Článek
Představte si, že se procházíte lesem, ptáci zpívají, pod nohama křupe listí a najednou mezi stromy vykoukne pyramida. A ne nějaká maličká – něco, co může s výškou všech těch stromů okolo vás bez problémů svést úspěšný souboj. Na první pohled připomíná hrobku nějakého faraona, jenže na ten druhý vám dojde, že tady prostě něco nesedí… Že by všechny ty bláznivé teorie o tom, že starověcí stavitelé pyramid přišli bůhvíodkud, měly přece jen něco do sebe? Ne tak úplně – ovšem pravda je dost možná skoro stejně bláznivá.
Egypt v Dolním Sasku? Ne, Derneburg
Abyste měli kompletní obrázek, prozradím vám místopis – nacházíte se totiž kousek od obce Halle v německém okrese Hildesheim. Právě tady stojí pyramida v Derneburgu (nebo také derneburgská pyramida, jak bývá někdy označována – ono je jich po Evropě víc, tak aby se to nepletlo).
Hrabě Ernst zu Münster - u něj to všechno začalo
Ještě před pár lety byste ji dost možná tipovali na nějaký výstřelek moderní doby, ale dnes už bohužel její zchátralý a zanedbaný vzhled píše docela jinou písničku. Proto vás asi nepřekvapí, že tahle nevšední stavba tu stojí už od roku 1839 a od počátku sloužila jako rodinné mauzoleum šlechtického rodu Münsterů. A tuhle funkci si drží dodnes.
Příběh hraběte Münstera a jednoho nevšedního architekta
Pyramidu nechal vybudovat hrabě Ernst zu Münster, významný politik a diplomat své doby. Byl to muž, který měl prsty i ve vysoké evropské diplomacii po Vídeňském kongresu. A když jeho rodina získala nedaleký Schloss Derneburg jako odměnu za své zásluhy, rozhodla se zde vytvořit reprezentativní sídlo – a samozřejmě i místo svého posledního odpočinku.
Cestiova pyramida v Římě
A proč je jejich pomník tak podezřele špičatý? Za to zase může hrabě, respektive jeho časté cesty po Evropě. Věnoval se při nich studiu různých pohřebních zvyků. Byl tak trochu okultista, což se v tehdejší době nosilo, a pyramidální pohřby (jak se tehdy vznešeně říkalo celému tomuto pohřebnímu směru) se mu velmi líbily. A nejvíc se mu zamlouvala hlavně starověká, 36 metrů vysoká Cestiova pyramida v Římě. To je taková malá památka na dobu, kdy císař Augustus dobyl Egypt. Tehdy se tak nechalo pohřbít poměrně dost významných hodnostářů, protože egyptské kulty a symboly byly prostě in. Ovšem dodnes se zachovala jen jedna jediná pyramida – právě ta Cestiova.
„Když Cestius, tak já taky,“ řekl si dost možná hrabě. A začal konat. Na realizaci celého díla pozval slavného dvorního architekta Georga Ludwiga Friedricha Lavese. Ten byl známý svou vášní pro klasicismus a starověké motivy a uměl je cíleně „prodat“, jak se říká. Výsledkem je stavba vysoká necelých 11 metrů, složená ze stovek pískovcových bloků uspořádaných do charakteristických stupňů.
Vstupní portál
Uvnitř pyramidy se nachází nejméně devět sarkofágů, včetně samotného hraběte Ernsta zu Münster, jeho manželky a dcer. Interiér byl kdysi vymalován sytě tmavě modrou barvou, což mělo podtrhnout symboliku přechodu na věčnost – zvenku zas pískovec zdobila žlutá a oranžová. Dnes už barvy vybledly (a zvenčí už byste po nich stopy dokonce hledali marně), ale atmosféra zůstává.
Není bez zajímavosti, že hrabě, který se natolik zajímal o svůj posmrtný život, svůj vlastní pohřeb vlastně neviděl, aby se tak řeklo. Zemřel totiž 20. května 1839 (v 50 letech), ale hrobka tehdy ještě nebyla připravena.
Dnešní neutěšený stav
Jeho tělo bylo proto téměř na rok uloženo v klášteře, kde tento mocný státník už několik let předtím žil (na veřejnou službu totiž rezignoval už v roce 1831). Teprve 19. května následujícího roku bylo možné jeho tělo uložit do sarkofágu a následně do hrobky, kam ho pak následovali další příbuzní.
Derneburgská pyramida nestojí osaměle
Netrvalo dlouho a pohřebiště v okolí se rozrostlo. Dnes ho od okolí odděluje hřbitovní zeď. Hrabě už za svého života nechal okolí své hrobky přeměnit v anglickou krajinářskou zahradu a dodnes tu stojí například klasicistní chrám z roku 1827, bývalé zámecké skleníky i mosty ve stejném stylu. Celý komplex je dnes součástí takzvané Kulturní trasy Laves, která představuje architektovu tvorbu v Dolním Sasku. Je to tak trochu procházka 19. stoletím.
Samotná pyramida už ale nedominuje tak jako dřív. Pískovec porůstá vegetací, některé části jsou viditelně poškozené. Poslední větší restaurátorské práce proběhly v 80. letech minulého století a o jakémkoli dalším zásahu se zatím pouze jedná. Nejsou peníze. Bohužel. Jak dlouho ale křehká pískovcová stavba v drsném klimatu Evropy vydrží, to zůstává otázkou.
Zdroje info: Autorský text
Foto:
