Článek
Ruská Katyň byla původně poměrně bezvýznamnou vesnicí, utopenou v lesích kdesi u Smolenska. A pokud by jí zůstala, bezpochyby by to bylo mnohem lepší. Stala se však dějištěm jednoho z nejkrutějších válečných zločinů moderních dějin. Pro pochopení těchto dramatických událostí se ale musíme vrátit ještě o něco hlouběji do historie.
V Moskvě byla 23. srpna 1939 podepsána smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik, známá dnes jako pakt Ribbentrop–Molotov. Obsahovala však tajný dodatek, který se týkal hranic ve východní Evropě a rozdělení sfér vlivu v tomto regionu.
Tato dohoda počítala s tím, že Sovětský svaz anektuje Litvu, Lotyšsko, Estonsko i Finsko. Německo mělo otevřenou cestu do západní Evropy. Realizovat tyto plány se začaly v Polsku. Ve východní části země, která připadla Stalinovi, však zajala sovětská armáda několik set tisíc Poláků. Část z nich byla propustěna, část odeslána do gulagů, část utekla. Řada z nich byla zavražděna.
Sovětský diktátor Josif Stalin zatčené označil za „nacionalisty a kontrarevoluční aktivisty“ a na jeho přímý rozkaz padl jasný verdikt. Sovětská tajná policie NKVD tak v Katyni i na jiných místech postřílela na jaře roku 1940 na 22 tisíc polských důstojníků, politiků, členů inteligence, ale také duchovních. Přímo u západoruské obce Katyň pak o život přišlo skoro 4,5 tisíce Poláků, a přestože se o tom příliš nehovoří, také 350 Čechů.
O masakru v Katyni se dlouho mlčelo a došlo na zpochybňování viny
Podle historiků přitom na stejném místě popravovala NKVD sovětské občany už ve 30. letech, za tzv. Velkého teroru, což byla etapa politických represí a perzekucí v Sovětském svazu 30. let 20. století, které Josif Stalin spustil s cílem odstranit zbývající opozici a získat neomezenou moc. Obětí tehdy bylo tisíce. Tragické dění v Katyni tak prakticky bylo už „jen“ vyústěním událostí předcházejících.
O masakru se přitom mlčelo dlouhé tři roky. Teprve 13. dubna 1943 říšský rozhlas ve svém válečném zpravodajství ohlásil, že u Smolenska byly nalezeny hromadné hroby, ve kterých jsou uloženy ostatky tisíců polských důstojníků. Rozšíření informace sice bylo v té době motivováno protiruskou kampaní, neboť nacistické sdělovací prostředky za přímého viníka označily Sověty, o krvavé události ale informovalo správně.
Sovětský svaz přitom vinu na těchto událostech dlouho nepřiznával. A je tak přirozené, že sovětskou rétoriku si ani v někdejším Československu nikdo zpochybnit příliš nedovolil. Z masakru SSSR až do roku 1990 obviňoval nacistické Německo, změna prakticky nastala až s novodobou kapitolou historie Ruska po pádu Sovětského svazu. Pravdu první připustil tehdejší sovětský prezident Michail Gorbačov, následovala však dlouhá éra mlčení.
Kdo nese přímou zodpovědnost? Rozhodnutí podepsali kromě už zmíněného Stalina také šéf sovětské diplomacie Vjačeslav Molotov a další členové tehdejšího moskevského vedení. Seznamy zajatců připravil Lavrentij Berija, tehdejší šéf ministerstva vnitra. Svou zodpovědnost v dnes historicky nezpochybnitelné události Moskva v roce 2010 nakonec uznala i rezolucí. Nicméně ne na dlouho.
Události staré více než osm desítek let jsou stále živé
V roce 2023 uveřejnila ruská agentura RIA Novosti dokument, ve kterém vinu za masakr opět popřela. Z dokumentu Federální služby bezpečnosti (FSB) vyplývá, že Rusko tento válečný zločin připisuje nacistickému Německu, čímž se snaží očistit někdejší Sovětský svaz. Svého času se v zemi mluvilo dokonce i o tom, že některé dokumenty, hlavně ty, které dokazují přímou účast Stalina na tomto zločinu, jsou padělané.
Katyňský masakr se stal mimořádně bolestivou kapitolou vzájemných vztahů Ruska a Polska. Polský oficiální tisk poprvé otiskl důkaz o sovětské vině za Katyň v únoru 1989. Pro polskou stranu se dodnes jedná o téma velmi citlivé. A nepřispěl k tomu ani další vývoj událostí, který staré rány opět rozevřel.
V roce 2010 se totiž toto místo stalo dějištěm nové tragédie. Cestou na pietní akt mající za cíl uctění památky Poláků popravených za války právě během katyňského masakru došlo k nehodě vládního letadla Tupolev 154. Letoun během přistávání v husté mlze zavadil o stromy a začal hořet. Nikdo z posádky nepřežil, celkem zemřelo 96 lidí, a to včetně tehdejšího prezidenta Lecha Kaczynského.
Zdroje
