Článek
V někdejší NDR působila v rámci státního socialismu také tajná politická policie, která represivními prostředky prosazovala a zajišťovala moc komunistické strany. Německá demokratická republika v tom ostatně nebyla žádnou výjimkou, šlo o běžnou praxi sovětské hegemoniální sféry. V někdejším Československu pod kontrolou komunistické strany fungovala Státní bezpečnost, jejíž metody byly obdobné.
Oficiální název této státní organizace na území Německé demokratické republiky zněl Ministerium für Staatssicherheit neboli česky Ministerstvo státní bezpečnosti. Známá však byla spíše pod označením STASI. Šlo o hlavní tajnou službou a rozvědkou.
Německá demokratická republika čili NDR (též Východní Německo) byla státem, který existoval v letech 1949 až 1990 v období během tzv. studené války. Jejím hlavním městem byl Východní Berlín. V této době tvořila východní část Německa součást východního bloku. Přezdívalo se jí též „druhé Německo“ a jednoznačně patřila k nechtěným reliktům poválečných poměrů.
K onomu rozštěpení země vedl rozpor mezi západními spojenci na jedné straně (jimiž byly Spojené státy, Velká Británie a Francie) a Sovětským svazem na straně druhé. Samotní občané Německa si rozdělení podle historiků jednoznačně nepřáli. Z NDR, která navzdory svému názvu byla ovládaná komunistickou diktaturou, prchaly následně stovky tisíc lidí. Přispěla k tomu bezpochyby právě i činnost STASI, jejímž agentům neunikly žádné podrobnosti ze života občanů.
Jak STASI fungovala
Byla vystavěna podle sovětského vzoru a měla 85 tisíc kmenových zaměstnanců a více než 170 tisíc informátorů doma i v zahraničí. Ministerstvo pro státní bezpečnost NDR rozlišovalo v roce 1950 pouze tři kategorie neoficiálních spolupracovníků, v 80. letech už jich ale bylo osm. Šlo tak o jednu z nejmocnějších rozvědek východního bloku.
Jejím šéfem byl od roku 1957 až do pádu Berlínské zdi v roce 1989 Erich Fritz Emil Mielke. Ten v zemi vytvořil systematickou síť donášení a špiclování a asi tak není příliš s podivem, že se mu přezdívalo „ministr strachu“. Špióni a informátoři však svou působnost rozhodně neomezovali jen na území NDR, působili na celém světě. Což ostatně dokládají i příběhy některých sledovaných z bývalého Československa. Patřil mezi ně, jak uvádí projekt Paměť národa, například také Ing. Karel Faber, který byl katolickým duchovním a členem ilegální církve. STASI však bedlivě dohlížela i na československé demonstrace.
Její heslo příznačně znělo „Štít a meč strany“. Za cíl si kladla nastolit a posléze udržet socialistický pořádek v zemi, a to i za cenu zničených životů. Právní ani morální omezení pro její působení neexistovala. Metody tajné policie čítaly ponižování a vydírání, ale i fyzické a psychické týrání. Součástí jejího fungování byly i tajné domovní prohlídky a hledáčku se jí nezřídka ocitli běžní, zcela bezúhonní občané. Ti se tak prakticky až do konce svých životů mohli nacházet v archivech tajné služby.
Profesionální špióni tímto způsobem kontrolovali životy mnoha milionů lidí. Tam, kde bylo sledování státní bezpečností zvláště intenzivní, se lidé jednoduše po čase začali stěhovat pryč. Ačkoli celý aparát ničil životy, dnešní svědectví o jeho působení v mnoha ohledech téměř budí úsměv. Nejrůznější převleky agentům STASI měly umožnit veskrze nenápadný pohyb ve společnosti. Falešné kníry a vousy patřily víceméně ke standardní „výbavě“.
Činnost STASI v plné míře odhalila až 90. léta
Informátoři STASI se ovšem pohybovali i na turisticky frekventovaných místech, což jim usnadňovalo kontakt se západními turisty. K tomuto účelu disponovali typicky „západními“ proprietami, jako byly plastové nákupní tašky a fotoaparáty.
Působnost tajné služby však sahala do mnoha jiných sfér. A zatímco ve Východním Německu se okázale předvádělo, jak je komunistický režim vstřícný proti lidem celého světa, na západě agenti organizovali demonstrace proti přistěhovalcům. Také falšovali důkazy o údajném vzrůstu antisemitismu a neonacismu v západní části rozděleného Německa.
Studie bonnského Institutu pro budoucnost práce navíc v roce 2015 konstatovala, že působení východoněmecké tajné policie STASI dodnes ovlivňuje společenskou a hospodářskou situaci na území někdejší komunistické Německé demokratické republiky. Lidé tu méně chodí k volbám a celkově úroveň ekonomiky je nižší a ani po třech dekádách se jaksi nedaří dohnat vyspělé spolkové země. Někdejší východní Němci si mohou za své výdělky doma v průměru pořídit jen o málo víc než Češi.
Od roku 1992 má možnost do dokumentace tajné východoněmecké policie nahlédnout i veřejnost. Do svazků se smí podívat každý, bez ohledu na to, zda byl státní bezpečností pronásledován nebo s ní spolupracoval. A jak se ukazuje, v Německu je o tento autentický pohled do minulosti opravdu zájem. Byť se mnozí dozvěděli hořkou skutečnost, že na ně donášeli kolegové v práci, přátelé a v některých případech dokonce i příbuzní.
Zdroje
