Článek
Pojďme se nejprve podívat na to, co modernismus vlastně je. V širším smyslu se jedná o myšlenkový proud, který se vymezuje proti staršímu a minulému, a naopak vyzdvihuje modernitu, životní styl a postoje aktuální doby. Tento přístup následně ovlivňuje filozofii, náboženství i umění.
Kořeny modernismu je třeba hledat na konci 19. století a začátku století dvacátého. Jedná se přitom o věc typickou zejména pro Evropu a Spojené státy. V této době byl reakcí na překotné změny, které v té době probíhaly ve společnosti, politice, ekonomice i kultuře. Modernismus měl výrazný vliv na všechny oblasti umění od literatury a malby přes hudbu či architektury až po divadlo.
Adolf Hitler a umění
Je poměrně známou věcí, že Adolf Hitler měl sám umělecké ambice a toužil se stát malířem. Na Akademii výtvarných umění ve Vídni byl však dvakrát odmítnut. Sám tedy žádné velké umělecké vlohy neměl, přesto ale nepostrádal ambice určovat umělecký vývoj celého Německa, potažmo celé Evropy. Bohužel, i v této oblasti se cítil povolaným k tomu, aby rozhodl o tom, jaké umění je to jediné správné.
Hitlerův pohled na umění byl samozřejmě silně ovlivněn jeho nacionalistickými a rasistickými názory. Pevně věřil především v to, že německé umění by mělo být založeno na tradičních hodnotách a mělo by za všech okolností vyjadřovat krásu, sílu a nadřazenost německého národa a árijské rasy. Touto optikou je třeba se dívat i na jeho vztah k modernismu.
Modernismus je napříč žánry spojen se jmény jako jsou Samuel Beckett, Marcel Proust, Paul Klee, Oskar Kokoschka, Vasilij Kandinskij nebo James Joyce. Z významných českých umělců potom třeba Franz Kafka, Toyen nebo Jaroslav Hašek.
Již z tohoto výčtu je patrné, že se jedná o umělce zcela jiného uvažování, než jaké měl Adolf Hitler. Hitler si vybíral témata jako byly zámky, venkovské usedlosti a před první světovou válkou dokonce i motivy náboženské. Jakožto umělec byla zcela uzavřen v minulosti a chybělo mu skutečně umělecké uvažování a otevřenost novým uměleckým směrům a způsobům exprese.
Adolf Hitler a nenávist k modernismu
Modernismus byl pro Adolfa Hitlera symbolem přesně těch věcí, které v moderní západní společnosti považoval za negativní: chápal jej jako projev úpadku, chaosu a dekadence. Adolf Hitler byl přesvědčený o tom, že modernismus podkopává tradiční hodnoty a kulturu, a že je ve skutečnosti hrozbou pro německou národní identitu.
Hitler vyznával tradiční hodnoty a autority. Byl přesvědčen o tom, že společnost by měla mít svojí pevně danou hierarchii, v níž by každý člověk měl mít své místo. Samozřejmostí bylo, že místa nejvyšší jsou vyhrazena pouze pro Němce. Modernismus vnímal jako hrozbu, která má za cíl tento řád svrhnout a zničit. Důvod je prostý, moderní umění bylo a je z podstaty experimentální a maximálně provokativní, je tedy v přímém rozporu s Hitlerovou představu o společnosti založené na tradicích.
Významnou roli hrál také Hitlerův antisemitismus. I ten dokázal promítnout do svého odporu k modernismu. Mnoho modernistických umělců bylo židovského původu, což Hitlera vedlo k formulaci teorie, že modernismus je vlastně jednou ze součástí celosvětového židovského spiknutí. Pro Adolfa Hitlera byl modernismus především židovským uměním (zcela absurdně, samozřejmě).
Hitler také kritizoval moderní umění za to, že je často kritické k tradičním hodnotám. Domníval se, že je to nebezpečné, protože může podkopat společenskou soudržnost. Hitler měl proti modernismu řadu dalších námitek. Lze ale předpokládat, že mu vadilo mimo jiné to, že moderní umění je často abstraktní a on mu vůbec nerozuměl. Svoje nepochopení moderního umění potom přisuzoval tomu, že jde o projev dekadence, která oslabuje jinak nadřazenou německou kulturu.
Podceňovat nelze také Hitlerovu čistě osobní zášť k moderním uměleckým směrům. Když se ucházel o místo na Vídeňské výtvarné akademii neuspěl z velké části právě proto, že nabízel pouze realistické malby, což již představovalo zastaralý a překonaný styl. Preferovány byly styly moderní a abstraktní.
Modernismus v nacistickém Německu
Hitlerův názor na modernismus se propsal i do oficiální státní politiky a nacisté se snažili v Německu kontrolovat všechny aspekty života, umění nevyjímaje. V roce 1933 byl založen Úřad pro výtvarné umění, který vedl Adolf Ziegler, samozřejmě opakující Hitlerovo antimodernistické vidění.
Tento úřad organizoval výstavy, které propagovaly tradiční německé umění, a které měly naopak ukázat „zvrhlost“ modernistických uměleckých směrů. Nejznámější byla v roce 1937 mnichovská výstava nazvaná „Degenerované umění“. Ta sestávala z 650 děl modernistických umělců jako byl Paul Klee, Vasilij Kandinskij, Marc Chagall apod. Výstava byla koncipována jako propaganda a měla demonstrovat zkaženost modernismu.
Zajímavostí je, že ačkoliv Hitler a s ním i všichni nacisté mluvili o modernismu jako o židovském umění, na zmíněné výstavě „Degenerované umění“ byla vystavována díla 112 autorů, z nichž mělo židovský původ celkem 6 umělců. Výstava byla i přesto koncipována tak, aby vytvářela dojem, že dokazuje židovské, resp. žido-bolševické spiknutí, které má za cíl zničit německou kulturu. Zvláštní pozornost byla proto věnována dílům, které nějakým způsobem karikovaly německou armádu. Stejně tak bylo za „zvrácené“ považováno zobrazování německých žen (resp. žen obecně) jinak, než jen jako hrdé matky budoucích německých nacistů.
Nacisté posléze modernistické umění začali konfiskovat a ničit. V roce 1938 byla nařízena konfiskace všech modernistických děl ze všech veřejných galerií a muzeí. Celá řada modernistických umělců byla také nucena opustit Německo.
Závěr
Hitlerův vztah k modernismu založený na jeho zvráceném vidění světa na dlouhou dobu ovlivnil umělecký život v Německu. Na jeho základě bylo ztraceno mnoho skvělých uměleckých děl a řadě umělců byla násilně přerušena jejich tvůrčí kariéra. Byl to ale modernismus, který na rozdíl od Adolfa Hitlera a jeho nacistické strany přetrval a ukázal se být pro lidstvo skutečným přínosem.
Zdroje
1) Degenerate art: Why Hitler hated modernism
2) Why did Hitler fear modern art?
3) The Attack on Modern Art in Nazi Germany
