Článek
Karel IV. se narodil jako Václav IV. Elišce Přemyslovně a Janu Lucemburskému. Ani jejich manželství nebylo z lásky, ale protože jeho předchůdce Jindřich Korutanský, manžel Anny Přemyslovny, nevyhovoval české šlechtě a církvi. Byl špatným panovníkem, takže dosud svobodná Eliška Přemyslovna byla pro šlechtu nadějí na lepšího krále v roli jejího manžela. Po diplomatických jednáních byl jako vhodný nápadník vybrán Jan Lucemburský, ač byl o čtyři roky mladší než Eliška.
O Karlově osudu bylo možná rozhodnuto už před jeho narozením. Jeho otec Jan Lucemburský totiž pěstoval sňatkovou diplomacii i ve své původní rodině, když svou sestru provdal za francouzského krále Karla IV. Sličného. Jeho syn tak měl velmi významné příbuzné a na francouzském dvoře pro něj byl dohodnut pobyt, který mu měl zajistit nejen skvělé vzdělání, ale i další důležité osobní vazby. Potkal se tu například s Pierre de Rosiéres, budoucím papežem Klementem VI. Také za jeho novým jménem byl francouzský král. Princi Václavovi byl kmotrem při biřmování a princ po něm přijal jméno Karel. Poprvé byl oženěn jako velmi mladý už v sedmi letech.
Karel IV. a jeho manželky
Karel IV. byl ženatý celkem čtyřikrát, což v době jeho života nebylo ničím neobvyklým. I královské manželky v té době velmi často umíraly při porodech, časté byly také morové rány a jiná onemocnění. Panovníci se obvykle ženili brzy po skonu předchozí manželky. Země potřebovala královnu, na truchlení a osobní názory nebyl čas. Každopádně je Karel IV. v české historii sňatkovým rekordmanem. Žádný jiný český král čtyři svatby neabsolvoval.
Blanka z Valois
Aby se Karel a Blanka mohli roku 1323 vzít, musel jim papež Jan XXII. udělit výjimku, kterou sňatek schválil i přes velmi nízký věk obou snoubenců. Blanka byla sestřenicí krále Karla IV. Sličného a sestrou jeho nástupce Filipa VI. Sňatkem s ní se tak Karel IV. stal přímo členem francouzské královské rodiny. A to něco znamenalo.
První roky manželství žili Blanka a Karel odděleně. Spolu čas trávili až od roku 1330. Z manželství se narodily dvě dcery – Markéta Lucemburská a Kateřina Lucemburská. Blanka ale zemřela velmi mladá, v pouhých 32 letech roku 1348. I přesto, že šlo o domluvený sňatek dvou dětí, podle řady historiků se zřejmě jednalo o spokojené manželství a 18 let trvající harmonický společný život. Karlu IV. ale nebyl dopřán čas na smutek. Už v dopise vyjadřujícím soustrast mu papež doporučoval sňatek opět s nějakou z francouzských princezen. Karlovy priority ale už v té době byly jinde než ve Francii.
Anna Falcká
I když se Karel IV. nejdříve ucházel o ruku šestnáctileté princezny Isabely, dcery anglického krále Eduarda III., nakonec se rozhodl oženit s dcerou rýnského falckraběte Rudolfa Annou. Té bylo v té době dvacet let a byla jedinou dědičkou svého otce. Sňatek pomohl Karlovi IV. v jeho komplikovaných vztazích s Bavorskem.
Svatba se konala roku 1349 a ve stejném roce byla Anna korunována římskou i českou královnou. 17. ledna 1350 se královským manželům narodil jejich první potomek – syn Václav. Ale vytoužený syn Karla IV. zemřel v necelých dvou letech a krátce na to i jeho matka Anna v pouhých 23 letech. Karel IV. byl opět sám a opět bez mužského dědice.
Anna Svídnická
Další svatba se konala jen čtyři měsíce po smrti druhé manželky. Pikantní bylo, že nevěstu původně Karel IV. vybral pro svého zesnulého syna Václava. V době sňatku (v roce 1353) bylo Karlovi IV. 37 let, Anně Svídnické pouhých 14. Díky nové královně se země Koruny české rozšířily také o Horní a Dolní Lužici.
Manželství trvalo jen devět let, ale bylo pevné. Karel IV. svou mladou ženu velmi miloval. Narodily se jim dvě děti – princezna Alžběta roku 1358 a budoucí král Václav IV. roku 1361. Anna Falcká zemřela v roce 1362 při porodu třetího dítěte. Byl to také syn, ale zemřel spolu se svou matkou, aniž dostal jméno.
Alžběta Pomořanská
Také poslední sňatek Karla IV. byl hlavně diplomatickým tahem. Alžběta, které Karel IV. údajně říkal také Eliška, byla vnučkou polského krále Kazimíra. Svatba se konala v květnu roku 1363 v Krakově. Byla o 30 let mladší než její choť, silná a zdravá. Porodila mu celkem šest dětí. Nejstarší byla dcera Anna Lucemburská, která se narodila v roce 1366. Ale nejvýznamnějším byl syn Zikmund Lucemburský, další pozdější český král.
Manželství trvalo až do smrti Karla IV. roku 1378 a bylo stejně jako předešlé Karlovy svazky harmonické. Až do své smrti pokračoval Karel ve sňatkové diplomacii i prostřednictvím sňatků svých dětí. Díky tomu byli jeho potomci příbuzní s velkou částí královských rodin po celé Evropě.
Zdroje
SLAVÍKOVÁ, Jana. Sňatková politika Karla IV. Plzeň, 2012. Bakalářská práce, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická
Charles IV – the greatest Czech https://cdn-vsh.prague.eu/en/articles/charles-iv-the-greatest-czech-12036
ŠMAHEL, F.: Cesta Karla IV. do Francie 1377 – 1378. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-765-X.
ŠUSTA, J.: Otec a syn (1333 – 1346). Praha: Jan Laichter, 1946. ISBN Neuvedeno.
ŠUSTA, J.: Karel IV. za císařskou korunou. Praha: Jan Laichter, 1948. ISBN Neuvedeno
SPĚVÁČEK, J.: Karel IV. život a dílo (1316 - 1378). Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980. ISBN Neuvedeno.
KAVKA, F. a kol.: Karel IV.: Historie života velkého vladaře. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0753-7.
BLAŽKOVÁ, V. – KAVKA, F. – ALTMANN, H.: Dvanáct římských i českých královen korunovaných v Cáchách. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-239-3566-6.
