Článek
Proč se někteří politici koncentrují na důchodce a proč by nás to mělo děsit? Je jich hodně a naprostá většina z nich má volební právo. V letošních volbách do Evropského parlamentu mohlo v České republice celkem hlasovat 8 212 628 osob, ale svůj hlas odevzdaly jenom necelé 3 miliony z nich. Důchodců u nás v červnu letošního roku, tedy v době konání evropských voleb, bylo celkem 2 372 483.
Neplatí samozřejmě, že každý, kdo pobírá důchod, se nechá opít rohlíkem a uvěří kdejakému předvolebnímu slibu. Ale pořád se jedná o velké množství lidí, kteří jsou, na rozdíl od těch mladších, zvyklí chodit pravidelně volit, a to i v případě, kdy je volební účast nízká. A proto se vyplatí stranám do nich investovat čas a energii. Některé politické subjekty svou kampaň v podstatě cílí právě jen na důchodce jako svou hlavní cílovou skupinu. Mají pocit, že právě důchodci se nechají nejsnadněji nachytat. A také se snadno korumpují sliby o stále se zvyšujících důchodech.
Hrnce nebo politika? Prodává se to stejně!
Mnoha lidem zůstává rozum stát nad tím, za co jsou jejich starší příbuzní schopni zaplatit takzvaným šmejdům. Předražené nekvalitní, a hlavně zcela nepotřebné výrobky, většinou z Číny, jsou jim prodávány jako naprostý zázrak. A oni platí, a ještě jsou vděční, že s nimi aspoň někdo mluví. A navíc je oslovuje jednoduchým a pro ně pochopitelným jazykem. Stačí opakovat stále stejná hesla dost často, senioři už je pak sami budou iniciativně posílat dál buď řetězovými maily nebo na sociálních sítích. Pokud se někdy snažíte diskutovat o politice na internetu, není nic horšího než setkání s nějakou nekritickou fanynkou určité politické strany či hnutí.
V politice je to stejné. Důchodci mají pocit, že se o někdo zajímá a že jim chce pomoci. Na předvolebním mítinku dostanou něco zadarmo, politik či politička se na ně usměje, případně se se s nimi dokonce vyfotí. A možná i podepíše knížku, kterou napsal někdo z jejich marketingových poskoků. Důchodcovská srdce plesají nad tím, jak jsou pro ty politiky důležití. A vůbec si nevšimnou, že je to jedna velká šaškárna a lež. Nechají se zmanipulovat a odkývnou i to, co jde proti budoucnosti jejich blízkých. Vždyť ta hodná paní má na krku křížek a pan předseda nosí v kapse sošku Jezulátka, to jsou určitě pravdomluvní lidé… S naivní vírou v „dobré politiky, co myslí na důchodce a starají se o ně“ se nedá bojovat.
Rodinné hádky
Když senior uvěří nějakému politikovi, nejde o rozhodnutí na základě rozumu, ale emocí. Je to dost podobné, jako když podlehne nějaké sektě. Můžete mít tunu argumentů, statistik a citátů, ale narazíte na zeď totálního fanatismu. Postižený důchodce vám prostě nebude věřit a bude se s vámi hádat do krve, že pan XY nebo paní ZŽ jsou ti nejhodnější na celém světě a rozumí ekonomice, právu, politice, válce, prostě všemu. Přesvědčit ho/ji, že obhajuje nesmysly, prostě není možné. Typickým příkladem je výška důchodů. Když se snažíte seniora přesvědčit, že zvýšením důchodů jen o pár stovek bude stát státní desítky či stovky miliard, začnou vykřikovat, že si politici mají snížit své platy a bude i na důchody. Že všech politiků je dohromady pár tisíc, zatímco důchodců jsou miliony, pro ně není argument. A tak je to se vším.
V rámci zachování zdravého rozumu a rodinných vztahů pak máte dvě možnosti. Buď se s danou osobou přestanete stýkat, nebo si na všech rodinných sešlostech zakážete diskuse o politice. Jinak se určitě dostanete do situace, kdy vy nebo daný senior řekne něco, co už nebude vzít zpět. Nemá smysl ho či ji přesvědčovat před širší rodinou. Spíš zkuste se danému seniorovi více věnovat, navštěvujte ho a sólově a po dobrém zkuste vysvětlit, jak jejich volba může negativně ovlivnit nejen váš život, ale také budoucnost jejich potomků. Možná to nezabere, ale aspoň se nebudou cítit tak sami a snad se i zamyslí nad tím, co jim říkáte, lítost má přeci jen větší šanci než posměch.
Zdroje
1) Důchodová statistika
2) Volby do Evropského parlamentu 2024
3) První český terorista
