Článek
Láska přichází často tam, kde ji nejméně čekáme. Hraje ale roli v tom, že nám zkrátka někdo takříkajíc padne do oka, čirá náhoda? Pocit zamilovanosti vytváří mix celé řady faktorů. Rozhodují jak racionální vlivy, jako je věk, původ či kultura, ale i přitažlivost, jež může mít různou podobu. Láska se může objevit také tam, kde určitý člověk dokáže saturovat naši konkrétní aktuální potřebu.
Přední český sexuolog Jaroslav Zvěřina lásku z ryze lékařského hlediska přirovnal v jednom z rozhovorů k těžkému stresu. Podle Junga jsme při zamilovanosti pod vládou nevědomých projekcí archetypu animy či anima. Jako anima se označuje nevědomý ženský protějšek mužské vědomé psýchy. Animus je symetrický protějšek v případě ženské psychiky.
Striktně vědecky vzato představuje láska chemický „koktejl“ hormonů, který bývá přirovnáván k efektu nelegálních drog. Svou roli v celém procesu sehrává především fenyletylamin, ale také nonadrenalin. Působení fenyletylaminu pak postupně nahrazuje vliv endorfinu. Prvotní fáze zamilovanosti odezní sama, do zhruba půl roku.
Důvod, proč se zamilováváme, je jednoduchý: Skrývá se v něm biologie. Příroda jednoduše usiluje o to, abychom podlehli citu, a tedy rozmnožili. Což zajistí přežití lidského druhu. Navíc prostředí ovlivněné láskou umožní, že spolu dvojice stihne zůstat alespoň do doby, než potomstvo „vylétne z hnízda“. Alespoň takto to naše přirozenost zamýšlí, přestože realita bývá odlišná.
Proč se zamilujeme nesprávně
Proč nás tedy příroda nutí se zamilovat nesprávně, do partnerů, s nimiž zcela očividně nejsme kompatibilní, a úloha úspěšného vytvoření rodinné jednotky se tedy nenaplní? Někteří to přisuzují odklonění od přirozenosti a vlivu nejrůznějších umělých „lákadel“. Partner by nám jednoduše měl vonět sám o sobě a není třeba naši osobní vůni přebíjet umělými parfémy.
Myšlenkou, že podstatnou měrou u žen ovlivňuje výběr partnera také hormonální antikoncepce, se vědci zaobírali už několikrát. A výsledky těchto bádání jsou pozoruhodné. Z výzkumu uveřejněném v odborném časopise Trends in Ecology and Evolution v roce 2009 vyplynulo, že ženy pod vlivem pilulek skutečně přitahuje úplně odlišný typ mužů.
Český psycholog Petr Šmolka přidává i další vysvětlení, které mnohé z nás vhání do náruče naprosto nevhodných protějšků: Předchozí negativní zkušenosti. Ať už si neseme určité nepříznivé vzorce ze své rodiny nebo jsme se zkrátka v minulosti „spálili“ v některých vztazích, pod vlivem těchto zkušeností máme tendence zkoušet to jinak. A vybíráme si tak své polovičky v úplně opačném extrému.
Co je partnerská kompatibilita
Láska tedy nemusí být nutně tím, co vás spolehlivě udrží pohromadě. Co je vlastně stěžejní pro partnerskou kompatibilitu a jak poznáte, že vás a vašeho partnera se neblahý rozchodový scénář týkat nebude? Společně byste měli sdílet komplexní soubor vlastností a zájmů. To značí, že máte šanci se vyhnout konfliktům.
Znamená to, že se svým protějškem byste tak měli být kompatibilní po stránce citové, fyzické, ale i duchovní a intelektuální. Pak se vám může zdát, že jste takříkajíc našli svou spřízněnou duši a spokojený vztah se vám daří udržovat zcela bez potíží. K tomu ale ve většině vztahů nedochází, přesto se řadě lidí daří pěstovat dlouhodobé vztahy.
Za úplně nejdůležitější projevy toho, že jste partnersky kompatibilní, tak odborníci pokládají především to, že mezi vámi funguje otevřenost vůči zkušenostem, pokora a upřímnost. K dalším důležitým aspektům patří rovněž flexibilita, schopnost odpouštět, přátelství, humor, obdiv, laskavost a v neposlední řadě i to, že umíte být týmovými hráči, zkrátka to, že táhnete za jeden provaz.
Dobrou zprávou totiž podle odborníků je, že na partnerské kompatibilitě se dá zapracovat. Ve vztahu je jednoduše důležité umět hledat kompromisy. Stěžejní je vzájemná ohleduplnost a intimita. Pak se vám může dařit vést spokojený partnerský život i přesto, že vy nejradši dovolenou trávíte poleháváním u moře, zatímco váš protějšek se řadí mezi nadšené sportovce.
Jak partnerskou kompatibilitu ve vztahu najít
Je tedy vhodné sledovat určité společné cíle a vyhradit si prostor pro chvíle, které budete trávit spolu. Partnera ale také nechte „dýchat“ a dopřejte si navzájem i čas, který strávíte svými vlastními koníčky. To, že máte potřebu vlastního prostoru a soukromí neznamená, že už se nemáte rádi a nesouzníte spolu.
Drobné rozdíly ve vašich charakterech a preferencích jsou zkrátka normální a mohou být dokonce pomyslným kořením vztahu. V partnerovi byste především měli mít emocionální jistotu. Pozor, týká se to skutečně pouze rozdílů v drobnostech. Je důležité si uvědomit, že v některých oblastech se zkrátka kompromis učinit nedá.
Týká se to třeba otázky společných potomků. Jestliže jeden rodičovství plánuje, zatímco druhý o vlastní ratolesti nestojí, je takový vztah neslučitelný, neboť děti lze pouze mít, anebo nemít. Jako nesmiřitelné protiklady tak k sobě v duchu známého úsloví sice skutečně můžete být přitahováni, ale v takovém případě vám zkrátka budou chybět ony pomyslné pevné základy, na nichž lze vystavět stabilní vztah.
Zdroje
https://psychcentral.com/relationships/what-is-relationship-compatibility
https://psychologie.cz/zamilovanost-podobne-nesmysly/
https://news.harvard.edu/gazette/story/2018/02/scientists-find-a-few-surprises-in-their-study-of-love/
https://www.aalto.fi/en/news/finding-love-study-reveals-where-love-lives-in-the-brain
https://www.psypost.org/the-psychology-of-love-10-groundbreaking-insights-into-the-science-of-relationships/
https://www.cnbc.com/2024/02/06/new-study-this-is-the-secret-to-a-long-lasting-relationship.html
