Článek
Velmi volně bychom mohli anglický termín Quiet Quitting přeložit jako tiché podávání výpovědi či tichou pracovní rezignaci.
V pracovní sféře se s tímto fenoménem lze setkat stále častěji, v USA už lidé, kteří se k tomuto postojí hlásí, tvoří dle aktuálních odhadů nejméně polovinu tamní pracovní síly. Nicméně svérázný trend se rozmáhá i v tuzemsku, a to zejména mezi mladší generací, především mezi mileniály a příslušníky generace Z.
Prakticky se jedná o to, že zaměstnanec do práce ve skutečnosti dále chodí. A nečeká tu, ačkoli by se to z původního pojmenování tohoto specifického jevu mohlo jevit jinak, ve vší tichosti na to, až mu bude dána výpověď. Ve skutečnosti stále pracuje a pobírá mzdu.
Jen dělá absolutní minimum, nejeví z práce žádné zvláštní nadšení, nevyvíjí významnější iniciativu. Zkrátka si splní to, co je naprosto nezbytné a odchází domů. Ve skutečnosti to tedy, pozor, neznamená, že zaměstnanec svou práci odbývá. Zůstávají za ním řádně odvedené pracovní úkoly s dodržováním veškerých náležitostí.
V čem je trend Quiet Quitting pozitivní
Quiet Quitting tedy prakticky přestává po zaměstnancích vyžadovat, aby plnili pracovní povinnosti nad rámec standardní náplně své práce. A to ať už se svou iniciativou snaží vyhovět šéfovi nebo klientům.
Tedy zaměstnanci už se necítí být povinni pracovat doslova do roztrhání těla, plnit šibeniční termíny, dodělávat práci po kolegovi, který se pouze „veze“ a zůstávat tak v práci loajálně přes čas, chodit do kanceláře dřív, než stanovuje oficiální pracovní doba, účastnit se nepovinných meetingů, nosit si práci domů nebo udržovat nadstandardní přátelské vztahy s kolegy.
Stejně tak se mnozí už nemají potřebu hnát za povýšením, kariérou, uznáním, respektem nebo jednoduše za větší mzdou. Práce se tak pro ně stala „pouze“ prací a mají potřebu dát této činnosti ve svém životě pevný rámec a nenechat si ji zasahovat do osobního života.
Můžeme Quiet Quitting tak vnímat jako určité zdravé nastavení hranic. A potvrzení toho, že práce není celým naším životem, ale ve skutečnosti v něm hraje pouze velmi omezenou roli. Mnohým se výrazně ulevilo, když si připustili, že takový postoj může být nejen možný, ale také jakýmsi všeobecným „hlasem lidu“ validován jako správný.
Lidé vyznávající tuto myšlenku tak už jednoduše odmítají být splněnými sny zaměstnavatelů, jelikož zkrátka nehodlají klást práci na první místo. Dnešní zaměstnanci už nechtějí v noci vyřizovat pracovní e-maily nebo mít výčitky z toho, že odjíždějí na dovolenou.
Kde se Quiet Quitting vlastně vzal
Quiet Quitting je sice sám o sobě nově definovaným pojmem, ale jeho podstata není rozhodně výsadou doby moderní. Lidé, které jejich práce zkrátka zase tak úplně „nebere“, existovali vždy.
Vůbec poprvé se však o Quiet Quittingu jako takovém začalo hovořit v červenci roku 2022, když Zaid Khan, dvacetiletý inženýr, na svém účtu na sociální síti TikTok zveřejnil krátké video. Jeho poselství lze shrnout do slov: Vaše hodnota jako člověka není definována skrze vaši práci a nemusíte se tak v ní neustále překonávat.
Svůj vliv na rozvoj tohoto trendu má aktuální společenské dění. Přispěla k němu pandemie koronaviru, válka na Ukrajině, ale i z toho vyplývající ekonomická krize. Dlouhodobě se navíc svět potýká s následky klimatických změn a dalšími globálními problémy.
Lidé si tak stále častěji uvědomují křehkost okolního světa a možnou vyčerpatelnost zdrojů. A to i těch lidských. Mnoho lidí se už nachází na pokraji svých sil. Ostatně podle studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu vykazuje 36 % mladých lidí v Česku ve věku 18 až 24 let příznaky depresivní či úzkostné poruchy.
Jaké důsledky může mít Quiet Quitting
Quiet Quitting může být vnímán jako odpověď na neustálý shon a stres, který u řady lidí vede až k vyhoření. Snaží se tak být odrazem potřebné harmonie mezi pracovním a soukromým životem a definitivně odmítá workoholismus, v naší kultuře převážně pociťovaný jako ctnost, přestože závislost na práci je reálným problémem.
Quiet quitteři mají pro svůj přístup ještě jeden neprůstřelný argument: V práci se o mě také nikdo nestará. Proč bych se tedy já měl překonávat kvůli práci? Mnohým zkrátka došlo, že proklamované hodnoty jako péče o zaměstnance či flexibilita ustoupily do pozadí.
Dnes se v mnoha firmách na požadavky zaměstnanců už opět reaguje obligátním konstatováním, že komu podmínky na pracovišti nevyhovují, může jít. Což ale řada lidí neudělá, jelikož na druhou stranu samozřejmě svoje místo potřebuje.
Pasivitu tak lze vnímat jako svého druhu tichý vzdor vůči nevyhovujícím podmínkám v zaměstnání. Zaměstnanci se dnes už nezdráhají o svá práva přihlásit a vymoci si například úpravu pracovní doby nebo možnost home office.
To souvisí také s výše uvedenou pandemií koronaviru, která ukázala, že varianta chodit ve striktně vymezený čas do kanceláře není pro řadu lidí jedinou možností, jak si zorganizovat pracovní den. A že jejich produktivita tím rozhodně nijak netrpí, mnohdy právě naopak.
Podle některých názorů však Quiet Quitting úplně pozitivním projevem ve firmách není. A jedná se především o odraz nespokojenosti zaměstnanců s vedením a také o symptom špatného řízení firmy. Pokud zaměstnanci přestávají ve své práci vidět smysl, jednoduše přestanou mít zájem se v ní angažovat. A je úkolem kvalitního manažera, aby tyto hodnoty správně nastavil.
Zdroje:
1) Co je Quiet quitting?
2) Rok Quiet quittingu
3) Tichá výpověď je trend
4) Co je Quiet Quitting a proč o něm ještě uslyšíme?
5) Výklad pojmu
6) Quiet quitting je skutečnost
7) Ekonomická teorie za quiet quittingem
