Článek
Tato forma vzdělávání byla navržena, jak uvádějí dnes dostupné zdroje, především pro členy Komunistické strany Československa. Studium však mohla být určena i nestraníkům, kteří zastávali některé vedoucí funkce v nevýrobních organizacích.
Cílila na dospělé studenty. Studovalo se externě, to znamená při zaměstnání. Studium trvalo tři roky a ukončeno bylo zkouškou. Výuka probíhala vždy jednou za čtrnáct dní a účastníci mohli kvůli absolvování být uvolněni ze svého zaměstnání.
Studovalo se pouze formou přednášek, nikoli seminářů. Vyučovali zde „lektoři“, kteří nebyli odbornými pedagogy. Šlo v podstatě o laiky, navzdory onomu výrazu „univerzita“ skrývajícímu se v názvu. VUML spíše můžeme charakterizovat jako jakýsi kurz, který svou úrovní jednoznačně nedosahoval tehdejšího vysokoškolského vzdělávání.
Organizována a řízena byla profesionálním aparátem OV KSČ (Okresní výbor KSČ). Navzdory své nízké úrovni Večerní univerzita marxismu-leninismu tvořila vůbec nejvyšší formu vzdělávání pracujících v civilním sektoru. Určena byla k proškolování takzvaných kádrů nejen v průmyslu, ale v kompletní infrastruktuře tvořené školstvím, zdravotnictvím, zemědělstvím, obchodem, dopravou i bezpečností.
Jaký význam měla Večerní univerzita marxismu-leninismu
V čem spočíval zásadní problém takového vzdělávání? Primárně v tom, že kdo chtěl v zaměstnání povýšit, jednoduše začít studovat musel, jelikož KSČ se uchylovala ke kontrole řídících a vedoucích pozic. Už samo přijetí ke studiu navíc podléhalo schválení stranických orgánů, čímž se zaručovala loajalita vůči režimu.
Mnozí se navíc na kurzu ocitli nedobrovolně, s příslibem, že alespoň vedoucí místo, na které se mohou dostat, nebude podmíněno vstupem do strany. Což tehdy některým uchazečům připadalo jako v zásadě přijatelný kompromis. Kdo si následně účast rozmyslel, míval smůlu. Vycouvat už zpravidla nebylo možné, jelikož by to mohlo být pokládáno za provokaci.
A také v tom, že náplní studia byla totalitní propaganda. Cílem bylo posílit ideologickou uvědomělost členské základny a to zejména vrstvy funkcionářské. Ostatně režim se k tomu „správnému“ smýšlení snažil občany vychovávat intenzivně. Dnes nám svědectvím mohou být také autentické vzpomínky pamětníků.
Marxismus-leninismus se povinně vyučoval dokonce na všech vysokých školách, a to už od 50. let. Procházeli si jím studenti bez ohledu na obor. Tytéž myšlenky tak slýchali z úst vyučujících třeba i budoucí lékaři nebo archeologové.
Tento rámec tvořily předměty politická ekonomie, dějiny KSČ a KSSS a mezinárodního dělnického hnutí a marxisticko-leninská filozofie, vědecký komunismus a vědecký ateismus. Nejprve se z nich pouze skládaly zkoušky, od 70. let pronikla stranická ideologie povinně i do státnic.
Jak se studovalo na VUML
I absolvované studium na VUML tedy mělo především upevňovat třídní vědomí posluchačů, vychovávat k samostatnému politickému myšlení, schopnosti správně se orientovat, k tvořivému uplatňování získaných znalostí ve vlastní politické práci a pobízet k aktivitě při uskutečňování politiky Komunistické strany Československa.
Obecně tak lze říci, že studenti nejen museli marxisticko-leninskou ideologii sami vstřebat, ale také ji měli za úkol aktivně šířit mezi širokou veřejností. Aplikována měla být v praxi ve všech oblastech společenského života.
Studium konkrétně zahrnovalo následující oblasti:
- marxisticko-leninská filosofie
- politická ekonomie
- vědecký komunismus
- dějiny Komunistické strany Československa
- zkušenosti a politika Komunistické strany Sovětského svazu
- teorie a praxe výstavby strany
Studenti tak museli akceptovat myšlenku, že rozhodující úlohu v procesu výchovy má socialistický stát a komunistická strana coby vedoucí síla nové společnosti. Napříč jednotlivými oblastmi je zřetelné zviditelnění popření vlastních a původních myšlenek komunismu, které paradoxně obsahovaly ideál rovnosti a svobody.
Jakkoli se nám může dnes zdát podobný přístup nepřijatelný, odborníci ve zpětném hodnocení „výchovného“ působení Večerní univerzity marxismu-leninismu tak příkří nejsou. VUML se bral jako součást běžného života a procházela jím spousta lidí, jak například pro Hospodářské noviny uvedl historik Jaroslav Cuchta v souvislosti s někdejší kauzou Jiřího Pernese, který byl zvolen do funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, ovšem svoje studia právě na VUML zatajil. I když tak mnozí měli vůli studium na VUML odmítnout, bylo to poměrně složité.
Popřít také nemůžeme fakt, že národ studium vlastně nebral příliš vážně. Škole se tak přezdívalo i „Vysoké učení marxismu-leninismu“, případně se zkratka VUML ironicky vykládala jako „vulkanický učitel marxismu-leninismu“.
Doložili to i autoři Slovníku komunistické totality, který připravili jazykovědci z Ústavu Českého národního korpusu. Lidé si prostřednictvím fiktivních pouček z Večerní univerzity marxismu-leninismu dělali často legraci. Což dobře ilustruje i kapitola ve zmíněním slovníku, kde zaznívá v odpověď na otázku: „Proč budujeme socialismus?“ přímočaré konstatování: „Protože je to lepší než pracovat.“
Zdroje
