Článek
O následcích prodělaného onemocnění covid-19 se hovoří i mezi odborníky v tuzemsku. Mohou být podle lékařů dokonce dlouhodobé až trvalé. Míra závažnosti je však individuální. Spektrum symptomů, které pacienti udávají, je navíc značně široké.
Nejčastěji u nich lékaři zaznamenávají namáhavou dušnost. Ztráta chuti a čichu, jež bývala u některých nemocných uváděna jako typický příznak akutní fáze onemocnění, může rovněž dlouhodobě přetrvávat. Nejzávažnější stav po prodělané infekci, který se může projevit až po několika týdnech, se nazývá ARDS (syndrom akutní dechové tísně) a jde o selhání respiračního systému.
Stejně tak představují problém obtíže neurologického charakteru, jako je nespavost a ztráta pozornosti. Ty přitom mohou postihnout i mladé a aktivní jedince. A to i přesto, že samotné onemocnění navíc nemuselo mít nikterak závažný průběh.
Stav, který charakterizují dlouhodobé následky objevující se nebo přetrvávající po typickém období rekonvalescence po covidu-19, se nazývá také dlouhý covid nebo anglicky long covid. Ten nastává přibližně čtyři týdny po infekci SARS-CoV-2. V případě obtíží přetrvávajících po dvanácti a více týdnech hovoříme již o tzv. postcovidovém syndromu.
Covid má vliv na kognitivní schopnosti
Nyní odborníci přišli navíc se zjištěním, že covid-19 může mít vliv i na kognitivní schopnosti. Kognitivní schopnosti lidí, kteří byli hospitalizováni s covidem-19 během první vlny pandemie, zůstávají i po letech nižší, než se očekávalo, a existují určité důkazy, že to může tyto jedince i trvale ovlivnit ve smyslu nucené změny zaměstnání.
Pokles se může dokonce rovnat až ztrátě 10 bodů IQ vůči obvyklému věku a dalším charakteristikám, upřesňuje mezinárodní vědecký časopis New Scientist. Výzkum měl na starosti psychiatr Maxime Taquet z Oxfordské univerzity.
Jeho tým zkoumal ve Velké Británii celkem 475 osob. Všechny byly hospitalizovány s covidem-19 a propuštěny před 31. březnem 2021. Následně tito lidé absolvovali psychiatrické a kognitivní hodnocení šest měsíců po propuštění z nemocnice v rámci jiné studie. Taquetův tým je požádal, aby hodnocení zopakovali o dva až tři roky později, a zjistil, že se u zkoumaných jedinců zhoršily příznaky deprese, úzkosti a únavy.
Celkově vykazovalo 47 % respondentů při druhém hodnocení diagnózu středně těžké až těžké deprese oproti 34 % po šesti měsících, zatímco 40 % trpělo středně těžkou až těžkou únavou oproti 26 % při prvních testech. Podíl osob se středně těžkou až těžkou úzkostí zaznamenal menší změnu, a to z 23 % na 27 %.
Co se týče zmíněného kognitivního deficitu, porovnání bylo ztíženo vlivem toho, že účastníkům výzkumu IQ nebylo měřeno před hospitalizací. Vědecký tým tak mohl alespoň provést následné měření, které porovnával s výsledky, které by se daly očekávat u lidí stejného věku, pohlaví a úrovně vzdělání na podkladě Great British Intelligence Test.
Covid-19 poškozuje mozek
Obdobné závěry potvrzují i další studie. Mozek může po prodělaném covidu doslova „zestárnout“ až o několik desítek let. Předpokládá se, že závažné kognitivní deficity jsou navázány primárně na těžkou formu onemocnění covid-19, která si vyžádala hospitalizaci nebo intenzivní péči.
Pacienti po prodělaném covid-19 zažívají ve velké míře i tzv. mozkovou mlhu. Ta se v souvislosti s tímto onemocněním konkrétně projevuje jakožto vynechávání paměti, potíže se soustředěním a zpomalené myšlení. Spojena je i s objektivně horším kognitivním výkonem a vyšší úrovní úzkosti, deprese a migrény.
Laboratorní pokusy na lidských a myších mozkových organoidech, které měly napodobit změny v lidském mozku, prokázaly, že infekce SARS-CoV-2 vyvolává splynutí mozkových buněk. Tím dochází ke zkratu elektrické aktivity mozku a k narušení jeho funkce.
Pitvy u osob, které prodělaly těžkou formu covid-19, ale zemřely až o několik měsíců později z jiných příčin, ukázaly dále, že virus byl v mozkové tkáni stále přítomen. To tedy znamená, že jej nelze jednoznačně považovat pouze za respirační. Jestli se ale jedná o přímý spouštěč potíží s mozkem, to se dosud nepodařilo potvrdit. I to, že je detekován „pouze“ v plicích však stále může vyvolat zánět v mozku a zhoršit schopnost mozkových buněk regenerovat se.
Stejně tak výzkumy ukazují zmenšení objemu mozku a změněnou strukturu mozku, která rovněž souvisí s prodělanou infekcí. Virus tedy prokazatelně zanechává na lidském mozku výraznou stopu. Jakým způsobem k tomu však dochází, tím si vědci v tomto okamžiku stále ještě nejsou úplně jisti. Proto dosud taktéž neexistuje kurativní (tj. směřující k vyléčení) léčba.
Zdroje
