Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Starověký zpívající pes považovaný za vyhynulého se objevil v nepřístupných horách

Foto: PxHere

V horách Nové Guineje přežívá prastarý divoký pes, jehož volně žijící populaci vědci naposledy spolehlivě zaznamenali v 70. letech minulého století.

Článek

Příběh začíná fotopastí na svahu poblíž dolu Grasberg v indonéské Papui. V roce 2016 tam expedice vedená americkým zoologem Jamesem McIntyrem zachytila přes 140 snímků plachých psů s rezavou srstí a vzpřímenýma ušima, kteří se pohybovali v nadmořských výškách nad dva tisíce metrů.

Snímky vzbudily nadšení, ale věda potřebovala víc než fotografie. Genetické vzorky odebrané při další výpravě v roce 2018 a následná genomická studie zveřejněná 31. 8. 2020 týmem kolem amerického Národního institutu pro výzkum lidského genomu (NHGRI) přinesly definitivní odpověď: v horách přežívá původní volně žijící populace novoguinejského zpívajícího psa, jedné z nejstarších známých psích linií na světě. Oficiálně je to dingo pralesní (Canis lupus hallstromi), ale novoguinejský zpívající pes zní zajímavěji, tak se toho pro tentokrát s dovolením přidržím.

Padesát let v zapomnění

Od 70. let 20. století neměla věda žádný spolehlivý důkaz, že by tito psi ještě žili ve volné přírodě. Svět je znal prakticky jen z malé skupiny v lidské péči; veškerá chovaná populace novoguinejských zpívajících psů pocházela z pouhých osmi zakladatelů odchycených v minulém století. Extrémní příbuzenská plemenitba postupně vymazávala genetickou rozmanitost a s ní i naději, že se linie udrží zdravá.

Foto: PxHere

Dingo pralesní (Canis lupus hallstromi) alias novoguinejský zpívající pes

Proč tak dlouho nikdo nepátral přímo v terénu? Kombinace faktorů působila téměř nepřekonatelně: vysokohorské prostředí nad hranicí lesa, řídký vzduch, déšť, chlad a především chování samotných psů. Jsou plaší, samotářští a v nepřístupném terénu prakticky neviditelní. McIntyre přesto věřil, že zbytky populace někde přežívají. Opíral se o terénní indicie a fotografii z roku 2012, která zachytila zvíře odpovídající popisu.

Co říká genom

Studie publikovaná v časopise PNAS analyzovala celogenomové sekvence horských divokých psů a porovnala je s novoguinejskými zpívajícími psy chovanými v zajetí, dingy a dalšími psími liniemi. Výsledek byl jednoznačný: horská populace a zpívající psi v zajetí sdílejí společný základ. Nejsou to totožné genomy (desetiletí oddělení a příbuzenské křížení v zajetí je odlišily), ale patří do stejného bazálního oceánského kladu.

Důležité je rozumět slovu „starověký“ správně. Nejde o psovitý druh starší než vlk. Jde o velmi ranou psí linii, která se podle různých odhadů oddělila od společného předka s dingem před šesti až dvanácti tisíci lety. Studie z University of New South Wales klade rozštěpení s dingem přibližně do období před šesti až osmi tisíci lety, zatímco ochranářské materiály IUCN Dingo Working Group pracují s širším rozpětím deseti až dvanácti tisíc let. Přesné číslo zůstává předmětem diskuse, jisté je, že jde o jednu z nejstarších psích linií, jaké známe.

Záchranný plán jménem genetická oprava

Zpívající psi v zajetí jsou geneticky tak málo variabilní, že bez přílivu nových variant směřují k degeneraci. Horští divocí psi ale naštěstí nesou genomické varianty, které chovaná linie dávno ztratila. Řízené křížení části horských jedinců s populací v zajetí by mohlo vrátit ztracenou rozmanitost a stabilizovat celou linii.

IUCN Dingo Working Group přitom zdůrazňuje, že novoguinejského dinga, jak ho ochranářská literatura stále častěji nazývá, nelze redukovat na „plemeno“ ani na zdivočelého domácího psa. Jde o evolučně významnou volně žijící linii, která si zaslouží vlastní ochranářský rámec.

Kolik jich přežívá?

Expedice z roku 2016 zdokumentovala minimálně patnáct jedinců, v roce 2018 výzkumníci během dvou týdnů pozorovali osmnáct psů. Skutečná velikost populace, celkový areál i ekologická role zvířat ale zůstávají neznámé. Plnohodnotné sčítání v terénu bohužel kvůli špatným podmínkám nejspíš hned tak neproběhne.

Český střípek: zpívající psi ve Zlíně

Kdo chce novoguinejského zpívajícího psa vidět a slyšet, nemusí létat do Papuy. Zoo Zlín je chová jako jediná zoologická zahrada v kontinentální Evropě. Jejich hlasový projev skutečně připomíná zpěv, vytí s harmonickými tóny, které bývá přirovnáváno k velrybí písni. Poslechnout si ho můžete ve videu výše.

Zdroj:

https://dobryzpravy.cz/vyzkum-odhalil-ze-dingo-pralesni-v-prirode-nevymrel-skryval-se-v-horach-nove-guiney/

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/novoguinejsti-zpivajici-psi-nevymreli-novy-vyzkum-genu-odhalil-kde-se-skryvali-45198

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dingo_pralesn%C3%AD

https://canids.org/dingo-working-group

https://www.unsw.edu.au/news/2020/09/hey–cuz–dingo-relatives-alive-in-remote-new-guinea-highlands

https://www.genome.gov/news/news-release/Scientists-use-genomics-to-discover-ancient-dog-species-that-may-teach-us-about-human-vocalization

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz