Článek
Busking označuje pouliční umění, tedy vystoupení na veřejnosti spojené s odměnou. Typicky se jedná o hudbu, ale skrývat se tím může vlastně jakákoli forma umění, jako je divadelní vystoupení, tanec, zpěv, živé sochy, street art, předvádění kouzelnických triků nebo třeba artistická produkce či polykání ohně. Záběr těchto umělců je zkrátka velmi široký od tradičních forem až po ty experimentální.
Není to ale úplně přesné naplnění významu tohoto pojmu. Mohli bychom říci, že kromě uměleckého projevu se jedná o životní styl. Nutná je také určitá dávka exhibicionismu a v neposlední řadě projevují buskeři (tedy jednotliví umělci) svou aktivitou zájem i o veřejný prostor. Busking má tak určitý komunitní aspekt, do měst vnáší kulturu a oživuje je. Jedná se o jakousi oslavu kreativity, svobody projevu a kulturní diverzity.
Tato forma veřejné produkce ostatně je regulovaná a provozovat ji lze pod příslušným povolením. Konkrétně v Česku jednotná úprava, jak realizovat takový způsob uměleckého vyjádření, nicméně doposud neexistuje. Turisticky vytížené lokace, jako je Praha, Brno nebo Český Krumlov mají za tímto účelem vlastní vyhlášky. V nich se uvádí, kde, jak dlouho, kdy a za jakých podmínek je možné se pouličnímu umění věnovat.
Pouliční umělci vnášejí kulturu do veřejného prostoru
Lze tak říci, že tito tvůrci dokáží ovlivnit svým působením veřejný prostor. Proto je důležitá i ochota činit kompromisy a zapojit se do konstruktivního dialogu. Buskeři ale zpravidla ve veřejném prostoru nemívají žádné problémy, pokud o jejich tvorbu nemá někdo zájem, jednoduše je ignoruje. Dokonce i příslušníci policie se u nich zastavují a poslouchají, ale neřeší žádné konfliktní situace.
Umělci svoje umění předvádějí na různých místech, jako jsou hlavní třídy nebo náměstí, ale třeba i na plážích či stanicích metra. Vhodný je zkrátka jakýkoli veřejný prostor, kde se pohybují lidé. Kořeny této aktivity jsou ostatně svázány již se vznikem prvních ulic a náměstí. Podoba blízká dnešnímu buskingu se ale konkrétně objevila už v antice.
Busking samozřejmě nelze vnímat jako jistou formu žebrání. Jde o akceptovatelnou podobu uměleckého výrazu. Nakonec tu platí stejné zákonitosti jako v jakékoli jiné formě kontaktu s publikem: Nekvalitní umělec nikoho nezajímá, tedy nepřipoutá dostatek pozornosti kolemjdoucích a nic si ani nevydělá. Busking si primárně klade za cíl pobavit, zaujmout nebo ohromit kolemjdoucí, nikoli vyvolat soucit. I finanční příspěvky jsou samozřejmě zcela dobrovolné.
Tato svébytná forma uměleckého projevu pozvolna naplňuje nejen Prahu, ale i jiná tuzemská města. Stejně tak si ale Češi jezdí tímto způsobem vydělávat do zahraničních destinací, jako je například Irsko, které se k této formě kultury staví velmi vstřícně. Oblíbenou lokalitou, kde má busking svou tradici, je také USA, v Evropě je velmi populární i Milán.
Buskingem se talentovaní umělci uživí
Buskingem se podle zkušeností v zásadě lze uživit. Záleží ale pochopitelně na místě a času. A také na formě produkce, poměrně dobře na tom mohou být třeba hudebníci. Například zmíněné Irsko je pro buskery velmi příznivou zemí. Vydělat si tu ti zručnější mohou několik stovek až tisíc korun za hodinu hraní.
Je ale nutné podotknout, že řada umělců nehraje primárně pro peníze, výdělek totiž může být poměrně nestabilní. Jde jim o zkušenost a o možnost zaujmout publikum, jelikož dostávají na ulici prakticky okamžitou zpětnou vazbu. Pro mnohé se jedná také o jedinou příležitost, jak svůj talent předvést lidem.
V Česku tuto zkušenost má například Jindra Polák, zpěvák dnes známé folk-popové kapely Jelen, kterou lze už považovat za etablované seskupení profesionálních muzikantů. A jako pouliční umělci začínala i celá řada jiných legendárních jmen, jako je například Edith Piaf, Bob Dylan, B. B. King nebo Louis Armstrong.
Zdroje
JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér muzikálového herectví Mgr. Petra Štěpána Busking – pouliční performance, autor Jonáš Florián
