Článek
Ačkoliv nebývá tento druh výživného v praxi příliš uplatňován, z občanského zákoníku vyplývá, že děti mají povinnost „zajistit svým rodičům slušnou výživu“ (ust. § 915 OZ). Pro vznik takovéto povinnosti je nezbytné, aby dítě, které má své rodiče vyživovat, bylo schopné se samo živit.
Právo rodiče na výživné dále vznikne pouze v případě, je-li rodič na výživu a pomoc ze strany svého potomka odkázaný a není-li schopný živit se sám (ust. § 911 OZ). K tomu může dojít například v situacích, kdy rodič kvůli svému věku či zdravotnímu stavu již nemůže nadále pracovat a jeho invalidní, nebo starobní důchod nestačí k pokrytí jeho základních životních potřeb.
Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům má tzv. podpůrný charakter. To znamená, že nejprve mají povinnost vzájemné výživy manželé mezi sebou a až v případě, že tato povinnost nemůže být z různých důvodů splněna (například jedná-li se o osamoceného rodiče, anebo nejsou-li manželé schopni se vzájemně vyživovat) vznikne povinnost dítěte svým rodičům výživu zajistit. Zároveň má ale výživné na rodiče přednost před sociálními dávkami.
Výživné v rozsahu slušné výživy
Zákon v případě vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům hovoří o slušné výživě, jejíž rozsah sám o sobě nespecifikuje. Dle odborníků „slušná výživa znamená, že nejde jen o úhradu těch nejnutnějších potřeb, ale o úhradu odpovídající průměrnému životnímu standardu“. Tím je myšleno zajištění standardního bydlení, stravy a případně i léků či potřebných zdravotnických pomůcek.
Slušná výživa však neznamená, že by životní úroveň rodiče musela být nutně shodná s životní úrovní jeho dítěte. Rozsah slušné výživy, na který má rodič nárok, tudíž nezahrnuje nadstandardní nároky, jakými by bylo například uhrazení dovolené. Výživné může být také poskytováno nejen ve formě peněz, ale i prostřednictvím péče o rodiče nebo o jeho domácnost.
Vyměřování rozsahu výživného
Při určování rozsahu výživného soud posuzuje odůvodněné potřeby a majetkovou situaci rodiče. Zohledňuje se zejména jeho věk, zdravotní stav a možnost a schopnost samostatně se o sebe postarat. Na straně povinného dítěte jsou pak zvažovány jeho schopnosti, možnosti a majetkové poměry (ust. § 913 OZ).
Během posuzování schopností a možností dítěte hradit výživné svému rodiči by mělo být bráno v potaz i to, zda se potomek záměrně či bezdůvodně nevzdal zaměstnání, které by bylo lépe placené, nebo nějakého jiného majetkového příjmu.
Výživné a jeho rozsah se určuje pro každého rodiče zvlášť. Pokud tedy spolu rodiče sdílejí společnou domácnost a jsou oba odkázáni na pomoc ze strany svých dětí, bude soud posuzovat případ každého z rodičů samostatně a zrovna tak bude samostatně pro každého z rodičů zvlášť vyměřeno výživné.
Jestliže mají rodiče více dětí, soud bude při rozhodování o výživném posuzovat možnosti, schopnosti a majetkové poměry každého z potomků individuálně a každému zvlášť určí výši jeho podílu na celkovém výživném (ust. § 914 OZ).
Výživné ovšem nemůže být přiznáno, bylo-li by to v rozporu s dobrými mravy. Klasicky jde o situace, kdy se rodič o své potomky v době, když byli malí, nestaral, nebo se vůči nim dokonce dopustil trestného činu. Vždy se tedy posuzuje, zda a jak se rodič podílel na výchově dětí a jakým způsobem vůči nim plnil svou vyživovací povinnost.
Kde požádat a jak to celé funguje?
Pokud se domníváte, že jakožto rodič splňujete výše uvedené podmínky a o výživné byste chtěli požádat, je potřeba, abyste podali návrh na soud. S návrhem vám může pomoci buďto advokát zabývající se občanským právem, případně i samotné soudy poskytují základní vzory jednotlivých podání, dle kterých si můžete návrh sepsat.
Návrh musí kromě základních náležitostí obsahovat informaci o tom, v jaké výši výživné požadujete a od kdy jeho hrazení žádáte. Přiznat výživné lze nejdříve ode dne, kdy bylo soudní řízení o výživném zahájeno, tedy ode dne podání návrhu na soud (ust. § 922 OZ). Návrh na stanovení výživného se podává okresnímu soudu v místě bydliště povinného dítěte.
Během soudního řízení buďte připraveni na to, že ponesete tzv. důkazní břemeno, tedy, že bude na vás, abyste v návrhu tvrzené skutečnosti prokázali a doložili, že jsou pravdivé. Bude-li vám výživné přiznáno, vznikne vašim potomkům povinnost hradit jej vždy měsíc předem, pakliže se nedomluvíte na jiném způsobu.
I přesto, že se otázka vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům příliš často neskloňuje nejen mezi laiky, ale ani na soudní půdě, existuje nemálo případů, kdy by rodiče na výživné nárok mít mohli. Máte-li dojem, že i vy se mezi ně řadíte, nebojte se a o výživné požádejte.
Zdroje:
1) Komentář k Občanskému zákoníku, komentář k pojmu slušná výživa.
ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014.
2) I dítě musí živit své rodiče. Zjistěte, kdy začíná platit tato vyživovací povinnost.
3) Diplomová práce. Vyživovací povinnost.
4) Diplomová práce. Určování výše výživného soudním rozhodnutím.
5) Zákon č. 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník.
