Článek
Otto Wichterle se narodil v Prostějově v roce 1913 do podnikatelské rodiny, jeho otec byl spolumajitelem známé firmy Wikov vyrábějící stroje, a dokonce i automobily. Maturitu složil v roce 1931 a o čtyři roky později obhájil diplomovou práci na pražské Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství, předchůdkyni dnešní VŠCHT. Jeho školitelem byl profesor Emil Votoček, další z legend české chemie.
U Votočka pokračoval Otto Wichterle i jako doktorand a posléze asistent. V roce 1940 začal pracovat ve zlínském výzkumném ústavu, neboť nacisté uzavřeli české vysoké školy. A právě s tímto obdobím je spojen první Wichterleho vynález světového významu. V roce 1941 se mu povedlo završit výzkum v oblasti polyamidů přípravou nového materiálu v podobě pružného vlákna, které bylo možné spřádat.
Otto Wichterle ale výzkum přerušil a ukončil, neboť nechtěl, aby výsledek jakkoliv využili nacisté. Veškeré protokoly a záznamy putovaly do šuplíku. Vynálezce ale riskoval i jinak a v roce 1943 byl za kontakty s odbojem zatčen na čtyři měsíce. Na veřejnost vyšel s objevem Wichterle až po válce a zrodil se tak silon, který se okamžitě začal průmyslově vyrábět.
Doba poválečná a kontaktní čočky
Po roce 1945 začal Otto Wichterle působit na své alma mater a založil tam katedru technologie plastických hmot. Po únoru neměl jako syn velkopodnikatele na růžích ustláno, ale byl natolik dobrý vědec, že mohl na univerzitě jako jeden z mála zůstat. Když v roce 1953 vznikla dnešní VŠCHT, byl jmenován děkanem jedné z fakult.
To už se ale pomalu dostáváme k nejvýznamnějšímu milníku Wichterleho kariéry, tedy k vynálezu měkkých kontaktních čoček. Čočky ze skla nebo z pevných plastů existovaly již v polovině 19. století. Pro oči však byly samozřejmě velmi nepříjemné a neměly potenciál pro dlouhodobé používání.
V roce 1953 cestoval Otto Wichterle vlakem a v kupé si všiml člověka, který četl odborný oftalmologický časopis. S dotyčným potom započal debatu na téma kontaktní čočky a napadlo jej, jak ideálním materiálem by pro citlivé a současně vlhké prostředí oka mohl být vhodně připravený měkký polymer.
Do pokusů o jeho syntézu se Wichterle pustil se svým asistentem Drahoslavem Límem. Právě tomu se povedlo něco, co ze všeho nejvíce připomíná Flemingův objev penicilinu. Jeden večer, když spěchal na vlak, pouze vodou naředil materiál, se kterým ten den pracoval. Když se ráno vrátil, vhodný materiál pro výrobu kontaktních čoček byl na světě!
V této době se však dělo ještě něco jiného: Wichterle neprošel dalším kolem kádrových posudků a byl z vysoké školy vyhozen. Stejně jako řada jiných vědců, kteří upadli v nemilost, našel útočiště v Akademii věd. Právě tam jej zastihlo období řešení jednoho velkého problému s výrobou čoček.
Materiál na čočky Wichterle sice měl, vlastní čočku z něj ale příliš dobře vyrobit nešlo. Když totiž materiál nalíval do formy, výsledkem bylo trhání materiálu, a navíc vznikaly otřepky, které potom oko dráždily. V roce 1961 pak dostal Wichterle onen geniální nápad: materiál bude formovat v rotační formě. Tu první si sestavil ze stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola svého syna. První čočky potom na tomto přístroji vyrobil doma na Štědrý den.
Patálie s patentem a další život
Otto Wichterle si svůj objev patentoval a tento patent brzy začal přinášet peníze. Mnoho firem, včetně několika amerických, ale jeho objev používalo bez povolení. Režim proto Wichterleho pustil do USA, kde vědec svědčil u amerického soudu, který dal Československu za pravdu a Wichterlemu patentové nároky jednoznačně uznal.
Režim toho ale nikterak nevyužil, a naopak Wichterleho patent do Spojených států prodal za naprosto neodpovídající částku ve výši ročních výnosů. Komunistický režim tak zcela nesmyslně zahodil zásadní duševní vlastnictví i roky práce Otty Wichterleho.
Otto Wichterle podporoval myšlenky pražského jara v roce 1968 a proto byl následně odvolán z vedoucích pozic a bylo mu zakázáno cestovat do zahraničí. Zajímavostí je, že po odchodu do důchodu se v roce 1988 vyučil soustružníkem. Po revoluci byl pak Otto Wichterle předsedou Akademie věd. Otto Wichterle zemřel v roce 1998 ve věku 84 let.
Zdroje
1) Kontaktní čočky vznikly díky náhodě, cestě vlakem a stavebnici Merkur.
2) Robinsonský přístup k řešení úkolů
3) Kontaktní čočky. Otto Wichterle si přístroj na jejich výrobu sestavil z Merkuru
