Článek
V obecném slova smyslu se jako amalgámy označují kapalné nebo pevné slitiny rtuti s jedním nebo několika kovy, například se sodíkem, stříbrem, zlatem, zinkem, mědí, cínem, kadmiem či olovem. Ty se mísí v různém poměru, což výslednému materiálu propůjčuje odlišnou charakteristiku.
Především se z výše uvedeného výčtu setkáte s mědí, stříbrem a cínem, jelikož tyto kovy poskytují žádoucí vlastnosti při využití v medicíně, konkrétně v zubním lékařství.
Stříbro konkrétně nachází uplatnění pro svou mechanickou a chemickou odolnost. Dále urychluje tuhnutí a zvyšuje výslednou expanzi výplně. Měď zvyšuje pevnost výplně a také zvyšuje výslednou expanzi výplně. Cín snižuje mechanickou a chemickou odolnost, zvyšuje plasticitu a oproti mědi a stříbru zvyšuje kontrakci.
Existuje nicméně hned několik rozdílných typů amalgámu, které se liší svým primárním využitím. Kromě dentálních amalgámů se setkáte s amalgámem zlata, který vzniká například při tzv. amalgamačním způsobu těžby zlata, který údajně znaly už předkolumbovské civilizace. Sodíkový amalgám se používá se ve vysokotlakých sodíkových výbojkách, a dále při výrobě hydroxidu sodného. Draslíkový amalgám slouží dále při výrobě hydroxidu draselného nebo při přípravě fulminátu draselného.
Kde se využívá amalgám
Především se tato kovová slitina používá, jak už bylo řečeno, v rámci stomatologického ošetření, a to v tzv. záchovné stomatologii po odstranění zubního kazu.
Pro tento účel předurčuje amalgám prioritně mechanická odolnost a oligodynamický efekt bránící růstů bakterií. Práce s ním je rychlá, nenáročná a nepříliš náchylná k možným chybám ošetřujícího lékaře, jako je nedostatečné sucho. To je však mnohými odborníky označováno za výhodu značně spornou.
První amalgámové plomby se objevily již v roce 1826, kdy je zhotovil francouzský zubař Auguste Taveau. V ošetření se tak používá amalgám už více než 100 let. Prakticky lze říci, že dnes je tento materiál rozšířen natolik, že již raritní je člověk, u něhož bychom plombu z něj v ústech nenašli.
Má nicméně i své nevýhody, především je to kovový vzhled a při rozsáhlých výplních schopnost zbarvit zub až do tmavošedého odstínu. Nepůsobí tedy příliš esteticky. Obsahuje také výše zmíněnou rtuť a nemá žádnou vazbu na zub, proto často může způsobit prasknutí zubu, pokud je výplň příliš velká.
Postupně tak amalgámové plomby nahrazují ty vyrobené z fotokompozitních materiálů, které jsou známy pod lidovým označením „bílá plomba“. V zubní ordinaci se v tomto případě zubní kazy napravují za využití speciální dentální pryskyřice.
Škodí amalgám lidskému zdraví?
O škodlivosti amalgámu se napsalo už mnohé. Mluví se o tom, že obyčejná zubní plomba může způsobit potenciálně chronickou otravu. Ta podle této teorie manifestuje projevy, jako bolest hlavy, deprese, onemocnění žaludku, nervozita a oslabený imunitní systém.
Z jedné amalgámové výplně se každý den uvolní podle některých zdrojů až několik desítek mikrogramů rtuti. Trvanlivost výplně může být až 20 let, což znamená, že pacient má v ústech výplně dlouhodobě a je tedy potenciálně dlouhodobě ohrožován, tvrdí řada poměrně zasvěceně vyhlížejících zdrojů na internetu.
Rtuť se podle nich navíc slučuje s dalšími toxickými látkami, které přijímá nositel výplně z potravy, čímž se problém údajně dále prohlubuje. Nicméně výše uvedená tvrzená nejsou prokazatelná. A nemůžeme tedy říci, že nám právě amalgámové plomby škodí.
Oficiální vyjádření v reakci na tato ničím nepodložená tvrzení, často ovšem šířená dokonce i samotnými lékaři, zveřejnila i Česká stomatologická komora. Ta konstatuje, že texty zaobírající se údajnou škodlivostí amalgámu se neopírají o žádné hodnověrné zdroje ve formě studií a šíří tak pouze mýty.
Zákaz amalgámu je na spadnutí
Podobné stanovisko zveřejnila na svém webu VZP, která informace o škodlivosti amalgámu uvádí na pravou míru. Konstatuje, že primárním důvodem, proč se EU uchýlila k zákazu amalgámu, není možné ohrožení lidského zdraví, nýbrž ekologické aspekty.
Evropská legislativa se už v roce 2018 zaměřila na tzv. nedózovaný amalgám míchaný přímo v ordinaci. Nahradila jej za dózovaný, který je plně bezpečný nejen pro pacienty, ale na rozdíl od svého předchůdce i pro personál v ordinaci.
Toxicita amalgámu se tak netýká lidského zdraví, ale primárně životního prostředí. Hovoří se hlavně o tom, že problematické je znečištění ovzduší emisemi rtuti z krematorii. To vede k omezování amalgámu. Původně se hovořilo o tom, že zákaz by měl začít platit v roce 2030, nicméně zřejmě se tak stane podstatně dříve, a to konkrétně už v roce 2025. Přestat rtuť používat nejen ve zdravotnictví, ale také v průmyslu, je ostatně v Evropské unii cílem dlouhodobým.
Což může mít negativní dopad na pacienty, jelikož v současné době se jedná o jedinou variantu, která je plně hrazena ze zdravotního pojištění pro dospělé pacienty. To ovšem probudilo vlnu nevole a také prezident České stomatologické komory Roman Šmucler konstatoval, že část lidí se pak zřejmě bude z ekonomických důvodů návštěvě svého zubního lékaře vyhýbat.
Resort zdravotnictví tak připravil kompromisní řešení, které připouští, že zhruba 40 % z ceny bílé plomby by mohlo hradit zdravotní pojištění.
Zdroje
1) Amalgám
2) Amalgám v ústech zdraví nepoškodí
3) Amalgám zdarma brzy skončí
4) Amalgám je bezpečný
5) Amalgám - bakalářská práce
