Článek
Monogamie je dlouhodobě považována za společenskou normu, a to především proto, že na jejím základě se rozvíjí primární společenský nukleus čili rodina. Ne každý je však schopen, připraven nebo spokojen žít v takto nastaveném modelu. Také z tohoto důvodu a díky pomalu se uvolňujícím společenským konvencím, které se postupně přestávají soustředit na odsuzování nestandardních přístupů k romantickým a partnerským vztahům, i polyamorie začíná být poměrně běžným a přijatelným řešením. Zatímco v minulosti byly takovéto vztahy ostrakizovány, nebo se odehrávaly na okraji společnosti a v tajnosti (za polyamorický vztah lze považovat i nevěru v manželství), v současné době začíná být tento model otevřeně diskutován jako vhodný, vyhovuje-li všem zúčastněným.
Jak byly polyamorní vztahy vnímány v minulosti
Polyamorie není žádnou novinkou a v průběhu staletí se její charakter vyvíjel a měnil. Než se monogamie stala společenskou normou (k čemuž rovněž vedla poměrně složit cesta), byly polyamorní vztahy v různých konfiguracích vcelku běžné. Výhodou monogamie je především zajištění rodiny a potomstva, jeho výchovy a možnosti spolehnout se na dalšího člověka, který je do vztahu zapojen. Monogamii propagovalo především křesťanství, před jeho rozmachem se tak polyamorii poměrně dařilo a přetrvávala rovněž ve své poněkud méně volné formě (která nebyla založena na dobrovolném sdílení partnerského vztahu s více lidmi) – polygamii.
Polygamie má své opodstatnění především v rovině zachování rodu a je zakotvená například již v Chamurappiho zákoníku (18. století př. n.l.), kde bylo povoleno muži oženit se s další ženou, pokud mu nebyla jeho současná manželka schopná poskytnout potomstvo. Polygamní vztahy byly rovněž běžnou praxí v muslimském světě, ale také třeba mezi Mormony. Polyamorní vztahy, jak je známe dnes, tedy takový, který funguje na dobrovolném rozhodnutí všech účastníků, vychází z hnutí volné lásky, které se naplno rozběhlo v šedesátých letech minulého století a přineslo s sebou mimo jiné tzv. skupinové manželství.
Jak fungují polyamorní vztahy
Ačkoliv se to může občas jevit jako nereálné (a u žárlivých jedinců je tomu skutečně tak), polyamorní vztahy jsou jednoduše založeny na filosofii, že člověk může milovat a žít v plnohodnotném partnerském (intimním a romantickém) vztahu či svazku s více než jednou osobou. Samotná řekněme konfigurace takového vztahu se ovšem může v mnohém lišit – může se jednat o jednu osobu, která žije v kvazi monogamním vztahu s více partnery nebo se může jednat o partnerský vztah více osob, vždy záleží na počtu a vzájemnosti. Hlavním rozdílem s ostatními vztahy, které mají polyamorní charakter (tedy od nevěry, mimomanželského vztahu apod.) jsou vždy všichni partneři v takovém vztahu seznámeni se situací a souhlasí s ní.
Hierarchie polyamorních vztahů
Partneři v polyamorních vztazích mohou být rovnocenní (tzn. všichni ke všem přistupují stejným způsobem), nebo v nich může panovat určitá hierarchie. K tomu většinou dochází s ohledem na chronologii jejich vzniku (nejčastěji vyvinou-li se ze vztahu monogamního). V takovém případě pak lze rozlišovat partnera primárního a sekundárního. Pokud v polymerním vztahu tato hierarchie je, primárními partnery jsou obvykle manželé nebo registrovaní partneři, případně se jedná o partnery, kteří spolu mají děti, žijí spolu, společně řeší finanční stránku života apod.
Hierarchicky na druhé úrovni jsou pak takoví partneři, kteří nejsou přímo zapojení do kompletního intimního vztahu, fungují v méně vážné rovině (odpovídá to vztahu, kdy se partneři poznávají či spolu pouze chodí, ale nemají zatím společné plány do budoucna), s primárními partnery obvykle nežijí ve společné domácnosti. Hierarchie v polyamorním vztahu být může, ale nemusí, jelikož tyto vztahy mohou mít velmi různé fungování.
Typy polyamorních vztahů
Typ polyamorního vztahu nevychází pouze z počtu osob, které v něm jsou, ale také právě z úrovně vzájemných vztahů. Obecně jsou rozeznávány typy uvedeny níže.
Triáda
Triáda neboli ménage à trois je jeden ze základních polyamorních vztahů, který tvoří tři partneři, do této kategorie se řadí jak vztahy, kde jsou všichni tři partneři na stejné úrovni a ve vzájemném intimním vztahu, tak situace, kdy je se dvěma osobami ve vztahu pouze jeden z partnerů, ale všichni jsou s tímto uspořádáním obeznámeni a souhlasí s ním. Triáda může mít formu hierarchicky rovnocennou, nebo se jedná o jeden primární vztah dvou partnerů, kteří mají sekundární vztah se stejnou osobou.
Čtyřkolka
V případě čtyřkolky se jedná o polyamorní vztah čtyř lidí zpravidla prezentovaný dvěma páry, může se ovšem opět jednat o otevřený vztah dvou partnerů, kdy každý z nich má ještě dalšího sekundárního partnera. Může však také jít o skupinu čtyř osob, které jsou ve stejném rovnocenném partnerství.
Polyfidelita a polykula
Polyfidelita, jinak řečeno také mnohověrnost, představuje v podstatě vztah libovolného počtu partnerů (tedy ustálenou skupinu) s vytvořenou strukturou, kde mohu, ale nemusí, být v intimním či romantickém vztahu všichni zúčastnění. Skupinu může tvořit v podstatě neomezené množství partnerů v různém vztahu k těm ostatním. Podobného ražení jako polyfidelita je i polykula, ta však nepředstavuje ustálenou skupinu, je to spíše vztahová síť, v níž jsou jednotliví členové/partneři na určité úrovni propojeni.
Paralelní a sólová polyamorie
Paralelní polyamorie bývá vztah dvou primárních partnerů, kteří jsou si vědomi dalších vztahů toho druhého, ale nijak je nesdílí. Sólovou polyamorie pak praktikuje jedinec, který nemá zájem se hlouběji vázat na žádného primárního partnera (nejeví zájem o manželství či sdílení financí či bydlení).
Další polyamorní vztahy
Uvedené formy polyamorních vztahů ovšem představují pouze určitý nástin toho, jak takovéto vztahy fungují. Konečná konfigurace může být velmi variabilní, kombinovat jednotlivé typy z pohledů různých partnerů a komplexně tak vykazovat rysy jedné nebo více variant.
Na co si v polyamorním vztahu dávat pozor
Přestože bylo již mnohokrát dokázáno, že pokud člověk vyznává polyamorii a uzavírá polyamorní vztahy, nejedná se zpravidla o žádnou nemoc nebo poruchu, nemusí být vždycky všechno tak růžové, jak se zdá. Schopnost žít v polyamorní vztahu či vztazích je pouze o nastavení mysli, hodnot a filozofie jednotlivce a pokud na takový vztah připraveni nejste, můžete si zadělat na pořádné problémy. I polyamorní vztahy mají svá pravidla a hranice, v jejichž rámci mohou být zdravé a prospěšné pro osoby, které ve vztazích hledají především vzrušení či něco nového. Na začátku každého takového vztahu si však všichni dotčení (ostatně stejně jako u vztahu monogamního) musí ujasnit, co od něj očekávají a jakým způsobem jej budou naplňovat. Pouze v případě, že se partneři na tom, jak budou takový vztah praktikovat shodnou, má naději, že vydrží a že bude prospívat.
Patologie a přínos polyamorního vztahu
Polyamorní vztahy byly po dlouhá léta většinovou společností nahlíženy jako patologické (především, neměla-li taková společnost ve svých zvyklostech určitou formu polyamorie zakotvenou). Tímto způsobem jsou ovšem nahlíženy především zvenčí. Je sice pravdou, že k životu v polyamorních vztazích mají většinou tendence lidé trpící určitým odchylným mentálním stavem (například pocházející ze špatných rodinných poměrů apod.), samotná polyamorie však není nemocí, poruchou ani deviací. Nejedná se totiž o vztahy založené vyloženě na sexualitě (v takovém případě se obvykle nedá o polyamorním vztahu hovořit), partneři spolu zpravidla sdílejí mnohem víc. V tomto ohledu lze polyamorii považovat za přínosnou zejména pro osoby, které mají problémy se závazky nebo rádi poznávají nové lidi či potřebují mít širší okruh blízkých osob, důležité však je ke vztahu s vícero osobami přistupovat jako ke vztahu monogamnímu – platí zde obvykle tedy stejná pravidla jak pro věrnost, tak pro upřímnost, pak může být i polyamorní vztah zdravý. V opačném případě tyto vztahy zpravidla nefungují, zvláště účastní-li se jich partneři, kteří jsou vnitřně nakloněni spíše monogamii.
Závěr
Polyamorie představuje zajímavý přístup k vícečetným vztahům, které mohou být různým způsobem nakombinovány. Nejedná se o žádnou novinku, moderní polyamorní vztahy však pozbývají dřívější striktní, a ne zcela dobrovolný přístup a jsou více otevřené. Stejně jako u monogamního vztahu, i v tomto případě je jejich fungování podmíněno kompletní shodou všech zúčastněných na jejích praktikování. A co vy, vyzkoušíte okořenit svůj vztah novou láskou?
Zdroje
1) A brief history of non-monogamy.
2) What Is Polyamory? How Polyamorous Relationships Work
3) Polyamorní vztahy: Může fungovat, když jsou na lásku víc, než dva?
4) Throuple, Quad, and Vee: All About Polyamorous Relationships
