Článek
Jeho problémy začaly v okamžiku, kdy se kromě veřejného notáře v Praze (1369) stal i kaplanem ve svatovítské katedrále (1380) a sekretářem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Po studiu náboženského práva v Itálii ho čekal úřad generálního vikáře pražského arcibiskupa.
V období, kdy tento úřad zastával, došlo k vyvrcholení sporu mezi jeho představeným arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV., který se začínal odklánět od římské církve. Svár dosáhl vrcholu počátkem roku 1393 v souvislosti se jmenováním nového opata kláštera v Kladrubech.
Záměry Václava IV.
Král netrpělivě čekal na smrt starého opata Racka a chtěl si pro sebe zabrat bohaté klášterní statky a později je použít ke zřízení nového episkopátu (biskupský úřad). Jeho plán měl oslabit současného arcibiskupa. Jenže v době úmrtí Racka pobýval Václav IV. na Křivoklátě a zpráva se k němu dostala se zpožděním.
Jan z Jenštejna rychle jmenoval nového opata a nechal volbu stvrdit podpisem Jana Nepomuckého. Král už nemohl nic dělat a neskrýval zlobu a vyhrožování smrtí pro zúčastněné. To Jana z Jenštejna vystrašilo a uprchl na hrad v Roudnici.
Nastražená léčka
Na 20. března 1393 král pozval Jana z Jenštejna a jeho lidi k mírovému jednání do Prahy. Než však k jednání došlo, Václav IV. nařídil celou delegaci zajmout. Arcibiskup měl určitá podezření a podařilo se mu uprchnout. Králův hněv se tak snesl na hlavu Jana Nepomuckého, který byl s celou delegací odveden do staroměstské rychty na Starém Městě (dnes dům č. 12 na rohu ulic Rytířská a Na Můstku).
Jana Nepomuckého příslušnost k církvi neochránila
Zde byl Jan a ostatní z arcibiskupského doprovodu podrobeni výslechu a krutému mučení. U tortury Jana Nepomuckého byl přítomen samotný král, který Jana během mučení na bocích pálil pochodněmi.
Právo útrpné bylo na přelomu středověku a v novověku velice důmyslné a kruté. Použitý stupeň mučení byl vybraný podle závažnosti provinění a protivit se králi bylo samozřejmě považováno za nejhorší zločin.
Zvláštní je, že přestože u šlechticů a církevních osob bylo k mučení přistupováno jen zřídka, Jana Nepomuckého jeho příslušenství k církvi neochránilo.
U tortury asistovali delegovaní konšelé, rychtář, kat s pacholky a písař, který průběh mučení zapisoval do tzv. smolné knihy.
Pokud osoba mučení přežila, byla osvobozena. To však nebyl případ Jana Nepomuckého.
V mučírně
Oblíbenými mučícími nástroji byla palečnice nebo skřipec, na kterém bylo možné člověka natáhnout až o 30–50 cm oproti normálu. Při této proceduře byly vykloubeny končetiny a poškozeny vnitřní orgány.
Podobné trápení čekalo na provinilce i na žebříku, kdy mu bylo na nohy přidáváno závaží a pro větší efekt byl pálený na bocích ohněm z pochodní nebo ze svazku svíček. Právě u takového mučení byl v případě Jana Nepomuckého později vyobrazený král Václav IV. na dobové kresbě.
Dalšími důmyslnými mučícími nástroji byla železná panna s ostny, kláda na dlouhodobé mučení, narážecí kůl. Španělská bota, rozžhavené kleště a další pomůcky měly za úkol zintenzivnit bolest.
V mučírně sice nebyla okna, aby se nešířil do okolí křik, ale pro případ, že si přítomní chtěli od křiku odpočinout, dostal mučený člověk roubík.
Historické zdroje se liší v tom, zda Jan Nepomucký vydechl naposled v mučírně, nebo zda se utopil poté, co ho s roubíkem nechal Václav IV. zavázat do pytle z kozí kůže a hodit z Karlova mostu do Vltavy.
Trochu zábavnější legenda, která se mezi lidem uchytila
Právě přítomnost Václava IV. u mučení Jana Nepomuckého dala vzniknout legendě, že měl král na Jana spadeno už dávno a jen čekal na příležitost, aby se ho zbavil. Jan Nepomucký měl být zpovědníkem královny a Václav IV. podezíral manželku z nevěry. Byl si jistý, že se při svaté zpovědi královna svěřila svému zpovědníkovi s intimními detaily a Jan tedy musí vědět, kdo je tím milencem.
Žádal ho, aby mu prozradil jméno milence, ale to Jan odmítl. Proto je označený za prvního mučedníka „zpovědní pečeti“. Jeho tělo bylo nalezeno až po měsíci, kdy ho vylovili na místě dnešního Čechova mostu. Poté byl pohřben v kostele kláštera na Starém Městě. Zřejmě v roce 1396 bylo tělo přemístěno a pohřbeno ve svatovítské katedrále.
Jan Nepomucký se stal symbolem ticha a cti a je také patronem proti pomluvám a ochránce před povodněmi a utonutím. Celosvětově se jeho sochy počítají na desetitisíce. Jen v naší zemi je jich kolem 6 tisíc. Hodně z nich stojí na mostech a někdy bývá zobrazován se svatozáří s pěti hvězdami, které se údajně vznášely nad jeho tělem, když bylo nalezeno na břehu Vltavy.
Jeho smrt se datuje k 20. 3. 1393. Svatořečený byl až v roce 1729 papežem Benediktem a jeho svátek je nyní 16. května.
I ze smutného příběhu dokázala lidová tvořivost vytvořit dojímavou legendu. Věrnost zpovědnímu tajemství a loajalita ke královně mezi lidmi tak zakořenila, že první legenda o královské moci je sice stejně věrohodná, ale lidé viděli v Janovi Nepomuckém spíše věrného zpovědníka, který ani v mučírně svou víru nezradil. A který příběh se více líbí vám?
Zdroje:
1) Útrpné právo – tortura
2) Matice svatého Jana Nepomuckého, Mučednická smrt svatého Jana Nepomuckého
3) Zelená Hora, Pilgrimage Church of St. John of Nepomuk at Zelená Hora
4) Kafkadesk, Ultra-local news from Central Europe
