Článek
Výraz enabling pochází z anglického slovesa „enable“, které bychom mohli přeložit jako „umožnit“. Poměrně dobře tak vystihuje podstatu takového jednání: Toxické osobě je umožněno nebo dovoleno, aby se takto chovala.
Své kořeny má tento přístup původně v rodinách, kde se objevovalo zneužívání návykových látek v podobě závislosti na drogách či alkoholu. Zcela zřetelně v těchto skupinách existuje tendence ospravedlňovat, omlouvat, nebo dokonce bezostyšně popírat a ignorovat existenci škodlivého chování. A to nejen ze strany závislého jedince, ale i jeho blízkých.
Enabling se běžně vyskytuje ve spoluzávislých vztazích. Jednoznačně však není výlučnou „doménou“ jen prostředí, v němž se manifestuje právě porucha způsobená užíváním návykových látek. Postihnout může mezilidské vztahy jako celek, ať už jsou profesionální, akademické nebo romantické.
Projevuje se především jakožto povzbuzování někoho k tomu, aby dělal věci, které by dělat neměl, předstírání, že daný problém neexistuje, bagatelizace různých obtíží, případně jako snaha zakrývat chyby druhých a různými způsoby jejich selhání omlouvat.
Sami o sobě tak lidé, kteří se dopouštějí enablingu, nemusejí být špatní. Ovšem nelze opominout skutečnost, že jejich jednání má rozhodně potenciál podporovat nezdravé vzorce chování u ostatních. Tato podpora může být také přímá nebo nepřímá.
Obecně tak enabling může podporovat:
- užívání alkoholu nebo návykových látek
- manipulační taktiky
- protiprávní jednání
- sebepoškozování
Co si pod tím představit konkrétně? Například to, že své ratolesti napíšete omluvenku a kryjete její jednání, ačkoli víte, že je za školou nebo že předešlou noc strávila na diskotéce v alkoholovém opojení a teď jí kocovina vyrazit směr vzdělávací instituce jednoduše nedovoluje.
Nebo, že podporujete finančně svého dospělého potomka, ačkoli víte, že se není schopen sám uživit, nesmyslně utrácí, zanechává za sebou dluhy a podobně. Případně také neustále omlouváte partnera a jeho výbuchy vzteku a nijak neřešíte to, že je na vás protějšek vulgární, či dokonce hrubý.
Proč je enabling škodlivý a jak vlastně vzniká
Enabling tak může být v podstatě myšlen jako forma podpory, kdy nechcete nechat vám blízkého člověka takzvaně „padnout na dno“. Ospravedlňujete nebo podporujete problematické chování pod rouškou pomoci. Záměrně ho tak v jeho činech sice nepodporujete a vaše pomoc může též být dobře míněná, ve výsledku však dotyčný problematický jedinec nepocítí důsledky svého jednání a nemá tedy příliš motivaci k tomu, aby škodlivé chování řešil.
Ve skutečnosti navíc enabling není důsledkem snahy reálně pomoci bližnímu člověku. Osoba, která se ho dopouští, se snaží vyhnout nepohodlí, které pramení z potenciálního konfliktu. Není tedy dostatečně asertivní a neumí říkat ne. Stejně tak se jedinci dopouštějící se enablingu vyznačují silně vyvinutými vlastnostmi, jako je smysl pro povinnost, zodpovědnost, loajalita nebo empatie. Mají výrazné pečovatelské sklony. Stejně tak bývá přítomno nízké sebevědomí a dotyčný člověk se může vyznačovat i silným strachem z opuštění.
Zvláště silným předpokladem pro rozvoj enablingu je i láska nebo obecně silná emocionální vazba. Často mohou být tito jedinci nereálně optimističtí, věří jednoduše, že se problematický člověk v jejich okolí změní. Záleží jim na něm natolik, že před jeho činy zavírají oči. Případně dochází ke kognitivnímu zkreslení, kdy sám sebe postižený přesvědčuje, že situace není tak špatná.
A v neposlední řadě svou roli sehrávají i kulturní a společenská paradigmata, která vám poskytují určitá vodítka k tomu, co vnímáte jako normální, přestože se může jednat o toxické chování. Jedná se o naučené chování, které je pokračujícím vzorcem, jehož mechanismus byl objasněn výše v souvislosti s užíváním návykových látek.
Jaký dopad má enabling a jak o eliminovat
Toto chování nakonec ovšem má negativní důsledky i pro samotnou osobu, která se enablingu dopouští. Může zažívat pocity viny, ale i stres, strach, obavy, frustraci, bezmoc a emocionální vyčerpání. Dochází k potlačování vlastních potřeb pod vlivem toho, že se vše „točí“ kolem toxického bližního. Což vede k narušování identity. Projevuje se deprese a úzkost. Dochází k poškozování vazeb v celé rodině, jelikož se utváří prakticky dominový efekt disfunkčních rodinných rolí. Případně se mohou objevit i finanční problémy.
Pomáhá tak jednak rozpoznání takového chování a především nastavení pevných hranic. Obecně lze říci, že právě tzv. enabler má prostředky k tomu, aby cyklus škodlivého chování přerušil. Pokud chcete svého nejbližšího podpořit, mějte na paměti, že neustálými omluvami mu nepomůžete. Snažte se ho motivovat, aby hledal odbornou pomoc a oceňte ho, pakliže se mu skutečně daří dělat pokroky.
Důležité je také adekvátně pečovat o sebe, uvědomte si, že vaše emocionální a fyzická pohoda je důležitá. Věnujte se činnostem, které vám dělají radost. Profesionální podporu můžete zkusit i vy, ať už individuální nebo ve formě rodinné terapie s dotyčným jedincem, jehož chování řešíte.
Zdroje:
