výjev, který vyvolává řadu otázek. Místní lékař William Hayman Ellen opakovaně vyšetřoval a tvrdil, že přímý podvod neodhalil. Zároveň však rodina odmítala dívku přemístit do nemocnice, kde by byla pod neustálým dohledem. Sousedé občas prohlašovali, že Ellen viděli bdělou. A ve sčítání lidu z roku 1871 také nebyla vedená jako invalidní, když už jsme u toho. Proč? To už se nejspíš nedozvíme.
Procitnutí přišlo až po matčině smrti
Ann Frewenová skonala v květnu 1880. O pět měsíců později, v říjnu téhož roku, se Ellen probrala. Bylo jí jednadvacet let. Podle tehdejších zpráv si na uplynulých devět let nevzpomínala. Do listopadu byla považována za poměrně zotavenou, uvádělo se jen slabší oko a mírně menší vzrůst, než by odpovídal jejímu věku.
Časová sousednost matčiny smrti a Ellenina procitnutí je detail, který posiluje podezření, že Ann měla nad celým režimem zásadní kontrolu. Důkaz to však není. Stejně tak mohlo jít o souhru náhod, změnu péče po matčině odchodu nebo o nějaký psychologický zlom, který nelze zpětně rekonstruovat.
Ellen se vrátila k běžnému životu. V listopadu 1886 se ve Fawley provdala za Marka Blackalla, žila v Barkhamu a Cavershamu a přivedla na svět nejméně pět dětí. Žádný další „spící“ návrat už nikdy popsán nebyl.
Co by řekla dnešní medicína
Viktoriánský tisk psal o „zázračném spánku“. Dnešní neurologie by případ nevnímala jako pohádku, ale jako akutně závažnou poruchu vědomí vyžadující okamžitou diferenciální diagnostiku: EEG, zobrazení mozku, laboratorní a toxikologický rozbor, vyšetření na infekci, epilepsii, metabolické a autoimunitní příčiny.
Populární vysvětlení často sahá po Kleine-Levinově syndromu, tedy vzácné rekurentní hypersomnii. Jenže ta probíhá v epizodách oddělených obdobími běžného fungování, nikoli jako souvislý devítiletý stav. Lépe odpovídá katatonie s kataleptickými prvky, jež vysvětluje nehybnost, posturu i mutismus. Nebo koncept funkčního kómatu, tedy neorganické poruchy vědomí, kde mozek „vypne“ bez prokazatelného strukturálního poškození. Obě diagnózy však narážejí na totéž: devítileté přežití bez moderní intenzivní péče je i pro ně extrémně obtížně vysvětlitelné.
A pak je tu třetí rovina – sociální. Viktoriánská Anglie znala fenomén „zázračných dívek“. Jen o dva roky dříve zemřela ve Walesu dvanáctiletá Sarah Jacobová, „postící se dívka“, o níž rodiče tvrdili, že nepotřebuje jídlo. Když ji lékaři začali skutečně hlídat, zemřela hlady a její rodiče stanuli před soudem. U Ellen šlo o opačný typ senzace – nikoli „nejí“, ale „spí a neprobudí se“ – a skončila naopak procitnutím. Avšak mechanismus publicity, finančních darů a rodinné kontroly nad přístupem k dívce je nápadně podobný. Názor ať si každý udělá sám.
Zdroje info: Autorský text
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Sleeping_Girl_of_Turville
https://ghil.hypotheses.org/2151
https://www.grunge.com/1070802/meet-ellen-sadler-the-girl-who-allegedly-went-to-sleep-and-didnt-wake-up-until-almost-a-decade-later/
