Článek
Hraniční poruchou osobnosti trpí podle aktuálních odhadů přibližně 2 až 6 % dospělé populace. Častěji postihuje ženy, jedná se asi o 75 % diagnostikovaných případů. Zastřešující pojem hraniční porucha osobnosti představuje soubor celé řady specifických projevů. Takto postižený jedinec obecně vykazuje zcela odlišné vzorce chování a prožívání od běžné populace a jejích kulturních norem.
Poprvé se tento stav obvykle manifestuje v období pozdní adolescence nebo rané dospělosti a může se vyskytovat souběžně s dalšími poruchami, jako je například posttraumatická stresová porucha, ale i bipolární afektivní porucha či úzkostné a depresivní poruchy.
Tato diagnóza se tedy nemusí u všech jedinců projevovat shodně a neděje se tak ani ve shodných fázích života. Nicméně existují i některé charakteristické rysy, které můžeme vnímat jakožto projevy právě hraniční poruchy osobnosti.
Specifické jsou zejména silné emoční výkyvy, tito lidé bývají smutní a plačtiví a zažívají stavy bezmoci a beznaděje. Stejně tak se u nich projevují pocity depersonalizace a derealizace. Mají sklon se chovat nevhodně, aby upoutali pozornost svého okolí. Vyznačují se negativním sebeobrazem. Intenzivně také prahnou po lásce. Stejně tak mohou být osobnosti s touto poruchou velmi majetnické. Což je dáno tím, že trpí značným strachem z opuštění.
Jaké jsou vztahy s hraniční poruchou osobnosti
Na svém partnerovi, ale i na přátelích dokáží silně lpět a vyžadovat po nich vztah, kdy s nimi chtějí být ve velmi úzkém kontaktu. A dokáží také patologicky žárlit. To samo o sobě může být pro tyto vazby v jejich životě velmi destruktivní, neboť partner jednoduše nemůže dokázat, že dostatečně tohoto člověka miluje.
A roztáčí se tak pomyslná spirála, která nakonec vede k nevyhnutelnému: Hraniční porucha osobnost vztah rozvrátí a dotyčný je skutečně opuštěn. S jistou nadsázkou se taková situace dá přirovnat k tomu, že je to jako by se tito lidé neustále sami stříleli do nohy, aniž by si uvědomili, že jsou to právě oni, kdo drží zbraň. Což v nich následně vzedme doslova vlnu vzteku.
Důvod, proč se takto nevypočitatelně chovají, spočívá podle jedné z teorií v selhání tzv. raných objektních vztahů. Tedy jakýchsi primárních vazeb z dětství, které by nám měly zajistit pocit lásky a bezpečí. Životy těchto pacientů bývají obvykle poznamenány zneužíváním, zanedbáváním a traumatickým opuštěním.
Lidé s hraniční poruchou osobnosti tak v konečném důsledku postrádají jakousi bazální víru ve svět. Navíc mají tito pacienti jednoduše nerealistická očekávání. Svět kolem sebe vidí zásadně černobíle. Proto bývají zklamaní, pokud jejich protějšek tyto vize nenaplní.
Jak ustát vztah s hraniční poruchou
Mají také sklon k rizikovému chování, jako je zneužívání návykových látek, nadměrná konzumace alkoholu, bezohledná jízda nebo značné utrácení. I to se samozřejmě na jejich vztazích může v negativním slova smyslu podepsat. Pokud by tak existoval seznam lidí, kteří vám mohou zničit život, mohli by na něm lidé s hraniční poruchou osobnosti bezpochyby figurovat. Takové hodnocení však do určité míry není fér. I tito jedinci žijí v partnerských vztazích a mohou vést uspokojivý život. S hraniční poruchou osobnosti se lze vyrovnat a je léčitelná.
Vzájemnému kontaktu se vyhnout tak není řešení. Tyto osoby na druhou stranu mohou být milující, energické a kreativní. Dokáží také sdílet svoje zájmy. Vztahy s nimi tak stojí za to, ale v do určité míry řízené podobě. Ostatně strach z opuštění může být také motorem k tomu, aby se člověk s hraniční poruchou osobnosti intenzivně snažil tomu, že ho opustíte, také zabránit. Snazší tedy může být kontakt udržet, než se z něj „osvobodit“.
Důležité je tak si v první řadě uvědomit, že pacienti trpící hraniční poruchou osobnosti na na svůj stav nemají úplně objektivní náhled. Ví, že se jim dějí značné emoční propady, ale netuší, proč tomu tak je. Nevnímají, že sami trpí poruchou a z toho, že jim vztahy nefungují, mohou dokonce vinit ostatní. Dát jim tvrdou zpětnou vazbu, že se musí jít léčit, proto není cesta.
Jak tedy vycházet s partnerem s hraniční poruchou osobnosti a dá se nějak předejít tomu, aby se láska proměnila ve zdrcující nenávist? Obecně je zásadní zůstat v klidu, žádným způsobem konflikty neeskalovat. Je důležité si udržet vlastní hranice. Svému protějšku buďte oporou a současně si vytvořte svou vlastní podpůrnou síť. A samozřejmě také: Podpořte svého partnera nebo partnerku v tom, aby docházel na terapie. Právě ty mohou být onou zásadní pomocí.
Zdroje
1) Má smysl být s někým s hraniční poruchou osobnosti?
2) Fáze vztahu s hraničáři
3) Hraniční porucha osobnosti
4) Sexuální chování v souvislosti s hraniční poruchou osobnosti
5) Symptomy hraniční poruchy osobnosti
6) Co je to hraniční porucha osobnosti
