Článek
Generace takzvaných baby boomers je definována jako lidé narození v období „baby boomu“ v rozmezí let 1946 až 1964. Dnes už jsou tito lidé v důchodovém věku, ti narození až v 60. letech se do něj zvolna přibližují. Mohou tak už rekapitulovat svůj život a často přicházejí na to, že zejména nejmladší generaci Z příliš nerozumí.
Nejmenší děti považují za rozmazlené, obletované vytrvale „helikoptérovými“ rodiči, dospívající v této generaci za přecitlivělé a zhroucené kvůli banálním problémům a vadí jim i to, že děti i teenageři tráví raná léta života s obrazovkami namísto v kontaktu s rodiči i vrstevníky. Stejně tak příliš nerozumí obavám generace Z a mileniálů o osud planety, nechápou, proč si kvůli klimatické krizi odmítají pořídit vlastní děti a mají pocit, že pokřikování, pískání nebo sexistické narážky na něžné pohlaví jsou vlastně v pořádku.
Svět kolem nich se zkrátka vlivem globalizace a technologií proměnil a generace dnešních rodičů a prarodičů už se v něm neorientuje. Při svém stěžování si na to, že doba už není, jakou bývala, ovšem zapomínají na to, že oproti generaci svých dětí a vnoučat opravdu měli celou řadu výhod a mladá generace dnes řeší násobně více problémů.
Hned v 60. letech nastalo i v totalitním Československu období určitého uvolnění, které se projevilo nejen v politice, ale také v kultuře. Propukla nová vlna v umění, zejména kinematografii a tato etapa zrodila celou řadu významných uměleckých jmen, jako byl Miloš Forman nebo Ester Krumbachová. Prahu v roce 1962 a 1968 navštívil Jean-Paul Sartre, v roce 1964 Pete Seeger, Karlovarský filmový festival hostil Claudii Cardinale a Henryho Fondu.
Boomeři prožili éru nevázané sexuální revoluce i kulturní obrody
V březnu 1965 se v Československu objevil Louis Armstrong, v říjnu 1965 kapela Manfred Mann a v červnu 1969 Ella Fitzgerald. Stejně tak 60. léta byla obdobím největšího rozvoje rockové hudby. Hudební scéna je také úzce spjata s hnutím hippies a ideou volné lásky. Sexuální revoluce doputovala i do Československa, ostatně první období, kdy u nás byla dostupná hormonální antikoncepce, datujeme už do roku 1965.
Ještě se zároveň výrazněji nehovořilo o rizicích takového přístupu, AIDS bylo pojmem neznámým. Ostatně důvod k tomu moc nebyl. V Československu se první HIV pozitivní pacient objevil v roce 1985. A vůbec první člověk v tehdejší Československé socialistické republice AIDS podlehl až koncem roku 1987. Vlivem uzavřených hranic se totiž do země nemoc prakticky neměla jak dostat.
Co si ale svou cestu našlo spolehlivě, to byly různé nelegální substance. V tehdejším Československu šlo hlavně o LSD, které sem velkém množství putovalo již od 50. let a později se zde dokonce i vyrábělo, a to primárně pro vědecké účely.
To už se ovšem blížíme k období roku 1989, které přineslo svobodu a možnost volně cestovat bez letištních kontrol až do okamžiku, než svět ochromily teroristické útoky z 11. září 2001. V Československu tato éra zároveň přinesla i divokou privatizaci. Lidé v produktivním věku tehdy měli šanci doslova za hubičku privatizovat státní bytový fond. V Praze se byty prodávaly přibližně za 10 % jejich tržní ceny, v Brně za zhruba 20 %. Frustraci těch, kteří dnes vstupují do produktivního věku s vidinou, že nemají šanci ušetřit ani na základ pro hypotéku, se nemůžeme příliš divit.
Dnešní důchodci využívají špičkovou zdravotní péči i funkční důchodový systém
To důchodci si nemají nač stěžovat. Nedávná analýza francouzské společnosti Natixis, která pravidelně sestavuje tzv. Global Retirement Index (globální důchodový index), ukázala, že Česká republika byla pro rok 2022 v žebříčku čítajícím 150 zemí na 10. místě. Dílčí indexy pak tvoří v tomto srovnání finance a materiální blahobyt, přičemž ve druhém zmíněném jsou čeští senioři dokonce první.
Doložit lze vyspělost České republiky i dalším faktorem. Lidský věk se ve 20. století prodloužil o 25 let, což platí pro všechny vyspělé země, tedy i pro Česko. V tuzemsku navíc došlo mezi lety 2011 a 2019 k prodlužování střední délky života, jak celkově, tak i té prožité ve zdraví. V kondici jsme do téměř 70. narozenin, hodnota střední délky života ve zdraví činí už 69 let.
V roce 1970 trávili lidé v důchodu v průměru 11 let, v roce 2020 už to bylo téměř 25 let. Současní čeští důchodci tak v plné míře mohou využívat všechny výhody dnešní doby: Jednak vymoženosti moderní medicíny, které se podílí na udržení lidí zdravých a aktivních. Dále jde o svobodu nutnou k tomu, aby ty aktivity, na které mají sílu a chuť, stále mohli realizovat. A v konečném důsledku i doposud funkční důchodový systém, o jehož zhroucení se však mluví stále naléhavěji, poskytující jim na vše zmíněné finance.
Zdroje
