Článek
Dnes byste marně hledali na mapě město Stalingrad. Důvod je zřejmý… Město vzniklo v 16. století na soutoku řek Volha a Carica, zakladatelé jej pojmenovali Caricyn. Na počest Stalina bylo město v roce 1925 přejmenováno na Stalingrad, za vlády Nikity Chruščova byl pak v roce v 1961 v rámci procesu destalinizace opět přejmenován, tentokrát se stal nositelem jména Volgograd. Tak to zůstalo až do dnešních dnů. Na šest dnů v roce připadá výjimka – město nese název Město hrdinů Stalingrad. Ptáte se proč? Tak zásadní kus dějin se přece nesmí opomíjet a nikdy zmizet z paměti.
Barbarossa zahájen
Německo zahájilo v červnu 1942 rozsáhlou operaci Barbarossa, utajovaný útok na Sovětský svaz. Cíl byl jasný – ovládnout ropná pole na Kavkaze. Němci by získali pohonné hmoty a další zdroje pro útok na Moskvu, navíc by zbytek svazu odřízli od zásob. Součástí ofenzívy bylo dobýt Stalingrad, průmyslové město, významný dopravní uzel, ale také město nesoucí název podle Stalina, tudíž jeho pokoření neznamenalo pouhé získání strategického cíle, ale také symbolické potupení samotného vůdce SSSR.
Obléhání města dostal na povel generál Friedrich Paulus a jeho 6. armáda. Na místo byly rovněž povolány italské, chorvatské a rumunské jednotky. Vše odstartovalo 17. července 1942. Bitva o Stalingrad. Na město se řítilo 500 tanků, 2200 děl a minometů a necelých 300 000 mužů. Ve vzdušném prostoru kroužilo téměř 1200 letadel. Nakonec obléhání trvalo půl roku. První den útoku připadl na pátek, rýsoval se další černý den v dějinách. Britský premiér Winston Churchill telefonicky oznámil J. V. Stalinovi, že německé vojenské síly zničily v Severním ledovém oceánu britský zásobovací konvoj, tím tedy znemožnily další zásobovaní Rudé armády. Stalin konečně uvěřil zvěstem o zradě. Definitivně pochopil, že Německo porušilo Pakt o neútočení, tzv. Pakt Ribbentrop – Molotov.
V kotli to vře
Z počátku Němci Sověty drtili, rychle postupovali k řece Volze, avšak rudoarmějci čelili útokům statečně, odolávali jak skála. 28. července vydal Stalin jeden z nejslavnějších rozkazů 2. světové války, rozkaz číslo 227: „Zpátky ani krok!“ Dokonce nebyli ani evakuováni civilisté, protože nesměla být přerušena průmyslová výroba. Nastala chvíle, kdy Paulusovi lidé obklíčili jádro sovětské obrany a generál Čujkov ovládal pouze několikasetmetrový pruh země ve Stalingradu. Na město se neúprosně snášely bomby, z domů se stávaly hromady trosek, pod nimiž umíraly tisíce civilistů. Rozbombardované domy se později ukázaly vlastně jako výhoda, jelikož vytvořily opevnění pro domácí. Bojovalo se o každý dům, ba dokonce o každé patro v domě.
Stejná chyba jako za Napoleona
Přelom nastal v listopadu 1942, udeřila pravá ruská zima se třicetistupňovými mrazy. Pro Němce katastrofa, pro Rudou armádu běžná záležitost. Rudoarmějci po čtyřech dnech Němce obklíčili, sevřeli je do pevných kleští. Téměř 250 000 vojáků trpělo. Německé letectvo nedokázalo zajišťovat dostatek zásob, armáda potřebovala alespoň 800 tun zásob, Hitler odsouhlasil 500 tun denně, ovšem počasí umožňovalo leteckým mostem shazovat sotva polovinu.
Chybělo tolik nutné zimní oblečení, léky i potraviny. Jediné východisko bylo dostat Wehrmacht pryč, ovšem z Berlína přišel jasný rozkaz. Devastující rozkaz. Udržet město za každou cenu, vytvořit pevnost Stalingrad a čekat na příchod pomoci. Generál Erich von Manstein se pokusil sovětskou obranu prolomit v prosinci, avšak bez úspěchu.
Kulky, kam se podíváš
Možná jste slyšeli o Vánocích na východní frontě? Na Štědrý den 1942 odvysílala německý rozhlas pozdrav od mužů ze Stalingradu. Ani v hrůzných kulisách války si nenechali vzít kouzlo oné magické noci. Sváteční menu se skládalo z karbanátku z koňského masa a trochy bílého zelí. Tím skončily hojné časy a začaly ty hubenější, o několik dnů později činil denní příděl chleba 50 g na jednoho muže. Vojáci si sháněli jídlo všemožně. Nejprve snědli všechna místní hospodářská zvířata, později svoje koně, došlo na místní psi, kočky a krysy, svědectví dokazují i kanibalismus – zoufalí muži pojídali zmrzlé maso mrtvých.
Krutá zima nepolevovala, německé zásobování stále vázlo. Vojáci umírali. Zabíjely je nejen zbraně, ale i podvýživa, podchlazení a rychlostí blesku se šířila úplavice. Rusové vycítili příležitost a vyzvali Němce, aby se vzdali, slíbili jim materiální pomoc. Onen krok musel povolit samotný Hitler, ten ale kapitulaci razantně odmítl, dle jeho slov měla 6. armáda splnit svoji svatou povinnost a setrvat na pozicích až do posledního náboje.
Polibek smrti. Ne, děkuji!
Pro generály rozkaz prakticky znamenal rozsudek smrti. Někteří důstojníci volili dobrovolně smrt, nechali se zastřelit nebo se zastřelili sami. Generál Paulus byl narychlo povýšen na polního maršála. Důvod? Žádný německý polní maršál se nikdy nevzdal a nevydal se nepříteli bez boje. Hitler předpokládal, že Paulus spáchá raději sebevraždu, než aby se nechal zadržet. Ovšem chyba lávky. Novopečený polní maršál předává zodpovědnost jednomu z divizních velitelů. Jednání probíhalo klidně, domluvili se na ukončení bojů a vydali se Sovětům, Pauluse nevyjímaje. 31. ledna 1943 byla podepsána kapitulační listina.
Celková bilance slavné bitvy – dvě německé armády byly zcela zničeny, 24 generálů, 2 000 důstojníků a 90 000 vojáků padlo do zajetí, 150 000 vojáků zemřelo. A ztráty na sovětské straně? Ještě větší než u nepřátel. U Rusů člověk nikdy neví, ale oficiální údaje hovoří o 1,1 milionů padlých. Ale je jisté, že civilisté zažívali během nekonečných 900 dnů peklo na zemi.
Zdroje:
1) Battle of Stalingrad
2) Stalingrad: před 80. lety začala údajně nejkrvavější bitva světových dějin
3) GROSSMAN, Vasilij. Stalingrad. 2. autoriz. vyd. Julie HEŘMANOVÁ (překladatel). Praha: Svoboda, 1950.
