Článek
Po vypuknutí první světové války odešel Tomáš Garrigue Masaryk do zahraničí, aby tam hledal podporu pro vytvoření samostatného státu, který by Čechům přinesl šanci na sebeurčení. Tuto snahu založil na tom, že existuje československý národ, čímž byla definována podoba nového státu a jeho národnostní složení.
Idea československého národa není přímo Masarykův „vynález“, v omezené míře se objevovala i předtím. Již v 17. století se skupiny českých a slovenských exulantů (rekatolizace probíhala jak v Čechách, tak na Slovensku) setkaly v Lužici. A protože obě skupiny používali jako liturgický jazyk staročeštinu, resp. četli Bibli kralickou, došli k názoru, že jsou vlastně představiteli jednoho národa.
Idea československého národa se znovu objevila v době národního obrození. Již v této době se ale začal objevovat odlišný přístup Čechů a Slováků k tomuto konceptu. Čeští obrozenci se snažili Slováky počeštit, neboť z jejich pohledu byli Slováci vlastně Češi, resp. jejich mladší sourozenci, které je třeba naučit správným způsobům. Nutno podotknout, že tento přístup převzali i někteří Slováci a např. sám Milan Rastislav Štefánik podle pamětí svého spolupracovníka taktéž později prohlásil větu „vždyť jsme všichni Češi“. Na druhou stranu zde byla ale Ľudovít Štúr, který položil základy svébytné a moderní slovenské kultury a jedinečnosti.
Co vedlo Masaryka k prosazování Čechoslovakismu?
Pohled na čechoslovakismus může být dvojí a souvisí s tím, jak chápeme pojem národ. Ani Masaryk podle všeho neuvažoval o Čechoslovácích jako o jedné etnické entitě, svoji představu založil spíše na politickém a jazykovém základě. Je nicméně pravda, že toto zmatení pojmů existovalo již v době, kdy Masaryk s ideou přišel. Budoucí první československý prezident jí také umně využíval.
Masaryka ke spojení Čechů a Slováků však vedl především jeho pragmatismus. Uvědomoval si totiž několik věcí. V první řadě cítil, že je třeba, aby měla nová republika geografické spojení s ostatními slovanskými státy (západní část Polska byla v té době německá). Stejně tak si uměl spočítat, že v samostatném českém státě by byly Češi národnostně jen o málo početnější než Němci a jednalo by se spíše o rozdělení „50-50“.
Z tohoto důvodu tak musel ideu Čechoslováků jako jednoho národa prosazovat. Z jistého úhlu pohledu se tak skutečně jednalo o určitý „podvod“. Ten byl z politického hlediska pochopitelný, zadělal novému státu ale na problémy, které přetrvaly po celou dobu trvání Československa.
České a slovenské dějiny byly společné naposledy v době Velké Moravy. Od té doby se vyvíjely zcela samostatně. Slovenské dějiny byly součástí dějin uherských, ty české zase součástí dějin německého prostoru. Mimo jiné to znamenalo, že české svátky, které nová republika slavila, Slováci v mnoha případech de-facto nechápali a neměli k nim žádný vztah.
Velký problém způsobovalo náboženství. Češi vyzdvihovali protestantské části svých dějin a období první republiky bylo také ve znamení chladných vztahů vlády s Vatikánem. Pro katolické Slovensko byl tento stav silně nepřirozený a nepříjemný. To vše se dělo na pozadí zcela rozdílného stupně ekonomického rozvoje obou částí republiky. Ačkoliv v době první republiky byla hlavním problémem německá menšina, neznamená to, že problémy Slováků neexistovaly.
Po druhé světové válce převládl komunisticky-internacionalistický přístup, avšak národnostní požadavky Slováků čas od času vypluly na povrch. Naplno se potom projevily po sametové revoluci a velmi rychle poté vedly k rozpadu Československa. I ten byl vnímán zcela odlišně. Češi nad ním s nadsázkou vlastně jen pokrčili rameny s tím, že se jim země sice zmenší, ale jinak se vlastně nemění. To koneckonců dokládá i prakticky kompletní převzetí státních symbolů. Pro Slováky šlo skutečně o nový začátek a dovršení jejich snah po samostatnosti.
Závěr je jednoznačný: československý národ v pravém smyslu nikdy neexistoval a doba, kdy byl oficiálně prezentován, byla pouze historickou anomálií.
Zdroje
1) Československé legie – první jednotky byly složené hlavně z dezertérů
2) Poprava českých zajatců v Jekatěrinoslavi v roce 1918 a její poválečné vyšetřování
3) Poprava československých legionářů v severní Itálii
4) Národ československý?!
